English teacher | j.hs

|32|

Pov. Yun Minji

Došla jsem do obývaku, kde byly na stole tousty a čaje.

„Jak jsi to stihl?" zeptala jsem se překvapeně a sedla si unaveně k němu na gauč.

„Jsem kouzelník.. Musíš umět." uchechtl se a pokrčil rameny.

„Čas nakrájet nějakou zeleninu nebyl, promiň."

„To je v pohodě, i tohle bohatě stačí." vzala jsem toust a kousla do něj. I když byly obyčejné, byly dobré. Jedli jsme a koukali na zapnutou televizi. Do chvilky bylo vše snězené. Čaje už jsme taky vypili.

„Pojď, usínáš mi tu v sedě." uchechtl se a zase mě vzal do náruče. Mezi tím vypnul televizi.

„Ale notak, zítra tě budou bolet ruce a celý člověk." protestovala jsem.

„Nebude, na to jsi až moc lehká." položil mě na postel a přikryl. Chvilku jsem čekala, než si ke mě lehne. Otočila jsem se k němu obličejem. Byla tu tma ale jeho nahá hruď se nedala přehlédnout. Musela jsem být rudá jak rak. Schválně jsem schovala obličej do polštáře, dokud se mi ten zmetek nezačal smát.

„Nech toho." snažila jsem se ho poslepu plácnout, ale jediné, čeho jsem dosáhla bylo, že mi ji chytl a zase si se mnou propletl prsty.

Přitáhl jsi mě k sobě a já tak byla opravdu blízko jeho obličeje. Viděla jsem, jak usilovně přemýšlí.

„Nad čím přemýšlíš?" zašeptala jsem a nepřestala se na něj dívat.

„Jestli ti mám dát pusu nebo ne." řekl to tak rychle, až jsem přemýšlela, co vlastně řekl. Když si uvědomil, co řekl, tentokrát to byl on, kdo pootočil hlavu do polštáře.

„Promiň." to bylo jediné, co jsem slyšela. Tohle byla dost napjatá situace. Rozhodla jsem se to nechat na zítra a otočit se zády k němu a jít spát.

Jeho ruka mi v tom ale zabránila a přetočila znovu k němu. Tentokrát jsem byla přitisknuta k jeho nahé hrudi a čelem jsem se opírala o to jeho. Chvilku jsme si dívali do očí.

Rty, na kterých jsem pocítila měkké druhé polštářky mě donutili si uvědomil, co se děje a vrátit se do reality. Byla jsem tak překvapená. Pohyb rtů, jsem mu oplatila, i když jsem si nebyla jistá, co k němu cítím. I když tohle byl náš druhý polibek, pořád jsem si celou dobu namlouvala, že mě Hoseok celou dobu bere jako kamarádku.

Nebude to asi taková pravda.

Chvilku jsme se jen pomalu líbali, než jsem se odtáhla. Podívala jsem na překvapeného Hoseoka, který mě celou tu dobu držel za pas, abych mu nikam neutekla, čehož jsem si ani nevšimla. Slaboučce nateklé rty vypadaly, jakoby chtěly víc.

Ani jeden z nás se neměl ke slovu. Koukali jsme na sebe pořád. Hoseok vypadal nejen překvapeně, ale úsměv ho dělal šťastným.

Neuvolnil ani trochu stisk na mé pasu, spíše ho ještě víc upevnil, jakoby mě nechtěl nikomu dát. Pousmála jsem se nad tím faktem.

„Mrs. Teacher?"

„Yes?"

„I love you."

Další polibek, který mi ukradl mě zastavil jakkoliv odpovědět nebo něco říct. Byl o dost procítěnější než ten před tím.

„Good night." s tímto se na mě usmál a zavřel oči.

„Good night.. I love you too.."

~~
Nechci to už moc protahovat.. Už takhle jsem neplánovala, že to bude takhle dlouhé. :DD
JEŠTĚ PÁR KAPITOL, DON'T WORRY!
Ale děkuju za všechnu podporuuu.. Jste úžasní.. <33
Jinak, až knihu dopíšu, budu se snažit opravit všechny chyby a překlepy.. :DD
Lucy <33