Pov. Jung Hoseok
Vešel jsem do místnosti, kde už seděli kluci s objednaným občerstvením. Sundal jsem si mikinu a sedl si na konec stolu, kde bylo volné místo vedle Taeho. Ten mě s úsměvem přivítal.
„Ahoj Hoseoku." řekl a napil se svého pití.
„Ahoj." zazubil jsem se a objednal si limonádu. Všichni se nějak bavili a já si dopisoval věci z dneška. Všiml jsem si, jak Tae nenápadně koukal přes mou ruku, co sepisuji.
„Středa, čtyři hodiny odpoledne program? Nemáme tam náhodou volno?" řekl a Jimin sedící naproti mně se podíval na mě taky.
„Eh, jo je ale já něco mám domluveného." Zamluvil jsem to. Když kluci chtěli něco namítnout, přišli číšnici s jídly, které kluci objednali. I mně objednali rovnou, takže jsem se musel spokojit s tím, co jsem dostal. Všichni spokojeně jedli a povídali si spolu. Nějak jsem se moc nezapojil a kluci si o mě dělali starosti. Nedivím se a chápu je. Zažili jsme krušné chvíle ale to bylo kvůli něčemu jinému. Ne, že bych se někým nepohodl nebo tak, jen jsem přemýšlel nad svými myšlenkami. Znají mě až moc dobře na to, aby poznali, že se něco děje. Přece jen vždy s každým komunikuji s úsměv na tváři a teď si tu při jídle dopisuji věci z doučování a s nikým moc nemluvím. Než bych došel do dormu, zapomněl bych to.
„Hoseok hyung?" promluvil na mě Jungkook a já zvedl hlavu od jídla.
„Copak?" usmál jsem se na něj přes stůl. Přeci jen seděl vedle Jimina.
„Jsi v pořádku? Děje se něco?" zeptal se a Tae s Jiminem zvedli hlavu od jídla. Zbytek si povídal mezi sebou.
„Jo v pohodě. Nic se neděje jen se mi teď celý program překopal a nevím co první. Nedělej si starosti." zasmál jsem se a kluci si neviditelně oddechli.
„Dobře. Jestli chceš, mohu ti s tím.."
„Ne dobrý! Já to zvládnu." Skočil jsem mu rychle do řeči a kluci po mně hodili nedůvěřivé pohledy. Nechtěl jsem to dál řešit a vrátil se zpátky k jídlu. Komunikoval jsem s klukama aby jim to nepřišlo nějak podezřelé. Po jídle jsme vše zaplatili a autem jsme se vydali do dormu.
V dormu jsme se všichni rozeběhli zase kam kdo chtěl. Já šel rovnou do pokoje, kde jsem důležité věci z tašky dal na pracovní stůl a tašku hodil na obvyklé místo. Sedl jsem za stůl a zapnul notebook. Vytáhl jsem papíry, které musím do zítra mít vyplněné a pustil se do toho. Z počítače jsem si pustil do sluchátek hudbu. Přeci jen nechci ostatní otravovat jako občas Namjoon. Prostě si pustí do repráku hudbu hrozně nahlas a do toho rappuje. Na zabití občas.
Po nějaké době jsem uklidil už vyplněné papíry zpět do složky a vypnul hudbu. Zapnul jsem si jeden díl z mého oblíbeného seriálu s anglickými titulkami. Seriál byl korejský, ale chci se naučit angličtinu a Minji mi doporučila seriály s titulky. A měla pravdu. Trochu jsem s těmi titulkami rozuměl ale není to nic moc. Nějaké slovíčka jsem si i zapsal.
Po třech dílech jsem to vypnul, uklidil svou práci a všechny a papíry na své místa. Šel jsem se umýt, protože koupelna byla zrovna volná. V pokoji jsem zhasl, nastavil si budík, lehl do postele a po chvilce usnul.
ČTEŠ
English teacher | j.hs
Fiksi PenggemarKdyž vám nejde angličtina, použijete v dnešní době internet nebo kamaráda, aby vám pomohl. A co když ani jedno nepomůže? Doučování je poslední záchrana.
