Oko za oko, srdce za srdce

50. kapitola

Dokola jsem se obviňovala. Byla to moje vina. Měla jsem tomu zabránit dřív. Kdybych otce sledovala...

Dokola jsem mluvila o tom, co kdyby. Nepřežila bych, kdyby Bryan nezačal dýchat, protože ačkoliv se mezi námi stalo tolik věcí, nechtěla jsem být bez něho. Už od prvního polibku, který mi dal, jsem cítila, že to bude láska, kterou jsem tolik chtěla poznat. Bála jsem se, že toho nebudu nikdy schopná a že se mě to netýká. Moje srdce bylo natolik slabé, že jsem se bála i zamilovat, aby to ustálo. Jenže naopak Bryan mi dal tolik síly, že jsem dokázala víc než jsem si jen představovala. Dal mi tolik krásných zážitků a ukázal mi krásu života, který mi za to stál.

Stisk jeho ruky byl pro mě jako pohlazení po duši. Nemohla jsem se vzpamatovat z toho, že tu už nemusel se mnou vůbec být. Nedýchal by ten stejný vzduch a já bych takovou ztrátu nedokázala vstřebat.

Po tom, co udělal můj otec jsem Bryana chápala mnohem víc než kdokoliv jiný. Jeho nenávist a pomstu. Tohle otec přehnal a pro mě ten člověk přestal existovat.

Po návratu z nemocnice jsem se nastěhovala zpět k nim a popravdě už o té nešťastné situaci s Daphne nepadlo ani slovo. Snažil se a někde uvnitř sebe jsem pociťovala vinu za to, co se stalo. Díky tomu jsem pochopila, že bez něho nebudu a nechci žít ačkoliv se stalo to, co se stalo. Věřila jsem, že začínáme nový život.

Jeho otec z toho byl dost špatný a to nejen kvůli tomu, že nebyl schopný chodit do práce a vydělávat peníze. Táhl celou domácnost plus dluh za moji operaci. Jeho otec se sice snažil platit alespoň nájem, ale bez Bryana na tom byl zle.

Já jsem si naopak v práci vedla dobře a bavilo mě to. Byla jsem v kontaktu s lidmi a plat mi vyhovoval, abych si koupila vše potřebné. Nebylo to rozhodně jako dřív, kdy jsem šla do obchodu a utratila dva tisíce za oblečení. Nepotřebovala jsem to, i když jsem se Bryanovi líbit chtěla,vážil si víc toho, když jsem mu uvařila něco na zub a zaplatila nějaké poplatky.

,,Jess, já nechci, abys za nás platila účty." rozčiloval se.

,,Zlato, myslela jsem, že jsme rodina a pomáháme si navzájem."

,,Rodina?" pousmál se.

,,Ano. Jsem tvoje přítelkyně. Bydlím u vás a o tom, že nechceš, abych platila vaše účty nechci ani slyšet."

,,Ani nevíš, jak rád slyším, že jsi tu pro mě i v takové situaci. Moje Afrodita." usmál se a vzal mě za ruku.

,,Teď už bude všechno dobrý, lásko moje." zadívala jsem se mu do očí a ty jeho zajiskřily radostí.

,,Takže mi dáváš druhou šanci?"

,,Miluju tě Bryane a vždycky budu."

,,Jess, já vím, že jsem ti dal prstýnek. Nosíš ho, ale ještě jsi mi neodpověděla."

,,Protože ses neptal."

,,Mám strach."

,,Už se nemusíš ničeho bát. My dva zvládneme všechno."

,,A ty bys sis vzala někoho, kdo nemá na kontě miliony a dokonce ani vlastní auto. Žije v podnájmu se svým otcem v bytě dva plus jedna a nemá ti co nabídnout?"

,,Lásko, co mi to tady povídáš? Zaplatil jsi mi operaci a to je pro mě to nejvíc, co jsi mohl udělat. Dal jsi mi život a dal jsi mi lásku. Díky tobě jsem poznala jak život dokáže být krásný a vím, že toho spolu ještě tolik zažijeme."

,,To měla být odpověď?" pousmál se a celý nedočkavý sledoval moje rty, které se chystaly vyslovit to jedno osudné slůvko, na které čekal.

,,Ano, Bryane, vezmu si tě." popadl mě jako by mě chtěl rozmačkat.

,,Nemohla jsi mě udělat šťastnějším. Jsi můj anděl a nikdy tě nezklamu."

,,V to doufám a děkuju."

S mým novým titulem ,,Bryanova budoucí žena" jsem to začala roztrubovat do světa. Byla jsem šťastná a všichni nám to přáli. Spike se hned jmenoval za Bryanova svědka na svatbě a já jsem tím pádem jmenovala Zoe. Ačkoliv to bylo těžké. Anne pro mě hodně udělala a byly jsme si hodně blízké, ale pořád jsem cítila někde v duši, že to přeci jen byla Bryanova bývalá a neslušelo by se to. Proto zůstala s titulem družičky.

Moje máma se těšila spolu se mnou a k Bryanovi mi už neřekla ani slovo. Jen byla spokojená, když jsem byla i já. A přesně takhle jsem to chtěla. Otce jsem nechtěla nikdy vidět a on se ani nepokoušel to nijak měnit. Mrzelo mě to, samozřejmě. Lhala bych, kdybych tím nebyla zaskočená, ale nejspíš jsem i já pro něho přestala existovat.

Neměla jsem ráda lži, ale když jsem přišla za svým bráškou do vězení, neřekla jsem mu, že díky Bryanovi sedí. Zapřísáhla jsem se, že se tohle nikdy nedozví a stejně tak i moje máma chtěla minulost oddělit tlustou čárou.

Naplánovali jsme svatbu na datum, kdy mého bratra pustí z vězení a za dobré chování byl venku o tři měsíce dřív. Divil se tomu, koho si beru a o jaký společenský schod jsem spadla, ale mně to nevadilo. Byla jsem takhle spokojená a mezi svými přáteli, bráškou, mámou a Bryanem mi nic nechybělo.

,,Mami, ty pláčeš?" podívala jsem se na ní skrz zracadlo.

,,To je radostí, Jessie. Nikdy jsem si nemyslela, že se tohle stane. Tolik jsem si to přála, abych ti mohla vystrojit svatbu jako tvému bratrovi."

,,Ale mami, všechno dopadlo dobře. Jsem zdravá a Bryan by za mě dýchal."

,,Já vím, proto ti to přeju."

,,Proč jsi tedy smutná?" nadechla se a popošla ke své kabelce, ze které vytáhla jakési dokumenty.

Se slzami na tvářích mi je podala a já jsem jí vzápětí musela obejmout. Bylo to soudní rozhodnutí o rozvedení manželství.

,,Zasloužil si to. Teď už opravdu přišel o všechno." pohladila jsem jí po vlasech.

,,Měla jsem to udělat už dávno."

,,My to všechno zvládneme."

,,Četla jsi to dokonce?"

,,Co jako?"

,,Chci po něm milion dolarů. Můj právník zjistil ty převody a soudu se vůbec nezdály a takže z něho udělali tak trochu podvodníka, co s rozvodem počítal a vůbec je nezajímalo, že nic nemá. Odklepli mi, že mi bude muset dát milion jako vyrovnání."

,,A co on?" zatajila jsem dech.

,,Musí mi je dát do konce měsíce."