Výměna manželek

Den 5.

***Eren***

Včera to v tom karaokebaru byl nejlepší večer v mém životě. A Levi nádherně zpívá, nevěřil bych tomu, že má tak moc dokonalý hlas. Trochu jsme pili a když jsme šli domů a kamery pak zmizely, lehli jsme si k sobě do jedné postele. Vím, že jsme se určitě docela vášnivě líbali, ale pak to přerušil s tím, že jsem o dost mladší... a přeci jen on stále neví zda je, nebo není zadaný. Asi nechtěl tmu svému udělat to samé, co Erwin jemu- to zní zmateně- a tak se odtáhl a jen jsme si povídali skoro do rána než jsem usnul. 

Levi měl naštěstí rozum za nás oba a když přišel štáb, tak jim šel otevřít on, plně oblečený a střízlivý.

Když jsem vstával na stole už byla snídaně, štáb se ho vyptával na včerejší večer a z kuchyně se linula nejen krásná vůně, ale i hudba. Sakra to bylo něco, co bych chtěl mít každé ráno, tedy až na ty kamery... ty mě štvaly. 

Levi si šel zaběhat a štáb se začal vyptávat mě na včerejší večer. 

" Řekl bych, že to bylo fajn, konečně se na moment přestal mračit. Je vidět, že není takový morous, jakým se snaží být a to je asi i dobře." Pousmál jsem se na kameru. " Když to porovnám s Mikasou, tak ta by se asi nedokázala tolik uvolnit." 

Štáb pak šel vyslechnou Sashu a já měl chvilku bez kamer. 

Nevím, jak se to povedlo, ale v rádiu hráli Best song ever... a já nedokázal nic jiného než vzpomínat na včerejší večer! Ten prostě seděl. Spokojeně jsem se usmíval a vyhlížel z okna. 

" Když se budeš takhle culit zůstane ti to." napomenul mě Levi a natočil si sklenici vody. Neviděl jsem jak se tváří, ale jen jeho příchod mi zvednul náladu. 

" To vlastně nezní tak špatně." zasmál jsem se a dost důkladně si prohlédl jeho zadek. 

" To ti doma neřekli, že je neslušné zírat na lidi?" Neměl jsem nejmenší ponětí jak to dělá, že vidí i za sebe. 

Chtěl jsem mu něco flirtovního odpovědět, ale včas jsem si uvědomil přítomnost kamer a kousl jsem se do jazyka. 

" V kolik jdeš do práce?" 

" Za půl hodiny... a Sasha musí do školy, myslím, že dneska má ten projekt." Levi si udělal čaj a přikývl. 

" Jak se k Vám dostala?" 

" Její táta ošklivě onemocněl, dost mamce pomáhal a tak jsme si jí vzali k sobě. Teď je u nás kvůli škole..." 

Levi přikývl. "Je dobře, že není sama." 

Překvapeně jsem mu na to kývl. 

" Uvidíme se odpoledne." pousmál jsem se na něj a odešel jsem do práce. Měl jsem hodně nad čím přemýšlet. Odpoledne nás čekala změna režimu. Trochu jsem se bál, co po nás bude chtít, ale celou dobu to vypadalo v pořádku, tak by s tím neměl být problém...

Vrátili jsem se Sashou ve stejnou chvíli a nestačili jsme zírat. Doma to krásně vonělo nejen jídlem, ale také čistotou.  A navíc mám pocit, že takhle čistu tu snad ještě ani nebylo. 

Vyzuli jsme se hned u vchodu a vešli jsme do obýváku, kde na nás už čekal. 

Sedli jsme si a kameraman nám ukázal, že můžeme začít. 

" Mám pro vás dva několik změn." předklonil se na křesle. " Za prvé, Sasho, chci aby jsi šla na kurzy vaření a pracovala na sobě. Máš talent a byla by škoda promrhat ho." Sasha ho skoro objala, ale zastavil jí jeho pohled.  

" Za druhé, oba dva máte hrozné uklízecí návyky, nechat vás tu osamotě, brzy by to nebyl byt, ale skládka.... takže zítra uklízíme a uklízíme pořádně, ukážu vám jak na to." zarazil moje snahy o protesty. " A jako poslední bod, chci abysme šli ven, klidně někam do lesa, prostě se projít, ej to možné?" 

Já i Sasha jsme překvapeně přikývli. Rozhodně s tím nebyl nejmenší problém. 

