Výměna manželek

den 1.

***Levi***

Přijel jsem před malý panelák v docela zapadlém městečku. S nelibostí jsem si prohlédl bordel, který před domem panoval. A to jsem věřil, že větší prase jak Hanji neexistuje. Znechuceně jsem prošel okolo. To tu dlouho nebude. 

Štáb mi ukázal na jedny dveře v druhém patře a zbytek nechali na mě. 

První pohled mě vyděsil. To, co by se dalo nazvat předsíní byl totální chaos. Boty byly všude, stejně jako bláto, několik bund bylo rozvěšených všude možně. 

" Kdo myslíte, že tu bydlí? Kolik si myslíte, že tu je dětí?" pobídla mě produkce. Dnes tu s nimi byla a dávala tyhle přihlouplé otázky. 

" Budou minimálně tři..." Vyzul jsme si boty a doufal, že v bytě je alespoň vytřeno. Nebylo. Už o pohledu mi bylo jasné, že poslední pořádný úklid proběhl někdy před půl rokem. Nazul jsme si pantofle, zatímco štáb se na něčem domlouval. 

Pak jsem měl prozkoumávat byt. Ve tři plus jedna toho k prozkoumávání moc nebylo. Měli celkem vkusně vybavený obývák, až na ten bordel, který v něm panoval... to bylo něco, co se nedalo přehlížet. Nedojedené jídlo, rozházené polštáře, prach a špinavá okna. 

Ložnice majitelů byla vybavená zcela chaoticky. Naprosto nesladěná a plná všemožných hloupostí a lapačů prachu. Dokonce tu měli druhou televizi. 

To se mi nelíbilo. Televize do ložnice nepatří, ale koneckonců já tu spát nebudu, tak mě to nemuselo zajímat. Na dalších dveřích bylo napsáno: Tady budeš spát ty! :) 

No, alespoň tady bylo trochu uklizeno. 

Poslední dvě místnosti, co jsem ještě neviděl byla koupelna s kuchyní. Kuchyně byla plná neumytého nádobí, ale jinak nevypadala vůbec zle. Koupelna byla plná poházených ručníků a myslím, že to v rohu byla plíseň. Poslední plíseň, co jsem předtím viděl byla na jednom z Hanjiiných pokusů, tak jsem nebyl tak úplně jistý. 

" Mají tu pořádný bordel." odpověděl jsem kameramanovi na nevyřčenou otázku. 

Na stole v kuchyni na mě čekal manuál. 

" Musíte to přečíst nahlas." ušklíbl se kameraman, když jsem se na něj nechápavě podíval. 

Uvítací kecy jsem přeskočil, nebyly podstatné. 

"... žijeme tu tři. Já, Mikasa (23), můj přítel Eren (22) a naše nevlastní dcera Sasha (15). Můj den začíná v 6:00 kdy připravuju snídani pro Erena se Sashou. Sasha je velký jedlík a hodně toho sní, ale v případě nouze je schopná spokojit se i s melounem, nebo jiným ovocem. Erenovi dělej každý den trochu jinou svačinu, aby se mu jedna nepřejedla. Pracuje jako úředník na zdejším informačním centru. Odchází společně se Sashou v 7:45, ale někdy zaspí a musím ho budit. Sasha vstává v 7:00, nemusíš se bát, že by zaspala. Stačí zmínit jídlo a je u tebe ;) 

Eren naproti tomu opravdu nerad vstává. Prosím buď ho okolo 7:20, ale se trochu prospal..." 

pak tam byly kecy o úklidu, kterým se nedalo věřit ani omylem. 

"... jakmile se Eren vrátí z práce prosím postarej se, aby měl klid a pohodu. Je trochu impulzivnější, tak se nelekni, pokud se zachová trochu zvláštně. " no vypadalo to rozhodně na zajímavou rodinu. Teď už jen stačilo čekat až přijdou. Netrvalo to dlouho a v zámku zarachotily klíče. 

Dovnitř vešly dvě děcka. Nevědět, že tomu klukovi má být přes dvacet odhadoval bych mu tak patnáct, ani o rok víc. 

" Ahoj, já jsem Eren Jeager." natáhl ke mě ruku, byl celý nervózní. 

" Já jsem Sasha!" odstrčila ho než jsem stihl stisknout nabízenou ruku. 

" Levi." představil jsem se a založil si ruce na hrudi. Možná to znělo zbaběle... ale já chtěl prostě být doma a ne v tomhle blázinci s kamerou za prdelí. Dali mi růži. Bylo to celkem hezké a milé gesto. 

***Eren***

Celý jsem se třásl. Docela mě uklidnilo až to, že místo prsatý bloncky přijel malej černovlásek.Vypadal, že má rád svůj klid a dost jsem se divil, že někdo jako on se vůbec přihlásil. Myslím, že jsem ho párkrát viděl v televizi, pokud si dobře vzpomínám měl asi dvě válečná vyznamenání. 

Trochu nedůvěřivě jsem ho sledoval a měl v krku pořádný knedlík. Jak mu jen mám říct, že jsem o něm toho slyšel už spousty?  

Ve výsledku si ho Sasha odtáhla do kuchyně, kde mu kecala do vaření. Vypadal ale, že je zvyklý, že mu někdo do něčeho věčně kecá. 

Dokonce dokázal ubránit jídlo před Sashným ujídáním, co někdy bylo nemožné i pro Mikasu. 

" Plánuješ tam ještě dlouho stát, nebo prostřeš?" probral mě ze zasnění. Bylo to něco jiného být s někým jako on... někým, kdo mi do ničeho nekecal a nestaral se co pět minut jestli náhodou nemám bebí. Sasha zatím rozdávala příbory a to jídlo tak krásně voněl. Možná dokonce vařil líp jak Mikasa... jen by se mohl přestat tolik mračit, vypadá to dost děsivě. Hlavně u člověka s nožem v ruce. 

S prvním soustem mi bylo jasné, že rozhodně vaří mnohem lépe jak Mikasa. 

Večer proběhl tak, že jsme umyli nádobí, Sasha pak Levimu vyhučela díru do hlavy a šlo se spát, protože další den byl pracovní.