Why are you? [ 남 진 ]✔

45.

Namjoon

„Hej, děje se něco?"
Projede mnou elektrický proud v podobě Beakhyunova hlubokého hlasu.
Vypustím myšlenky z hlavy a raději si mezi rty vsunu cigaretu.
„Nic vole, dej mi oheň."

Právě sedíme v té úzké, slepé a tmavé uličce za školou.
Sedíme s Beakhyunem na téhle zaprasené vlhké zemi, každý u protější zdi s výhledem na toho druhého.
Takhle se tu dopoledne scházíme každý den. Vlastně...nejen tady. Někdy se jdem i schlastat do baru nebo se jdem projít s guys někam na pole se zhulit.
Každý týden nová dáfka...alespoň takhle mi to Beakhyun říkal.

„Tak chytej!" Hodí po mě svůj černý elektronický zapalovač.
Já ho samozřejmě chytím a hned si zapálím.
Potáhnu, zhluboka se nadechnu a z úst vydechnu šedý oblak kouře.
„Tohle mi tak chybělo.." Zašeptám a zakloním uvolněně hlavu.

„Vždyď uběhla necelá hodina od těch dvou krab které jsme v parku vykouřili."
„No právě."
Beak se jen zasměje a taky si zapálí. Ale tentokrát v té cigaretě nemá tabák, ale trávu.

„More...poděl se ne?" Vytáhnu si ze rtů obyčejnou cigaretu a hořícím koncem jí silou zabořím vedle sebe do kaluže aby uhasla.
„Co za to?" Vyfoukne z plic spokojeně kouř jehož vůně mi vpila do mozku a mě tak víc lákala.
„Neser!" Zařvu po něm.
„Okey no..." Vstane a sedne si vedle mě s rozevřenou dlaní na níž spočívá oná věc která mě přenese do euflorie.

Vezmu si jí a bez dalších slov i zapálím a ochutnám.
„Hele tahleta věc mě ale každý týden stojí pěknej balík. Co kdyby jsi mi to nějak vynahrazoval?" Dloubne do mě loktem.
Uchechtnu se a pohlédnu mu do očí. „A jak by jsis to vynahrazování jako představoval?"

„Tak..já nevím. Třeba takto."
Přitiskl své rty na ty mé a celé je pohltil do svých úst.
Ne že by se mi to zrovna nelíbilo, ale vole tohle fakt ne.
Odstrčím ho od sebe s vyčítavým výrazem.
„No tak na to rovnou zapomeň!"
„Copak tobě se to nelíbilo?"
„Jako...no...to je kurva jedno ne?! Potřebuju drogy, takže ti to vynahradím jakkoliv."

Šibalsky se usměje a nakloní ke mě hlavu.
Hned mi došlo co má v plánu a tak jsem mu ke rtům přiložil svůj ukazováček.
„Kromě líbání." Zpražím ho varovným pohledem, zatímco on přemýšlí.

„Tak udělej svému pánovi dobře." Přejede si dlaní po lemu svých kalhot.
Tak je kokot?!
„Nadrženče!"
„Fajn. Tak se měj." Vstane a pomalu odchází.

A kurva. Tohle jsem zrovna nechtěl.
Kdo mi teď zařídí každý den trávu a drogy? Kdo mě bude tahat po barech abych se mohl schlastat? Jen on Namjoone!!
A už pomalu zapomínám...na...na něj. Jinie...
Ech, NE! Nesmím na něj už myslet. Bolí to. Moc...moc bolí.

Hned se seberu z téhle špinavé země a doběhnu Beakhyuna.
„Počkej!! Já to ale potřebuju! Tebe potřebuju! Chci zapomenout..."
Jazykem si olízne horní ret a svýma hnědýma zhulenýma očima si mě prohlížel od hlavy až k patě.

„Tak na co čekáš?"
Ozve se po chvíli kdy jsem byl zticha.
„Jseš hajzl, víš to?"
„Já nic jiného nejsem zlato."
Začne si rozepínat poklopec ale já jeho ruku zadržím.
„Copak copak? Babyboy by mi to chtěl rozepnout sám?"
Od stěn se rozléhne jeho smích který hned umlčím pohledem.
„Tak ale ne tady vole!"
„Fajn. Tak pojď."
Uchopí mě za zápěstí a odtáhne na konec této tmavé uličky ke konteirnérum.