Why are you? [ 남 진 ]✔

42.

Jin

V tuhle chvíli....mi to celé co řekl začalo dávat smysl.
Ne..ne ne ne ne ne...tohle je jen sen. Tohle nemůže být pravda!
Vyděšeně vstanu a začnu lapat po dechu.

„T-ty ....a...COŽE?!" Nejsem schopný slov. Doslova se strácím v myšlenkách, jakoby nejen v mém mozku, ale i v srdci zavládl chaos.
„Jine! J-já, prostě...je to tak. Miluju tě! Neuvěřitelně moc. Prosím...pochop mě."

Dojde ke mě a uvězní mi obličej ve svých velkých dlaní.
Zatímco on se mi upřeně dívá do očí, já těmi svými bloudím snad všude kolem kromě něj.
„A-ale...ne. Prostě NE! To je nesmysl Joone! Nemůžeš se jen tak zamilovat do někoho během čtyř měsíců! J-je to krátká doba na vytvoření lásky!"
„Tak v tom případě nechápu...proč jsem se do tebe zamiloval hned na první pohled."
„C-COŽE?!" Vyjeknu jako smyslů zbavený.

„Je to tak Jine! Nějakou dobu jsem si to nechtěl připustit...ale kurva! Já tě tak miluju!"
S posledním slovem spojí naše čela a oči sklopí dolů na mé rty
Tohle nezvládnu...nechci mu ublížit, a už vůbec nechci zničit naše přátelství!
Neměl jsem se od něj nechat tak rozmazlovat. Nechat ho aď se mi víská ve vlasech a sem tam mi věnovat přátelskou pusu.
Až teď mi dochází...že pouze já to vnímal jako přátelskou záležitost.

Neměl jsem mu dovolit mi skládat komplimenty. Protože s každým jeho překrásným komplimentem jsem mu čím dál víc podléhal a tak mu dával falešné naděje.
Naděje, že by mezi námi mohlo být i něco víc.

„J-Joone..já.."
Cítím jak se mi třese celé tělo, jak můj tlukot srdce přidal na rychlosti a mě se v břiše rozproudil zvláštní šimravý pocit.
A tohle s tebou dělá jen jeho přítomnost Jine?!

„Pšššššš...nemusíš nic říkat."
Vydechne proti mým rtům ke kterým se ty jeho přiblíží až nebezpečně nízko.
Tehdy na Jiminové párty kdy byl opilý a začal mě líbat, byl jsem nesvůj a dost zaskočen.
Ale až tak moc jsem to neřešil a vyhověl mu.
Protože jsem věděl že nevnímá a že by tohle určitě za vztřízliva neudělal.
Věděl jsem že si na to druhý den už nevzpomene.
Ale tohle....tenhle den, tahle chvíle...je skutečná.
A to je na tom to, co mě děsí.
Děsí mě fakt, že mě upřímě z celého srdce miluje.
A...já..nemůžu. Nedokážu.