Oko za oko, srdce za srdce

27. kapitola

Sotva se za námi zavřely dveře od pokoje Jess, už na mě začal zvedat hlas. Myslel si, že jsem nějakej machírek, ale byl úplně mimo.

,,Tak poslyš, ty nulo. Budeš se držet od mojí dcery dál. Je zasnoubená a ty tady nemáš co dělat."

,,Nulo? Víte vůbec, co říkáte? Nemáte páru, kdo já jsem."

,,Je mi jedno, kdo jsi, ale okamžitě odsud zmiz."

,,Stafforde, Stafforde, ty se nezměníš.Vždycky jsi byl takovej hajzl."

,,Co si to dovoluješ?" vystartoval po mně.

,,Nevzpomínáš si na mě? To je škoda. Možná bys měl potrénovat mozek. Bryan Reed...určitě ti to jméno musí něco říkat. Jinak, věnuj se radši zdravotnímu stavu svojí dcery. Přece bys nechtěl přijít i o ní."

,,Co jsi, do hajzlu, zač?"

,,Jen zapátrej, Stafforde." usmál jsem se na něho a on si mě pečlivě prohlížel.

,,Nevím, zatraceně, nevím."

,,Příště si popovídáme. Přišel jsem za Jessicou a ne za tebou."

Těžce dýchal a propichoval mě pohledem jako by si myslel, že mě tím uhrane. Ani bych nechtěl tušit, co si myslel, ale nic dobrého to nebylo. Vrátil jsem se k Jess a ta mě potěšila, že je na tom její fotřík finančně tak zle, že musí vrátit byt i auto a jsou úplně na dně.

Značně mě potom vykolejila, když mi řekla, že by se mnou šla k mému otci do bytu. Byla ochotná jít pracovat a žít se mnou. Mohla si vzít Dustina a být v klidu, ale ona to nechtěla. Radši obětovala všechno, aby byla se mnou.

Seděl jsem před dílnou na obrubníku a posadila se ke mně Anne.

,,Co se stalo? Dustin mi říkal, že je v nemocnici."

,,Už je v pohodě, ale bude muset jít na tu operaci."

,,To je jasné."

,,Stafford díky mně příšel o všechno. Nemá ani na tu operaci, Anne."

Anne ztichla a slyšel jsem jak zadržela dech.

,,Bryane...tentokrát to nepoděláš,že ne?"

,,Jak to myslíš?"

,,Pomůžeš jí?"

,,A kde mám ty prachy asi vzít?Nesehnal jsem je ani vlastní sestře na operaci." začaly mě pálet oči.

,,Ale tohle je tvoje druhá šance od života, Bryane. Nemůžeš jí v tom nechat. Dustin by ti je určitě půjčil."

,,Nechci mu říkat o prachy. Zbláznila ses? Ty jsi s ním šílená kámoška, ale já ne a nebudu ho prosito to, aby zaplatil Jess operaci. Mám svojí hrdost."

,,Já vím. V tom případě budeš muset někde sehnat ty prachy, protože vím, že ti na ní záleží. Je to dobrý člověk, stejně jako byla tvoje sestra a nezasloužísi to."

,,Buď zticha, Anne. Ty to vůbec nechápeš."

,,Chtěl jsi jeho otce dostat na kolena a to se stalo, ale jí vynech. Udělej to pro mě."

,,Já jí v tom nenechám, ale musím vymyslet jak a kde seženu ty prachy."

,,To udělej." vstala a nechala mě tam.

Opět jsem byl na začátku jako kdysi s mojí sestrou. Přesně i takhle jsem seděl a potřeboval jsem peníze.

Hned ráno mi volala Jess, že jí budou pouštět z nemocnice a tak jsem si vzal první auto, který jsem měl na dílně a upaloval pro ní. Bylo mi fuk, jestli pro ní jede fotr, ale já jsem tam pro ní chtěl být.

,,Bryane." rozzářily se jí oči, když jsem vešel na pokoj.

Už nebyla tak bledá a na tváři se jí objevil ten dobře známý sladký úsměv. V pozadí stál její otec s matkou a už z dálky ze mě šíleli, ale trpěli mě jen kvůli Jess.

,,Jak ti je?"

,,Teď už líp." líbla mě do koutku rtu a já jsem ucítil tu její známou vůni.

,,Jsem tu autem, kam chceš odvézt?"

,,Kamkoliv." usmála se na mě.

,,Říkala jsem ti, že jsem domluvená s Chantal."

,,Nechci u nich být, mami. Jak na mě asi budou koukat? Mysleli si, že si vezmu Dustina."

,,Nic neví. Neřekla jsem jim to. Bude pro tebe nejlepší, když mu zavoláme, aby pro tebe přijel a odvezl tě."

,,Mami!"

,,Mám zopakovat, že tu mám auto a můžu tě odvézt k sobě?" sjel jsem její rodiče.

,,Nemusíš." usmála se na mě a popadla svojí tašku, kterou jsem jí hned vyrval z ruky. ,,...pojedu s Bryanem."

,,A kde tě mám jako hledat?" řádil fotřík.

,,Zavolám ti."

,,On vůbec neví, jak se má zachovat při takové nehodě, která se ti teď stala nebo kam tě má odvézt." mračila se její matka.

,,Mýlíte se dámo, moje sestra na tuhle nemoc zemřela, takže moc dobře vím, co dělat." zaskočil jsem je.

,,Proč nešla na operaci?"

,,Protože jsme na to neměli." sjel jsem je oba a bylo vidět, že je to sebralo.

Měli totiž úplně stejný problém. Neměli na to, aby Jessice zaplatili tu operaci a já jsem se zapřísáhl, že tentokrát zasáhnu a nenechám jí v tom. Tohle by moje sestra chtěla. Dneska by jí bylo dvacet a všechno by bylo jinak. Všichni bychom se měli jinak.

Naštěstí nechali Jessie jít se mnou, ale moc dobře jsem na nich viděl, že by mi nejradši zakroutili krkem.

Se svým tátou jsem vlastně ještě neměl příležitost se bavit o Jess. Nepotřebovali jsme extra velký bydlení. Stačil nám jeden pokoj s Jess dohromady. Otec měl jejich starou ložnici a občas pobýval i v obýváku s lahváčem.

Otevřely jsme dveře a bylo jasné, že tohle nebude útulný bydlení pro Jessie, ale neřekla vůbec nic.Všechno bylo zastaralé, ale v rámci možností čisté. Netvářila se nijak znechuceně, jak jsem trochu čekal, ale já jsem v tomhle vyrostl a žil celou dobu.

,,Tady je koupelna, támhle je kuchyň a tady...je náš pokoj." vrazil jsem s taškou do pokoje, který jsme kdysi měli společný s mojí sestrou. Byl tu jiný nábytek a všechno jinak, ale pořád byl ve vzduchu cítit ten závan, když jsme si hráli nebo se hádali.

,,Děkuju, Bryane." posadila se na postel a dívala se na mě.

,,Já se divím, že jsi do toho se mnou šla. Nemám na byt, abych se tam mohl nastěhovat jen s tebou."

,,To mi vůbec nevadí. Vždyť přece víš, že mi jde o tebe."

,,Jsi skvělá holka. Táta bude rád, že tu nebude sám. Až příjde z práce, tak vás seznámím."