English teacher | j.hs

|21|

Pov. Yun Minji

„Jsem opravdu ráda, že jste přišla na poslední chvíli." uklonila se slabě paní přede mnou.

„To je v pořádku. Jsem ráda, že se mohu účastnit." usmála jsem se a v ruce držela foťák.

„Bylo štěstí, že bydlíte odtud blízko." zasmála a já přikývla. Poté jsme se rozloučili a já zůstala sama s foťákem. Měla jsem na sobě bílé lodičky na menším podpatku s jednoduchými šaty stejné barvy. Právě jsem se nacházela na svatbě, na kterou jsem byla zavolaná na poslední chvíli. Taky jsem tak vypadala. Vlasy rozpuštěné a rozčesané, řasenka a slabá rtěnka byly věci, které jsem do 20 minut stihla.

„Slečno Yun! Obřad začíná za pár minut, běžte ven do zahrad, kde se vše bude konat." oznámil mě nějaký chlap s deskami. Jen jsem přikývla a vydala se s davem lidí do zahrad. Vše bylo nádherně vyzdobené a připravené.

Všechno jsem fotila. Byly to opravdu krásné fotografie. Když už bylo po obřadu, s novomanželi jsem se domluvila, že se fotit půjde po gratulaci. Bylo tu opravdu mnoho lidí, takže se to protáhlo až skoro večera.

„Můžeme jít?" zeptala jsem a oni jen přikývli. V zahradách mi řekli, kde by chtěli jaké fotky a já jen vlastně jen fotila. Bylo to o dost lehčí, než jsem čekala. Po nějaké chvíli jsme měli hotovo. Domluvili jsem se, že fotky pošlu hned, jak budou upravené.

Foťák jsem uklidila v autě do pouzdra a vydala se domů. V autě jsem si pouštěla rádio a byla potichu.

Doma jsem odložila foťák na stůl a zapnula notebook. Fotky jsem nechala přetánout do notebooku a šla se převléct už do věcí na spaní. Bylo devět a zítra stávám zase brzo.

Převlečená jsem se posadila na gauč a začala upravovat fotky. Najednou vedle mě začal zvonit mobil. Jméno na obrazovce mě zarazilo. Co potřebuje?

„Uh.. Ahoj." řekla jsem a odložila notebook z nohou.

„Ahoj, máš čas pozítří na večer?" zeptal se Hoseok trochu nervozně, což je podezřelé.

„No, asi jo? Děje se něco?" odpověděla jsem.

„Ne, jen chci, aby jsi přišla na jednu adresu. Pak ti jí pošlu." nervozita z něj přímo sršela.

„Prosím." dodal a já si povzdychla.

„Dobrá, budu tam."

„Ale slib mi jediné. Zůstaň tam do konce."

„Nechápu to ale dobře, slibuji, že zůstanu."

„Uvidíme se! Díky a uvidíme se. Ahoj." položil to, než jsem stihla vůbec něco říct a do chviličky mi přišla, pro mě neznámá adresa. Co to bude tentokrát?

Pov. Jung Hoseok

Úlevně jsem vydechl a rychle jí poslal adresu. Pak jsem zahodil mobil a spadl do postele. Zavřel jsem oči a vnímal jen ticho.

„Hoseok-hyung? V pořádku?" ve dveřích se objevil Jimin. Neodpovídal jsem a dál ležel. Slabé bouchnutí dveří mě upozornilo, že Jimin vešel a sedl si ke mně. Začal mi prohrabávat vlasy a já si dal hlavu do jeho klína.

„Už jsi jí volal?" zeptal se a já jen zabručel k souhlasu.

„A přijde co? Jsem zvědavý, co jí chceš říct." uchechtl se a já ho jen rukou plácl přes nohu.

„To sám nevím. Mám z toho docela strach." povzdychl jsem si a nedobrovolně jsem si sedl. Prohrábl jsem si vlasy a koukl na usměvavého Jimina.

„Podpoříme tě, neboj." ujistil mě Jimin a já jen přikývl.

--
Zdravím, omlouvá se, že teď nic nevyšlo ale mám momentálně "problém" okolo školy.

Myslím, že umřu z nového alba!