Why are you? [ 남 진 ]✔

53.

Jin

Venku už byla tma a proto nám cestu osvětlovaly vysoké pouliční lampy.
Jdeme s Jooniem ruku v ruce dost pomalou chůzí.
Ani nevím proč, snad proto abychom spolu takhle strávili více soukromí než vpadnem do oslavy s hlukem a klukama kteří nám určitě jen tak pokoj nedají.

„Stejně tomu furt nemůžu uvěřit." Prolomí Joon noční hluboké ticho.
„Hm?"
„No, že mě tam pozvali. Víš, ono se něco stalo. Nemůžou za to oni ale spíše já a...nebyl jsem k nim tento půl rok zrovna milý."
Ajaj.

Nadzvednu naše propletené ruce a přitisknu rty na jeho hřbet s klouby.
Tak nějak zaskočeně ke mě vzhlédl a proto jsem byl donucen promluvit.
„Ehm no.. věřím že nic tak strašného, že by se to mezi vámi nedalo vyřešit, se nestalo."

Vysloužím si od Joonieho jen ironický úšklebek.
„Bohužel. Myslím, že to že jsem je celý půl rok ignoroval, neoslavil s nimi vánoce, nepřišel na Hobiho oslavu, a předstíral jako bych je vůbec neznal...myslím že tohle se mezi námi jen tak neurovná. Navíc, znáš Yoongieho. Nebo Taehyunga. Ti by mě asi nejradši zabili za to všechno. Proto to, že jsem s tebou pozvány na tu párty, nedokážu pochopit."

A do hajzlu.
Proč mi to nemohl říct dřív?!
Aissh...
Teď už je asi pozdě mu říct pravdu.
Taehyung mi totiš zavolal jestli jen já nejdu na tu Jiminovou párty.
Joona vůbec nezmínil, přišlo mi to divné a tak jsem mu zalhal že ho pozvali taky aď jde semnou a aby si to taky užil.
Ale...asi jsem opět udělal chybu.
Kdy se z těch chyb konečně ponaučím?!

„Třeba se usmíříte. Neboj, všechno se nějak vyřeší."
Snažil jsem se ho tímhle trochu utišit a povzbudit zároveň. Ale z jeho výrazu usuzuji že to s ním vůbec nijak nehlo.

Jen mě zastavil v chůzi a přivlastnil si mé rty.
Začal jsem mu polibky oplácet, jenže po chvíli se odtáhnul.
„Tak už radši pojďme, aď tam pak nejsme moc dlouho."
Přikývnu a dál si to míříme k Jiminovému domu.

_____________________________

Namjoon

Došli jsme ke dveřím.
K těm dveřím za kterými nás vyčkávají lidi kteří mě určitě k smrti nenávidí.
Ale zas tak moc nenávidět tě nemůžou ne?
Přece tě pozvali!
To je pravda...
Odpovím si v hlavě mezitím co Jinie stiskne zvonek.

Hned co mé uši zaslechnou hlasité kroky, zneklidním a mám takový dojem že se mi začaly klepat ruce.
Jinie si tohoto detailu všimne a proplete si semnou prsty na znamení že mám být klidný, že je tu semnou.
Tolik ho miluju.

„Ahoj Jin-"
Zastaví se blondýn  uprostřet slova jakmile sklouzne pohledem ke mě.
Jeho výraz vypovídá o všem.
Nečekal mě.
V mžiku se zpoza jeho zad vynoří Hobi, Yoongie, Zelo, Kookie a Taehyung.
No doprdele.