Výměna manželek

Den 9.

***Levi***

Od rána bylo něco jinak. V novinách jsem si všiml na titulní straně zvláštních článků o úmrtí mladých lidí. Prý se všichni do jednoho vrhli z balkonu. Co to bylo za blbost? Ten článek musel psát úplný negramota. 

Další článek uváděl, že do města mají zítra přijet slavní No name... zarazil jsem se. To bych o tom snad něco musel vědět. Nehráli jsme už dva roky. 

Od chvíle, co jsme museli zrušit koncert pro můj zánět mozkových blan jsem vzdal i tuhle možnost to někam dotáhnout. Doma mám schovaných pár pohárů z naší krátké, ale úspěšné cesty. Bylo to fajn. Sem tam jsem si sepsal nějakou píseň, jen tak pro zábavu a dával jsem je vedle těch pohárů. Bylo to vlastně i místo, kde byly schované rozvodové papíry. 

Za tu dobu, co jsme byl u Erena mi bylo jasné, že s Erwinem už déle být nemůžu. Musel bych ho doopravdy zabít... stejnak mě nejspíš někde zase podvedl. Povzdechl jsem si a vrátil se k těm divným článkům. Přišlo mi, že svět se naprosto zbláznil. Dneska odpoledne jsme měli naplánovaný výlet na blízkou zříceninu hradu. Docela jsme se na těšil. Dlouho jsem nebyl jen tak v přírodě. 

Napadlo mě, že bych mohl vzít Titána a Farlana s Isabel na delší dobu někam na chatu a prostě si užívat klidu a přírody. Možná přiberu i Hanji, ale to bude záležet na tom, jak moc mě bude štvát.

" Osm mrtvých bylo nalezeno v lesíku poblíž..." přečetl jsem nahlas kus zprávy. Zdejší noviny byly opravdu taktní asi jako vrabec na nádraží. Dokonce jsem si nevšiml, že mě filmují. Prostě jsme se zadíval z okna a zamyslel jsem se. O podobných případech jsem už slyšel po celé zemi. 

Už jsme se opravdu těšil domů, až nebudu mít stále za zadkem kamery. Začínalo mě to opravdu otravovat. 

Už jsem se těšil domů. 
Sednu si s k knihou ke krbu, udělám si čaj, bude tam uklizeno... alespoň než dorazí Hanji. Zamyslel jsem se. Budu se muset přestěhovat. Sakra... dům je vlastně Erwina. I když dost jsem to tam financoval i já. Budu si muset najít byt, někam šoupnout Hanji, aby neublížila sobě i okolí...
Začínala mě bolet hlava z toho všeho, co se ještě bude muset stát.
Odložil jsem noviny, když zničeho nic přišla produkční a položila mi ruku na rameno.
" Musíme to ukončit... je mi to líto." zašeptala a mě vyděsil její soucit.
Chvíli dokonce netočili, nic nám neřekli, jen mě i Erena naložili do auta... ani jsem si nezabalil nic. Nejeli jsme ani na nějaké neutrální místo, ale rovnou ke mě domů. Zarazilo mě, když jsem po několika hodinové cestě před svým domem uviděl několik policejních aut. Za páskou stáli novináři, Erwin s nějakou slečnou a Hanji něco řešili s policistou.
" Proboha co se tu stalo?" ale než jsem dostal odpověď Erwin mě pevně vtáhl do objetí.
"Je mi to strašně líto, Levi... Farlan s Isabel jsou v nemocnici, někdo je napadl." ztuhnul jsem na místě.
" Jak jsou na tom?" silou jsem se odtáhl.
Ale odpovědělo mi ticho.
" Erwine?!" zvýšil jsem hlas.
" Dostanou se z toho." stiskla mi Hanji paži. Opouštěla mě soudnost, cítil jsem potřebu nalézt viníka a zabít ho.
" Kdo to byl?" Hanji mě otočila k sobě, nedala mi šanci se vytrhnout. " Levi ne... nesmíš v tom vrat." Všimla si, že na nás míří kamery a odtáhla nás za Erwina. Eren s Erwinem si přeměřovali zlým pohledem jeden druhého.
" Zajedeme do nemocnice." Táhla mě Hanji pryč. 
***Eren***
Levi vypadal jako démon když se to dozvěděl. Na rovinu jsem z něj dostal strach. Ten vysoký blondýn si ho objímal a propichoval mě dost zlým pohledem i když mu odpovídal.  Ta brunetka vedle něj vypadala jako chodící pohroma, ale dokázala Leviho zadržet.
Mikasa mě chtěla chytit za ruku, ale pak si to naštěstí rozmyslela.
Kamery nás prozatím nechaly být.
Erwin nás pozval k sobě do domu a mě spadla brada.
Ten dům byl nádherný. Hned za předsíní byl obývák propojený s kuchyní... tamto teda vypadalo příšerně. Z části omítnuté stěny, ohořelé rohy, bez vybavení... několik krabic v rozích místnosti. Kuchyňská linka musela být předtím nádherná... ty neohořelé části mluvily sami za sebe.
Mikasa mě dovedla do Leviho pracovny, mimo dosah kamer.
" Erene... " objala mě. " Jsi v pořádku? Staral se o tebe ten bručoun? " odhrnula mi vlasy z čela.
" Nejsme spolu..." pohladil jsem ji po vlasech. " Beru tě jako sestru... já to nedokážu vidět jinak. Omlouvám se." zašeptal jsem, ona na to jen kývla.
" Až to bude u konce oficiálně to ukončíme." přikývla.
Štáb nám pak oznámil, že ráno bude sezení mezi čtyřma očima a že se pro zvláštní okolnosti vrátíme až ráno.
Policie vyšetřila co mohla a zmizeli.
Zůstali jsme v domě jen já, Erwin a Mikasa... taky tu byl Leviho pes, Titán.
Bylo tam tolik smutno.
Měl jsem o Leviho šílený strach. Erwin prostě seděl v kuchyni a pil. Na stole před ním ležely rozvodové papíry.
Scházel Leviho podpis. raději jsem odešel do patra... nějak jsem nedokázal být v jedné ístnosti s člověkem, jakým byl on. 