" A to je ode mě všechno. I když jste teda bordeláři." Donutilo mě to k úsměvu. Hned po tomhle jsme se šli najíst a pak jsme doopravdy šli ven. Venku nebylo ani vedro ani zima  a byla by škoda toho nevyužít. 

***Erwin***

Naštvaně jsem poslouchal Mikasu, jak si určuje nějaká rádoby pravidla. 

" Za prvé, přestanete uklízet a stále se starat, aby tu bylo uklizeno." zle si mě přeměřila pohledem s tím i Farlana s Isabel. " Vsadím se, že normálně to taky neděláte." 

" Normálně tady Levi nenechá takový bordel. " zabručela Isabel. 

" Za druhé, ten pes tady zůstane, není jediný důvod proč by měl jít jinam." Titán místo odpovědi zakňučel a víc se natiskl k Farlanovi, bylo mi ho trochu líto. Já byl v práci, Hanji na něj taky neměla moc čas a k Mikase opravdu nechtěl. Jenže ona si vzala do hlavy opak. Farlan ho povzbudivě podrbal za ušima.

" Hanji, jestli chceš tady bydlet, budeš tady pomáhat. Chci, aby jsi se mnou šla nakoupit, pomohla s vařením a s úklidem. A přestaneš s těmi svými pokusy, jasný?" Hanji se na ní zle podívala a přikývla. 

" Dále, díky Vašim zásahům jsme vypálili obývák a teď místo na sedačce sedíme na zemi. Velká část kuchyně je opálená a nic tu nefunguje." Zle si je všechny prohlédla. " Takže chci abysme my dva jeli vybrat nové zařízení." Zabodla do mě svůj pohled. 

Pokrčil jsem rameny. Nastěhovali jsme se do toho, co tu už bylo, takže myslím, že Levimu bude docela fuk, jak to tu bude vypadat a když ne, tak si to pak upraví podle sebe.

Doufal jsem, že prostě brzy vypadne... začínalo mi stále víc docházet, že bez Leviho to tu není moc zvládnutelné. 

Třeba včera.

Mikasa uvařila oběd a zavolala nás k jídlu. Vrátil jsem se z práce, sedl si s ostatními k obědu. Nebylo to úplně nejhorší... jenže Hanji jako obvykle nesnědla ani polovinu, zvedla se a šla to odnést do dřezu. Byl jsem překvapený, že to nenechala na stole. Ale Mikasa naštvaně vstala a hodila po Hanji lžící. 

" Okamžitě se vrať!" zakřičela. 

A pak se popraly...

Farlan s Isabel se vrátily z procházky s Titánem a ten vystartoval k Hanji, která odstrčila Mikasu. Pak už jsem se moc neorientoval, ale vím, že vybouchla elektřina a chytla kuchyně, obývák a velká část jídelny. Než přijeli hasiči bylo po sedačce, po stole, a z kuchyně byla doutnající skládka poničeného vybavení. 

" Mohl bych prosím zavolat svému příteli?" zeptal jsem se štábu, když Mikasa donutila naproti svým slovům ty tři uklízet zbytky jejich řádění.

Chvíli se na mě nevěřícně dívali a pak přikývli a začali vytáčet. 

" Ahoj zlato." vzal jsme jim telefon z ruky ve chvíli, kdy mi řekli, že na druhé straně Levi. 

" Erwine?" slyšel jsem zřetelně jeho překvapení a možná i náznak radosti. 

Musel jsem zhluboka nadechnout, nikdy jsem nebyl tak šťastný i zoufalý...? Nevím, nechápu to. 

" Co se stalo?" zněl tolik starostlivě. " Jsi v pořádku?" Jen ty dvě otázky mě téměř nutily k slzám. 

" Jo... já v pořádku jsem, nedělej si starost. Jen jsem tě potřeboval slyšet." snažil jsme se uklidnit vlastní hlas. 

Z druhé jsme slyšel ticho. Asi to nechtěl komentovat, nebo byl překvapený, nikdy jsem tolik nevyváděl. 

" Erwine... CO se stalo? " začínal jsme slyšet v jeho hlase vztek. 

" Začíná to tu být na hlavu... chybíš mi." asi to spolkl. 

" Erwine dost prosím." v jeho hlase byla slyšet únava. " Za pár dní se uvidíme a bude zase dobře, ano?" 

Přikývl jsem. A pak mi došlo, že to asi nevidí a tak jsem mu odpověděl než to zavěsil.