Why are you? [ 남 진 ]✔

40.

Namjoon

„C-cože? J-jak to myslíš?"
„Tak jak jsem to řekl."
Odpoví suše a svým tělem mě přitiskne ke skříňkám za mnou.
Jeho oči doslova skenují mou tvář, jakoby si jí snad chtěl do detailu zapamatovat.
Ale proč kurva?!

„Nezírej tak na mě." Zavrčím na něj skrze zatnuté zuby.
On se jen uchechtne a nakloní ke mě hlavu až nebezpečně blízko.
„Budu si na tebe kurva zírat jak chci."
„Hej...dej mi laskavě pokoj kokote! Jste všichni stejní! Ty, Youngguk i Beakhyun jste stejní vyjebaní dementi kteří si ničeho neváží! Vole vypadni...běž do prdele!!"
„Hmm...jedině do te tvé."
Zavrní mi do ouška a dlaněmi mi zmáčkne zadek.

Vytřeštím na něj oči a silně ho od sebe odstrčím.
„Hele Namjoone, je to tvůj problém. Nemáš s ním tak vrtět. Víš..."
Ztiší hlas a silou mě přitiskne víc k plechu.

„Dohání mě to..."
Jeho dlaň putuje po mé hrudi, přes břicho až k mému rozkroku.
„K šílenství."
Zmáčkne mi ho neuvěřitelně silně.
Tak silně, až mi z úst unikl tichý stén.

Hned co jsem si všimnul jeho šibalského úsměvu, došlo mi jakou chybu jsem teď udělal.
„Líbí se ti to Namjoonie."
„Ne! Jen to dost bolelo."
Nato se jen ironicky uchechtne a než jsem stihl cokoliv zaregistrovat, našel svými rty ty mé.

Začal mi je dravě sát a ochutnávat, jako lízátko.
Jen jsem na něj nevěřícně zíral a snažil se přemýšlet jak tohle ukončit a zdrhnout mu.

„Noták koťátko, spolupracuj. A možná dostaneš mlíčko."
Vydechne proti mým rtům, načež seberu všechnu svou odvahu a odstrčím ho od sebe takovou silou, že narazil zády do protějších skříněk.
Snad jsem to nepřehnal...ale tak tyvole líbal mě! A mé srdce patří někomu jinému...

„Tak jinak Namjoone....uděláš to co po tobě budu chtít, nebo se poddáš těžkým bolestem. Vyber si."
„To se radši nechám zmlátit."
„Proč? Stojí ti to za to? Jen si spolu užijem a nechám tě jít. Neuvažuješ logicky Namjoone."

Uchechtnu se. „Zato ty asi jo, že? Vole prober se! Neměl bych s tebou nic ani kdyby jsi byl poslední člověk na této zasrané planetě!"
Tohle jsem si ale měl nechat raději pro sebe.

Přibližuje se ke mě. Pomalu.
Čím blíže ke mě jde, tím více já odstupuju.
Bohužel, skříňky za mnou mi to neumožnily.
„Jak chceš parchante." S posledním slovem mi dá pěstí přímo do oka.

Ale nepřestává.
Jeho pěst se s mým obličejem setká ještě párkrát a poté mi vrazí několik dalších ran do břicha.

„HEJ!! Chene vypadni!!"
Rozléhne se chodbou velmi známý hlas.
Přísahám že ho znám. Je mi dost povědomý.
Chen sklouzne pohledem bokem na růžovláska v černé kožené bundě.

„Něčemu jsi nerozuměl? Odprejskni od ně! Dělej!"
Zařve na Chena dost hrubým hlasem ve kterém jde poznat zlost.
Mezitím co se k němu Chen otočí celým tělem a mě tak už pustil z dohledu, utřu si rukávem nos z něhož mi teče slušný proud krve.
Ale nebolí to.
Že by ze zvyku?

„Hele malej, ty tady nemáš kurva co dělat. A proč vůbec chceš abych toho nechal? Je ti do prdele jasné co se ti stane až Beakhyun zjistí že jsi ochránil Namjoona."
Zelo si vytáhne lízatko s pusy a se zamlaskáním po tak lahodné chuti se na něj zašklebil.