Vlezl jsem do jedněch dveří a místo koupelny jsem našel pracovnu. Překvapilo mě, jak moc uklizeno tu bylo. Opravdu to bylo něco, co mě uhodilo do očí jako úplně první. Těžký stůl stál před oknem někam do ulice. Poslední zbytky zapadajícího slunce směřovaly na nedbale dovřenou skříň, která se skoro ani nepatřila. Za posuvnýma dveřma byly schované hudební trofeje. Skříň byla vyrobena z lesklého neprůhledného materiálu a vystavené trofeje působily spíš jako schované. Jednu jsem si vzal do ruky a nestačil se divit. 

" No name..." miloval jsem tu kapelu. Jednu dobu to byla nejlepší kapela v celé zemi, ale pak zničehonic prostě zmizeli, doslova ze dne na den. Vrátily peníze za lístky a vypařili se. U trofejí leželo několik papírů, všechny s notami. Že by byl Levi něco jako manažer? Do té role mi moc neseděl... ale co by u něj jinak dělaly ty trofeje... nemohl být ten zpěvák... nebo ano?

Jedna z písní byla celá ve francouzštině. 

" Neměl by ses Levimu hrabat ve věcech." ve dveřích stál naštvaný Erwin. 

" Proč to ukončili?"

" Levi dostal zánět mozkových blan." povzdechl si. " A to vlastně mojí vinou." přišel až ke mě, vrátil papíry na místo a skříň znovu zavřel, tentokrát pořádně. " A teď přišel o ty, co mu byli rodinou." 

" Jak přišel?" zarazil jsem se. 

" Před chvílí volala Hanji... Levi zmizel hned po tom, co Farlan s Isabel zemřeli. 

" Proboha... musíme... musíme ho okamžitě najít!" 

Erwin se na mě jen pobaveně podíval. " Asi se ti nesvěřil s tím, že ho vychovával chvíli masový vrah. Spíš mám strach o toho hajzla, co jim to udělal než o Leviho." Couvl jsem si. 

" Lžeš." 

To ho pobavilo do té míry, že se rozesmál. "Nic o něm nevíš... Jak na tebe působí? Jako roztomilá květinka? Ani netušíš v jakých sračkách jel než jsme ho z toho vytáhl. Celé město mu tam přezdívalo démon z podzemí. Levi se neštítí ničeho, pokud je to v jeho zájmu. Konc konců ho tak vychovali." sáhnul do po jedné z vystavených lahví. " Dnešní noc bude pekelnou, připrav se, že uvidíme skutečného démona." 

" Ne, ne! Musíme ho zastavit!" 

" A jak chlapče? Snad si nechceš zkazit iluze?" rozchechtal se ještě odporněji než doposud. 

" Nechci aby šel do vězení." odpálil jsem ho a vzal si bundu. " Takže tomu zabráním." vyběhl jsme do noci a Mikasa za mnou. " Máš číslo na tu Hanji?" Mikasa trochu nechtěně přikývla.