Why are you? [ 남 진 ]✔

8.

Namjoon 19:30

Od neustálého přejíždění fotek na insta, mě odtrhne mamčin hlas doléhajíc sem až z chodby.
„Joone? Já už jdu!"
Neochotně vstanu z židle a dojdu za ní před hlavní dveře.
Upřímě, jí to moc sluší. Jakoby v tuhle chvíli projevila svou vnitřní krásu i na venek.
„No, přijdu až zítra večer. Přijde mi totiš zbytečné jít teď na ples a vracet se sem brzo ráno, když stejně pak budu muset na pohovor do práce."
Upraví si svůj černý elegantní kabát a rozcuchá mi stříbrné vlasy. „Tak snad se tu nic nestane za tu dobu co budu prič."
Zavrtím nevěřícně hlavou.
„Mami...ty strácíš důvěru ve svém jediném synovi?"
Zasměje se a pootevře dveře, čímž se mi naskytne pohled na tmavou noční oblohu a holé stromy.
„Ještě ti zavolám." Vykouzlí se jí na tváři široký úsměv.
Hlasitě vzdychnu. „Ježiš mami běž už...nebo ten ples nestineš."
Nakloním k ní hlavu a věnuju jí polibek na tvář.
„Tak pa zlato!"
Jakmile za sebou zavře dveře, šťastně povyskočím jako dítě o vánocích a poběžím do pokoje ke své skříni.

Hlavně nikam nechoď!
Nepij!
Netoulej se venku po nocích!
Ech...mami..musíš si jednoho dne uvědomit, že je mi 21!

Přetáhnu si přes hlavu černou volnou mikinu s kapucí. Kterou nechám pozvolna viset na zádech, protože nemám zapotřebí si zakrývat své stříbrné vlasy.
V tom se domem rozezní hlasitý zvonek.
Doběhnu k hlavním dveřím a otevřu je.
No kdo jiný než..
„A -ahoj Kookie." Pozdravím ho svým velkým úsměvem s ďolíčky.
Očima si nevědomky prohlížím jeho outfit. Volná šedá mikina s kapsami a šňůrkami visících z kraje jeho roztomilého krčku. „Ahoj hyung! Tak co, jdem?"
Přikývnu spokojeně na souhlas a začnu si obouvat boty.

20:03

Dojdeme s Kookiem k velkému bílému domu s luxusním balkónem a dřevěnými dožky kolem velkých oken.
Zazvoním na zvonek a kousek poodstoupím aby se náhodou nestalo, že až ty dveře otevře, praští mě a já bych skončil na zemi.
Tak...u Jimina je možné všechno.
Dveře se najednou rozletí a přivítá nás blondýn s očima říkajíc:„Vy jste vážně dorazili!"
A v bílém tílku odhalujíc tak jeho svalnaté paže.
„No to je dost. Pojďte všichni už jsou uvnitř."
Uposlechnem a vejdeme do osvětlené chodby.
„Kam si mám dát boty?" Vykulí Kookie na Jimina ty svá velká očka.
„Ech..no...to je jedno. Kde chceš, tady je místa dost."
Dám si tedy tenisky pod radiátor.
Všimnu si Jiminových nahých chodidel.
Připadá mi jako takový ten "pán domu" může si tu chodit jak chce a dělat si co chce.
A svým způsobem mu i závidím.
„Tak budete tu jen postávat nebo se přidáte k ostatním?"
Zvolá na nás když už vchází do obýváku.

Najednou se ocitnu v obrovské místnosti.
Nemluvě o tom proskleném stole u něhož posedávají ostatní friends a ladují si na muffinech nebo různých Chipsech.
A jak vidím, je tam i hořká čokoláda!! Díky Jimi.
„Tady je ten slavný rapper!!"
Zvolají všichni včetně toho neznámého černovlasého chlapce s roztomilým úsměvem.
Počkat....cože??!
T-to je on! TEN černovlásek o kterém se mi hlavou neustále honí jedny a ty samé myšlenky.
Myšlenky o tom jak do mě tehda v parku vrazil a s provinilým úsměvem mi pomohl se dostat na nohy.