Why are you? [ 남 진 ]✔

41.

Namjoon

Hned co jsem přišel domů jsem mamce řekl že jdu s Kookiem ven.
To jsem ale samozřejmě lhal.
Kdybych jí totiš řekl že jdu k Jinovi...no...řekněme že by to už bylo příliš nápadné když ví že jsem u něj snad každý druhý den.

Ano...mamka ještě neví že jsem gay. A vlastně ani nevím jestli chci aby to věděla, mám strach z její reakce nebo jak se k tomu postaví.
Vím že mě má ráda...ale přece jen, nikdy člověk neví.

Zastavím před Jinovými dveřmi s otázkami které si v hlavě kladu snad celou cestu.
Není ještě ve škole? Co když nebude dneska vůbec doma? Co když spí a tak mé zaklepání neuslyší? Co když má u sebe někoho jiného..?

Nakonec ale seberu všechnu  odvahu a svými klouby silně zaklepu do dveří.
Prosím...aď je doma.
Mé přání se vyplnilo hned co se dveře otevřely a v nich stál Jinie v celé své kráse.
Za boha nemůžu spustit oči z jeho bílé lehce průsvitné košile s lehce odhalenou hrudí.
Jsou tam ty malé černé knoflíky, ale on mě prostě musí provokovat a nezapnout si je že?!

„A-ahoj Joone. Proč máš-"
„Monokly?" Přiložím si prst k levému oku na nemalou fialovou modřinu.
„No, jen menší rvačka s Chenem. Ale o to nejde. Hrozně moc to bolí doktore, přišel jsem si to ošetřit."
Vyšpulím smutně spodní ret a sklopím pohled na schůdek na kterém právě stojím.

Jinie se jen zasměje.
„Aaach. Ty chudáčku." S těmito slovy mi chytne obličej do dlaní ale věnuje mi dlouhý, vřelý polibek na čelo.
S úsměvem mu vzhlédnu do očí.
„Ještě ti zbývájí čtyři polibky. Snad s nimi naložíš dobře."
„Moudře, až budu chtít, bude ta správná chvíle a hlavně, až si to zasloužíš."

Celý omámený z jeho krásných slov s ním vejdu do vnitř a zavřu za námi dveře.

„Dáš si něco k pití?" Zeptá se mě cestou do kuchyně.
„Jasně. Emm...vodu?"
„Ale noták. Za chvíli jsou vánoce. Venku sněží, je chladno a v telce běží vánoční filmy. Uděláme si horkou čokoládu s marshmallow. Co ty na to?"
Jeho nabídce snad ani nejde odolat.
„Mmm...nezní to špatně."
Hlesnu s úsměvem na rtech.

______________________________

Stojím hned po Jinově boku za kuchyňskou linkou.
Soustředím se na každý detail který provádí.
Jak vlévá horkou čokoládu do hrníčků s vánočními motivy.
Jak rozbaluje velký balík růžovo bílých marhmallow a důkladně je rovná na povrch.
Nikdy v životě jsem o tom neslyšel, natoš abych to ochutnal.
Ale vypadá to úžasně.

„Jinie?" Zašeptám mu do ouška přičemž se celý zachvěje.
„Ano?"
„Moc ti to sluší."
Na mou odpověď zareagoval dost zaskočeně a překvapeně.
Tak aby ne. On nám chystá tuhle dobrotu a já mu povím že mu to sluší? Jsem fakt debil.
Hooodně zamilovaný debil.

„Ehm..d-děkuju? Ale jestli ti jde o ty mé čtyři pusy, tak je to furt tak jak jsem říkal. Mě jen tak nedonutíš Joone."
Na to se jen nevině uculím.
„V-však a-ale já to neříkal kvůli -tomu. Ale vážně ti to m-moc sluší. Víš..."