You're my family//Never Stop Dreaming 2 (Ereri/Riren)

3.

Byla jsem si zcela jistá, že Eren si vzpomenout dokáže. Musí... I kdybych ho dokopat měla.
Starosti mi ale dělal Levi. Když jsem ho tehdy poznala, byl sice mrzutý, ale dokázal brát věci s vtipem.
Ale teď?
Celkem jsem se bála, že nebude ochotný se o vzpomenutí alespoň pokusit.

Nevěděla jsem co dělat. Teda do té doby, co jsem seděla s klukama na louce a všimla krásné bílé květiny.

,,Půjdete se mnou na trh?" optala jsem se horlivě a usmívala se, jako vždy.

Sebastian přikývl, ale Tommy odmítl s tím, že musí jít ještě trénovat. Nepřemlouvala jsem ho. Místo toho jsem čapla Sebastiana za ruku a už ho táhla za sebou.
Vzala jsem si v pokoji nějaké prachy a vydala se i se Sebastianem na trhy.

Věděla jsem, co chci koupit. Věděla jsem, co potřebuju.
Kolem byli lidé. Moc lidí... Sebastian se u mě držel jako klíště.

,,Dobrý den," pozdravila jsem květinářku a poprosila ji i květinu, kterou jsem já sama kdysi od Erena dostala.

,,Bílý karafiát, prosím."

Byl krásný. Ale já měla hezčí...

Vrátili jsme se do hradu s jednou poloplnou taškou. Sebastian se chtěl ještě stavit pro nějaké potraviny, tak jsem neprotestovala a šla rovnou do obchodu s ním. Moc jsme toho nenakoupili. Jen pár blbostí...

Sebastian i s jídlem zmizel v pokoji, ale já tam nešla. Místo toho jsem zamířila dokončit svůj plán.
Dorazila jsem k Erenově pokoji. Bohužel pro mě, Eren v pokoji byl, takže jsem musela vyčkat, až jej opustí.
Naštěstí brzy z pokoje vyběhl se štosem papírů, takže jsem toho využila a do pokoje se okamžitě vkradla.

Takový bordel... Oblečení, papíry a tužky. Můj Eren by si to nedovolil. Už jen z toho důvodu, že by dostal seřvané od Leviho.

Položila jsem karafiát na stůl, vzala tužku a čistý papír. V hlavě jsem už měla slova, která jsem chtěla napsat.

,,Děkuji, že jsi mi tehdy zachránil život a slovně bojoval kvůli mě s člověkem, kterého si miloval~"

Bylo toho málo, ale říkalo ti všechno. Ta slova, ten karafiát...

Opustila jsem pokoj tak tak. Šla jsem chodbou pryč, když se dveře, ze kterých jsem zrovna vyšla, zabouchly.

Zamířila jsem do jídelny. Po cestě jsem míjela okna a všimla si, jaká tma už venku je. Stmívá se nehorázně rychle. Ani se člověk nenaděje a už vše pohltí tma.

Vešla jsem do jídelny a mou pozornost okamžitě upoutal muž, sedící na stoličce a popíjející zvláštním způsobem čaj.
Člověk by se raději otočil na patě a zmizel z jeho očí, avšak já si udělala čaj taktéž a přisedla si na židli vedle něj.

,,Máte rád černý čaj, jo?" zeptala jsem se. Samozřejmě, že vím, že ho rád má.
Ale chtěla jsem nějak navázat konverzaci.

,,Hmm..." jen zamručel a dál se věnoval svému čaji.
Wow... Opravdu výřečný...
Ale ukecaný je, o tom žádná.

,,Um... Černý čaj pil i jeden z kluků, kteří mě vychovávali. Schovávala jsem mu ho i s čisticími prostředky," lehce jsem se zasmála a doufala v nějakou reakci.

,,Měl rád čistotu?" zeptal se ledabyle.

,,Jo... Byl na tom závislý," zasmála jsem se trochu víc. Byly to krásné vzpomínky.
Super třeba bylo, když Levi zametal pavučiny a jedna byla tak vysoko, že na ni nedosáhnul. V tu chvíli se přiřítil Eren, protestujícího Leviho si vysadil na ramena a bylo.

Náhle jsem zahlédla Leviho zmatený pohled. Že by?

,,Jakto, že s nimi už nejsi?"

Vše jsem mu podrobně vysvětlila.
Řekla jsem mu všechno, co jsem s nimi v Erenově světě prožila a proč už s nimi nejsem.

,,Běž už spát," řekl náhle chladně. Co tak náhlá změna?

,,C-co? Pr-"

,,Něco jsem řekl. Jdi," odsekl a upil ze svého téměř vychlazeného čaje.
Zmateně jsem se zvedla a zamířila do pokoje. Věděla jsem, že tady nemá cenu odporovat. Poznala jsem to.
Jak z grimasy jeho obličeje, tak z hlasu.

Jedno jsem věděla ale jistě...
Tahle konverzace vedla tam, kam jsem chtěla...