You're my family//Never Stop Dreaming 2 (Ereri/Riren)

22.

Cítila jsem silnou bolest hlavy. Vzadu na temeni byl nepříjemný tlak. Ležela jsem na tvrdé podlaze, která nepříjemně chladila. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Bok i rameno jsem měla otlačené a v hlavě mi hučelo. Nebyla jsem schopna pohybu. Do očí mi svítilo slabé světlo a v nose mě lechtal prach. Pud sebezáchovy mě nutil oči otevřít a já se pokoušela zaostřit na prostor kolem. Bojovala jsem s víčky, které se jako magnety přitahovaly k sobě. Tuhle bitvu jsem musela vyhrát, nemohla jsem znovu zavřít oči. Přímo přede mnou byla postel, která také nevypadala zrovna nejluxusněji, ale rozhodně by byla lepší než pitomá podlaha! 

Měla jsem sucho v ústech, v břiše mi kručelo. Jak dlouho tady jsem? Natáhla jsem jednu ruku, abych se o ni mohla zapřít a pokusit se zvednout své osláblé tělo, chvíli to trvalo, ale nakonec jsem skončila v sedu. Pořádně jsem promrkala své oči, stále jsem neviděla vše jasně. Ovšem, zde nebylo na co se dívat. Byla to obyčejná místnost. Šedivé zdi i zem. Postel, na kterou by se člověk bál si sednout z důvodu jejího rozkladu. Mříže, které mi bránily v prozkoumání okolí. Pomalu jsem se pokusila postavit se na nohy. Byly vratké, slabé, ale stále mě dokázaly udržet. 

Neměla jsem nejmenší ponětí o tom, co se děje. Poslední, co jsem si pamatovala bylo, jak přede mnou stojí Toby s nějakých jiným chlapcem. Toby... Měl tohle na svědomí on? Proč? Nic jsem mu neudělala. Ani já, ani Sebastian, pokud vím. Muselo v tom být něco víc. Malátně jsem se rozhlížela po místnosti. Nebyla zde jediná věc, která by mi pomohla se odsud dostat. Jediná indicie, která by mi řekla, kde jsem nebo co se děje. Nahoře, téměř u stropu bylo okénko. Na něj jsem ovšem nedosáhla. Ani kdybych si stoupla na postel. Ta zeď mohla být tak čtyři metry vysoká. Já nejsem největšího vzrůstu a ani ta postel by mi nedokázala pomoci.

Na chodbě se začaly ozývat hlasy. Pomalu se přibližovaly. Byly to dvě osoby konverzující mezi sebou. Jeden z těch hlasů jsem jen těžko mohla poznat, ale ten druhý jsem měla ke komu přiřadit.

„Co s ní? Ona tady nemá co dělat."

„Já vím, promiň, ale připletla se tam."

„Chápeš co nás takový omyl může stát? Kluku vzpamatuj se! Oni ji teď už určitě hledají."

„Spíš ji prohlásili za padlou. Ackerman tudy vůbec neprojížděl, chápeš?"

Poslouchala jsem každé slovo. Každým krokem byly kroky blíž a blíž a já nevěděla, co mám dál dělat. Chtěli chytit Leviho, ale místo něj mají mě. Mé myšlenky se stáčely k tomu, co by se dělo, kdyby opravdu chytili svůj cíl. Zabili by ho? Mučili? Vyslýchali? A co bude se mnou? Nejspíš mě opravdu nikdo nehledá. Na místě, kde se to pokazilo bylo plno těl. Svedou to na nehodu. Všichni tři si nejspíš budou vyčítat, že mě nechali jet samotnou. Já kráva neřekla Sebovi to, co jsem měla.

„Ty si to zavinil, ty si to budeš muset vyřešit. Co navrhuješ?"

„Já to udělat nechci, ale nejspíš se jí budeme muset zbavit. Seb se nesmí dozvědět, že v tom mám prsty," zastavil se přímo u mé cely. Hleděl mi přím do očí. Nebyla na něm poznat jediná známka toho, že by litoval mého únosu. Plánoval to celou dobu. Věděl, že se znám se Sebem. Začíná to zapadat. Napřed se skrz Seba dostal ke mně, skrz mě se pak chtěl dostat k Levimu. Bylo by to rychlé a zároveň méně nápadné. Já ho zbiju až se odsud dostanu.

Vedle Tobyho se postavil muž. Byl mi povědomí. Určitě jsem ho už někde viděla. Možná v minulosti, když jsem byla dítě? V legii jsem ho určitě nepotkala. Nebo ano? V mysli jsem se pokoušela onoho muže najít. Někde tam byl, vím to. V některém tom šuplíčku se vzpomínkama se ten muž určitě najde. 

,,Stojí ti to za to?" promluvila jsem k Tobymu. Potřebovala jsem ho zdržet. Když nepůjde on, nepůjde ani ten muž a já bych měla víc času na vzpomenutí. 

,,Anno, ty si v tom vůbec být neměla. Měla si být jen prostředník. Jen moje menší cestička ke kapitánovi. Můžou si sami za to, že si mrtvá," poslední slovo. Jako kdyby si ho vychutnával. Mrtvá? Měla jsem ten pocit. Mají mě za mrtvou. Určitě ano. Levi myslí racionálně, nic o únosu netuší.

,,Mladej musíme jít. Bert nás bude hledat," a náhle mi to blesklo. Už mi bylo jasné kdo to je. Reiner Braun...