Výměna manželek

Noc 9.

***Eren***

Běžel jsem chladnou nocí. Mikasa zavolala Hanji, která nás vyzvedla před domem a dovezla na místo, kam tušila, že Levi šel. 

V parku byla tma a jediný zvuk v okolí byly moje kroky a kroky holek za mnou. Mikasa vypadala, že jí hodně trápí, co tu stalo a snažila se nás doběhnout. Hanji se mnou celkem obstojně držela krok. Oba jsme věděli, že u Leviho jde o vteřiny. Sakra! Znal jsme ho deset dní a totálně jsme se do něj zabouchnul! Věřil jsem, že ho znám, ale nyní jako kdybych před sebou viděl úplně jiného člověka. 

Zastavil jsem se uprostřed parku. 

Levi tam stála nad nějakým ubuleným ubožákem. V ruce svíral kovovou tyč, která byla od krve. Z čela mu stékal čůrek krve a já se musel ptát sám sebe, co se tu sakra stalo?! Okolo něj bylo pět lidí zmlácený, někteří se plazili do tmy parku. 

" Prosím nezabíjej mě! Nechtěli jsme tě napadnout!" křičel zoufale ten chlap. Ale bylo mi jasné, že lhal. 

" Levi!" doběhl jsem až k němu. Ten moment, kdy se otočil byl pro toho chlapa ideální. Podrazil Levimu nohy a nechal ho rozbít si hlavu o tvrdý beton. S Hanji jsme ho od Leviho odtrhli a já mu několik ran vrazil. 

" Nikdy, nebudeš sahat na MÉHO přítele!" rozbil jsem mu nos a zlomil jsem mu ruku. 

Hanji s Mikasou na mě překvapeně zíraly. Ale co... i když jsme si to s Levim zatím neřekli... on bude můj kluk. Už jsem to měl vymyšlené. 

Pomohl jsme Levimu vstát. Holky zavolaly policii... podle záznamu z kamery těch pět výtečníků Leviho napadlo a dostali na boudu. Policie je pozatýkala a já vzal Leviho do nemocnice. Měl zlomenou ruku a dost možná i otřes mozku. 

Erwin kolem něj stále poskakoval, jako kdyby ho snad předtím hledal. 

Hanji mi položila ruku na rameno. Levi se probral k ránu a vypadalo to, že má lehký otřes mozku. Ruku mu už dávno daly do sádry a teď to překvapeně zkoumal. 

" Víte kdo jste?" zeptala se ho sestřička, když odbyla obvyklou prohlídku a usoudila, že Levi dokáže komunikovat. 

" Levi Ackerman." 

" Dobře, víte proč jste v nemocnici?" 

" Popral jsem se... byli v přesile." zamyslel se Levi. Sestra opět přikývla. A poplácala ho po rameni. 

" Musíte teď dlouho odpočívat, dobře?" jen přikývl. 

Bylo mi ho tak strašně líto. Teď jsem ho nemohl opustit! Vypadal jako zraněné štěně!

" Ahoj Levi, poznáváš mě?" sedl jsem si k němu. Naštěstí přikývl. " Dlužíš mi rande." usmál jsem se a pohladil ho po vlasech. 

Erwin si naštvaně odkašlal. " Levi je můj manžel." odstrčil mě. " Lásko, moc se ti omlouvám." políbil ho a já málem puknul žárlivostí. Slibuju, že se o tebe postarám, co bude v mých silách." 

" No to teda ne." rozzlobil jsme se. " Já se o něj postarám!"

Ani jeden jsme si nevšimli, že u dveří dávno stojí kamera. 

Levi během naší hádky prostě usnul. Neměli jsme to srdce ho budit... ale to nic neměnilo na tom, že na nás ještě čekalo mezi čtyřma očima. Na to jsem se opravdu netěšil. 

nechtěl jsem tahat Leviho z postele, když si prošel tím, že mu zemřeli dva přátelé a ještě k tomu má za sebou otřes mozku. Ale smlouva v tomhle ohledu byla smlouva.