Oko za oko, srdce za srdce

24. kapitola

Tentokrát jsem musela vypadat naprosto úchvatně. Sice mě samotný večírek v podstatě nezajímal, ale Bryan byl ten hlavní důvod, proč jsem se těšila a takhle si dávala záležet na svém zevnějšku.

Kéž bych mohla představit Bryana jako svojí drahou polovičku i doma, ale to by si otec nesměl myslet, že randím s Dustinem. Nikdy jsem tolik nelhala jako teď, ale zamilovaní dělají různé bláznivé věci a já věděla, že to jednoho dne prostě skončí. Jakmile bych dodělala školu s Bryanem bych chtěla být už oficiálně před rodiči. Nezajímalo mě, že se jim nebude zamlouvat jeho práce nebo finanční situace.Já jsem ho milovala a byla jsem si jistá, že i on ke mně něco cítil.

Po tom večírku jsem byla připravená mu nabídnout, aby bydlel v mém bytě se mnou. Tím jsem si byla jistá.

,,Páni Jess, tobě to fakt sekne." vyšla jsem ze svého pokoje a matka se na mě usmívala.

,,Díky. Snažila jsem se."

,,Vždyť ty se snažit ani nemusíš.Jsi krásná sama o sobě i bez těch líčidel a pěkných šatů."

,,Děkuju mami."

,,Vyzvedne tě Dustin?"

,,Ne. Odjedu tam sama. Víš, že alkoholu neholduju."

,,To je dobře. Na ty léky by ti to nemuselo dělat dobře."

Sotva jsem vystoupila z auta přiběhla ke mně Daphne. Okouzlující brunetka s výraznými špičáky a poprsím. Objala mě, že jsem nemohla ani dýchat.

,,Zatraceně...kde je to šedé káčátko? Z tebe je kočka..." prohlédla si mé černé dlouhé šaty s rozparkem a holými rameny.

,,Díky. Taky nějak nemůžu najít ofinku a mikádo."

,,Nový Zéland byl sice super, ale na pořádného chlapa jsem tam nenarazila."

,,Tak to mi musíš vyprávět." vzala jsem jí okolo ramen a ona zvesela začala vyprávět.

,,Asi jsem narazila jen na samé pitomce. Podívají se ti do výstřihu a už ví, že jsi ta pravá." protočila očima.

,,To chápu. Nemyslí totiž hlavou v ten moment."

,,Ale zaslechla jsem něco o tobě a Dustinovi, když už vidím jeho auto."

To už se mi zastavil dech. Měl totiž přijet s Bryanem. Auto sice zastavilo daleko od nás, ale zato jsem měla perfektní výhled na ně dva.

,,Dustin vypadá dobře. Ty jeho modrý oči září až ke mně. Když se na vás tak podívám, jste tak sladky páreček."

Toho pojmenování jsem se děsila. Naštěstí se z druhé strany auta objevil Bryan a nad moje očekávání se objevil v obleku.

,,Ale, ale...ten Dustin má ale rajcovní kamarády." vyrazila za nimi jako by jí někdo táhl zaruku.

Vedle ní už jsem si nebyla tak jistá tím, že by mi to slušelo. Jako první skočila do náručí Dustinovi a téměř mu narvala prsa do obličeje. Tomu jsem se zasmála a popošla k Bryanovi, který se na mě usmíval.

,,Můj ty Bože, jsi neuvěřitelná.Jako z pohádky." vzal mě za obě ruce a naklonil se k polibku na tvář.

,,A ty vypadáš jako z Jamese Bonda."

,,Kdybys hledal Bondgirl tak já se hlásím." ozvalo se vedle nás z úst Daphne.

,,To je Daphne. Kamarádka." utrousila jsem tiše.

Doslova mi ho vyrvala z rukou. Skočila mu okolo krku a vlepila mu pusu na pusu. Bryan byl poměrně pobavený a Dustin k tomu ještě dodal, že mu to s těma holkama říkal.

Chtěla jsem křičet okolo sebe, že patříme k sobě, aby se ho žádná ani nedotkla, ale bylo to marné. Devadesát procent přítomných se znalo s mými rodiči a dopadlo by to špatně. Muselo to zkrátka počkat až dodělám školu.

Neseděla jsem v koutě a musela se nutně motat okolo Bryana a okouzlené Daphne. Chvílemi jsem totiž myslela, že mi vyskočí srdce z hrudníku z té nervozity a napětí. Neřekla bych, že si to Bryan vyloženě užíval, ale zapadl mezi ně jako by sem patřil od jakživa. Usmíval se na všechny strany a to doslova, když se vedle něho objevila jedna z místních běhen. Proti tomuhle jsem prostě neměla šanci.

Ani jsem nepochopila proč, ale čím víc jsem na tohle koukala, tím mi bylo hůř. Léky jsem si vzala anic neobvyklého jsem nedělala. Stačilo pozvednout ruku a třásla se, že jsem neudržela ani skleničku s vodou. Nemohla jsem pořádně popadnout dech. Sklenice mi vyklouzla z ruky a roztříštila se popodlaze. Pár lidí okolo se na mě podívalo, ale jediný kdo mě v poslední chvíli zachytil byly mužské ruce.

Probrala jsem se až v nemocnici. To příšerné pípání jsem nenáviděla. Hadičkami jsem byla připojená snad ke všemu. Nade mnou se skláněl Bryan a hladil mě po vlasech. Zavřela jsem znovu oči.

,,To bude dobrý. Všechno bude zase v pořádku." zašeptal někdo.

,,Bryane."

Nabrala jsem trochu síly, abych znovu otevřela oči, ale Bryan tu už nebyl. Stál tu můj otec a starostlivě se usmíval.

,,Pane Stafforde, vaše dcera je momentálně už mimo nebezpečí, ale je potřeba, aby v nejbližší době podstoupila tu operaci. Vy víte, jak je to důležité a bez toho já nemohu dál postupovat."

,,Samozřejmě. Domluvíme se na datu a zavoláme vám."

,,Kde je Bryan?" podívala jsem se na druhou stranu, kde byl matčin ustrašený obličej.

,,Jaký Bryan, zlatíčko?"

,,Byl tady..." vzdychla jsem.

,,Ale kdo? Johne, ty znáš nějakého Bryana?" zazněl matčin hlas.

,,Nevím. Kdo by to měl být?"odvětil otec.

,,Jessica ho neustále zmiňuje."

,,Zeptáme se Dustina."