English teacher | j.hs

|1|

Pov. Jung Hoseok

Namjoon něco říkal anglicky a já mu rozuměl každé páté slovo ale i tak to nebylo nejlepší. Ostatní už byly v angličtině lepší než já jenže já ne a ne se to naučit. Z internetu jsem se taky nenaučil ani slovo, protože to nechápu. Buď jsem marný nebo je to Namjoonem, že to z jeho vysvětlování nechápu a to samé z internetu.

Po rozhovoru jsme se všichni rozloučili s produkcí a vydali se do šaten. Nechápu americké novináře, že letí do Koree jen kvůli jedinému rozhovoru. V šatnách jsem popadl nejdůležitější věci do kapes, pracovní tašku a vydal se rovnou do auta. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Odemkl jsem a klíče odložil na palubovku. Sám jsem si sedl úplně dozadu k oknu, tašku dal pod nohy a do uší si pustil písničky přes sluchátka. Zapnul jsem data a projížděl různé sociální sítě. Rozhodl jsem se podívat na nějaké nabídky na doučovaní angličtiny. Vždy to skončilo tak, že dotyčná osoba mě znala. Dnes tomu dám poslední šanci.

Minji_profi: Nabízím doučovaní angličtiny v Soulu podle času, jak potřebujete. Pište do osobních zpráv.

Tak moje poslední naděje. Rozkliknul jsem její profil a našel její číslo. Klukům to bude ještě trvat a proto jsem se rozhodl vytočit ono číslo. Chvilku to vyzvánělo.

„Yun Minji, prosím?" ozval se dívčí milý hlas.

„Zdravím, jmenuji se Jung Hoseok a chtěl bych tu vaší nabídku na doučování přijat." opřel jsem si hlavu o sklo auta a čekal na odpověď.

„Dobře, mohu vaši nabídku přijmout. Mohli by jsme se zítra setkat a domluvit se na času, jak nám to bude vyhovovat. Teda pokud máte čas." ozvalo se a mě se na tváři objevil velký úsměv. Nebyla Army.

„Jistě, čas mám ve čtyři hodiny." podíval jsem se do plánu akcí.

„Dobrá, pošlu vám adresu mého bytu a ve čtyři vás tu budu očekávat."

„Fajn, takže se uvidíme zítra. Pěkný zbytek večera a omlouvám se, že jsem volal takhle pozdě." přeci jen bylo půl desáté večer.

„Nevadí, i vám pěkný zbytek večera a nashledanou." řekla a ukončila hovor. Začal jsem se usmívat a naštvaná nálada byla najednou pryč. Do deníčku jsem si napsal zítřejší schůzku s Minji i s adresou, kterou mi do chvilky poslala. Kluci už přišli taky. Poklidil jsem svůj deníček do tašky a furt se usmíval. Měl jsem opravdu dobrou náladu.

„Co se tak najednou směješ Hoseoku? Ještě před chvíli jsi byl zamračený a teď se směješ od ucha k uchu." zakroutil hlavou Namjoon nad mnou změnou nálad. Jen jsem pohodil rameny a zase si nasadil sluchátka. Zaposlouchal jsem se do písniček v mém playlistu a z okna jsem si prohlížel noční Soul. Cesta do dormu nám trvala jako vždy hrozně dlouho, takže jsem se nedivil, když jsme všichni z auta vylezli úplně polámaní.

Večeři jsme měli před rozhovorem, takže všichni se někam rozběhli. Já si v kuchyni vzal jablko s flaškou vody a šel se vším do svého pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře s rozsvítil si. Tašku jsem odhodil vedle dveří na obvyklé místo a vodu s jablkem položil na stůl. Z tašky jsem vytáhl své desky s deníkem a přešel ke stolu s notebookem.

Posadil jsem se ke stolu a otevřel desky s deníkem. Zítra toho moc nemám a od čtyř máme volno. Tím líp pro mě. Nemusím ani dnes nic vyplňovat a tak jsem vše zavřel a zakousl se do jablka. Na mobilu jsem mezi tím přidal na Twitter fotky z dneška. Jablko jsem snědl hned a otevřel si vodu. Převlékl jsem se do spacího trika, vodu s mobilem jsem položil na noční stolek a šel zhasnout. Zalehl jsem do postele a po chvilce usnul.