Why are you? [ 남 진 ]✔

26.

Namjoon

„Teď to trochu štípne."
Zašeptá Jinie když mi nějakým ubrouskem napuštěným žlutou dezinfekcí, otírá zakrvácený nos.

Neštípe to. Nebolí to.
Jediné co mě ale kurva bolí, je srdce.
Před chvíli jsem se porval se svým hyungem a on nás opustil.
Nevím co mám dělat. Jsem v prdeli.

Ty má zranění jsou nakonec trochu vážnější než jsem si myslel.
A tak tu teď sedím v ordinaci, na nemocničním lůžku.
Zatímco Jin mě ošetřuje v tom svém zatraceně sexy plášti.

No co...na Jinovi by byl sexy i dlouhý proděravělý svetr.
Nechápu, jak to sakra dělá!? Jak dokáže být někdo tak přitažlivý, sexy a roztomilý zároveň?
Jedině on.

„Ty vypadáš hyung." Zakroutí hlavou Hobi jenž sedí Jiminovi na klíně, na té luxusní pohovce.
„To teda. Jako by jsi právě vyšel z třetí světové." Zasměje se tentokrát Jimin a já protočím oči v sloup.

„To vážně vypadám tak strašně?"
Promluvím tiše ale zároveň dost hlasitě natolik, aby mě všichni slyšeli.
„Upřímě?" Vyjekne se smíchem Hobi ale Jin ho zpraží varovným pohledem.
„Hele...vypadá náhodou roztomile. A drsně zároveň. S těmi monokly kolem očí."

Uchechtnu se a vzhlédnu mu do těch jeho kočičích oček když se začne opět věnovat mému nosu.

„Ehum..vážně ti připadám roztomilý?"
„A ne snad?" Uchechtne se Jinie a já zrudnu jak rajče.
Snad si toho nevšimne.

„Aléééé...Joonie se nám červená." Usměje se Jimin když si stoupne spolu s Hobim vedle nás.
„Drž hubu."

______________________________

Hned po tom, co mě Jin ošetřil, jsme se šli všichni projít ale panovala mezi náma tak strašně smutná atmosféra, že sme se rozhodli to jít aspoň trochu zapít do nejbližšího baru.

„Joone...nepij to."
Napomene mě Jin když už do sebe dám pátého panáka.
Sedíme u pultu zatím co Jimin s Hobim hrají s nějakýma dalšíma klukama kulečník.

Je tady celkem živo.
Hlava přes hlavu a rytmická hudba.
Jak se tady má člověk zorientovat.

„Slyšíš??" Zvýší Jin hlas jakmile si naliju vodku do dalšího panáka.
„Hele Jinie...ještě furt nemůžu vstřebat to, co se asi před hodinou stalo mezi mnou a Yoongiem. Potřebuju se uvolnit. Alespoň na chvíli na něj zapomenout."
To už do sebe naliju toho šestého panáka.

Jin mě chvíli jen tak bezvýrazně pozoruje, ale nakonec požádá barmana o láhev vína se sklenkou.

Nechápavě a zmateně na něj vzhlížím skrze rozcuchané stříbrné vlasy, když si tu sklenici nalije až po okraj.

„Jinie...co to děláš?"
Na to se jen usměje.
„Hele...přemlouvat tě aď už dál nepiješ, nemá cenu. Tak se opiju s tebou."
„Ne!"
„Tak přestaneš pít?"
Povzdechnu si.
„No tak vidíš. V tom případě nemám na vybranou."
Nadzvedne opatrně sklenku bílého vína do výše. Konkrétně do úrovně svých rtů.