Why are you? [ 남 진 ]✔

57.

               One year later...

Namjoon

Za celý tento rok se toho událo opravdu hodně.
Yoongie se Zelem se přestěhovali do menšího útulného domu v Busanu, ale i přesto se s nimi vídáme.
Jungkookie se za souhlasu své matky mohl odstěhovat k Taehyungovi a opravdu jím to spolu klape. Tím že je Kookiemu teprve sedmnáct a chodí do druháku, Tae mu se vším pomáhá.

Jimin s Hobim žijou spolu v tom luxusu který donedávna vlastnil jen Jimin.
Vím že se asi dva měsíce zpátky v něčem neshodli a pohádali se.
No, každopádně teď už je to mezi nimi zase v pořádku.
No a....co já a Jinie? Ech, to by vás zajímalo co?
No, nezklamu vás. Žijeme stále spolu na bytě a mám pocit, že už nemohu být šťastnější.
Každý sice chodíme do jiné práce, Jin je doktor a já zpěvák.
Ale i přes to jsme neustále spolu a užíváme si života.
Hodně spolu cestujeme, nebo ho s sebou beru občas do Ameriky na koncert.
Zkrátka...nemůžeme jeden bez druhého být. A já chci aby to takhle zůstalo napořád!

____________________________

„Joone! Letí sněhová koule, něco si přej!" Krátce po tom co to Jinie se smíchem dořekne, pocítím sníh ve vlasech.
Otřesu se zimou a otočím se na něj s varovným výrazem.
Pohled se mi naskytne na své černovlasé sluníčko zachumlané v šedém kabátě.
Směje se od ucha k uchu a nevypadá to že by chtěl přestat.
Chceš souboj lásko? Fajn, máš ho mít.

Sehnu se k zemi kterou pokrývá slušná vrstva sněhu, a holýma zmrzlýma rukama vytvořím nemalou sněhovou kouli.
Jinie si toho i hned všiml a zopakoval mou činnost.
Zatímco mu to z nějakého důvodu nejde uhňácat, já už s připravenou kouli vstanu a zamířím na Jinieho. Konkrétně na jeho záda.

„Chytej lásko!" Zvolám s ďábelským úsměvem a už házím.
„Joone NE!" Sotva to dořekne už se sněžná koule setkala s jeho hlavou.
Jejda. Trochu mimo.
Jakmile si povšimnu že leží nehybně na místě, rozběhnu se jeho směrem a kolena zabořím do sněhu.

Zděšeně ho chytnu za chladné tváře a lehce s ním zatřepu.
„Jinie? Noták! Jine!" Nic.
Do prdele! Co jsem t-
„Překvápko!" Ani jsem nepostřehnul že otevřel očka, natož že mi přímo do obličeje hodil obří sněhovou kouli.
Bezva.

Dlaněmi si otřu obličej a vyhoupnu se nad něj.
„Tak ty budeš zlobit svého daddyho?"
„A chtěl by můj daddy rozzlobit víc?"
Jeho teplý dech mě hřeje na rtech, nebo se ve mě jen rozproudil hřejivý pocit. Každopádně mě ta jeho slova vzrušila natolik, že už mi jsou ty uplé jeany o něco těsnější.

„Ach Jinie...ani nevíš co bych s tebou teď a tady nejraději dělal. Jenomže nemůžeme. Slíbili jsme Jiminovi že příjdeme nachystat tu štědrovečerní večeři."
Jeho čokoládová očka jako bych v nich na malou chvíli zahlédl smutek.
Nakonec mě jen stáhne do polibku za zátylek a začne je dehberoucně sát.

„Mhmm...ale vážně zlato. Teď ne. Ale slibuji ti, že až si večer rozbalíme dárky a rozejdeme se každý do jiných pokojů...bude mít tvůj daddy pro tebe velký trest...kterému se prostě nevyhneš."
Promluvím do polibku načež se jen sladce usměje.
„Dobře."

Co to...
„Tebe to ani trochu neděsí?"
Podívím se a zapřu se dlaněmi do sněhu po boku jeho hlavy abych byl od něj natolik daleko, abych mu viděl do oči.
„Ne. Mělo by?"
„No...ano?" Znělo to spíš jako otázka než odpověď. Ale co už.

Nokloní se k mému uchu ke kterému následně přiloží své rty.
„Ty ani netušíš Joonie, co jsem ti zabalil za dárek. Ale poradím ti, že s tím co je uvnitř, si už nikdy nesedneš."
A kurva.
Na sucho polknu a pomůžu Jiniemu vstát.