English teacher | j.hs

|22|

Pov. Jung Hoseok

Poklepával jsem nohou a rukama bouchal do stehen. Nikdy jsem nebyl tak nervózní. Nadechl jsem se a snažil se uklidnit. Bez výsledku. Stoupl jsem si a prohrábl si vlasy.

„Teď jsem ti je upravila." povzdechla si stylistka a já se jen tiše omluvil. Když vlasy byly tak, jak by měly, vzal jsem si mikrofon ze stolu a zatím si ho dal na krk.

Objetí, které jsem dostal ze zadu mě nepřekvapilo. Otočil jsem se a objetí mu opětoval.

„Bude to v pohodě, dobře?" řekl a já jen přikývl. Jin se usmál a poklepal mi na rameno.

„Vše se vyřeší."

„Snad jo... Nechtěl jsem, aby to dopadlo zrovna takhle..." zamračil jsem se a upravil si sako.

„Dvě minuty!" vešel manažer do šatny a všichni se začali zvedat. Postupně jsme procházeli uličkou a čím víc jsme byly blíž, tím byl hluk vycházející z menší haly větší. Vše už bylo připraveno, aby mohli na stage.

„Buďte v klidu, vše se podaří a vyřeší!" křikl Namjoon a všichni jen kývli. Připravili jsme se na místa a čekali, až začne hrát hudba.

Pov. Yun Minji

Stála jsem v menší hale a všude bylo moc lidí a něco pokřikovali. Vůbec jsem jim nerozuměla. Když se zhasla světla, uviděla jsem dvě postavy v černém a jsou zády ke mně. Když se rozezněla hudba, jedna z nich se otočila a já zmrzla na místě. Jimin začal zpívat a hned po něm Jungkook. Jin s Taem se k nim přidali a já jen překvapeně koukala, co se vlastně děje. Fanoušci okolo mě pokřikovali jejich jména nebo text.

Když se k nim přidali i Namjoon, Yoongi a Hoseok, došlo mi, kdo vlastně jsou a proč mi nic neřekli.

„You got the best of me."

„So please just don't leave me."

„You got the best of me."

~~

Kluci zmizeli ze stage a já se snažila projít z této budovy ven. Když už jsem stála u venkovních dveří, zastavil mě jeden z ochranky.

„Jméno?" řekl dost hrubě.

„Yun Mi-Minji." zasekla jsem se a on jen přikývl na další ochranku. Dost silně mě chytil za ruku a táhl do zakázané zóny. Jeho stisk na mé ruce byl hodně silný. Nedivila bych se, že tam zítra bude velká modřina.

Stáli jsme u dveří s cedulkou BTS. Tak si kluci říkají? On otevřel dveře a doslova mě vtáhl silou dovnitř. Kluci zrovna něco probírali na gauči, který byl zády ke mě. Z jejich debaty je vyrušilo až obrovská rána dveřmi, kterou zavinil průvan.

Všichni se otočili na nás a já byla v háji. Když ten chlap, co mě celou dobu tahal za sebou pustil, Hoseok se za mnou rozešel.

„Minji já-"

„Brzdi." řekla jsem a druhou rukou jsem mu dala pohlavek. Jen menší ale i tak to muselo bolet. Zalapání po dechu bylo nepřeslechnutné.

„Proč, proč si mi to sakra neřekl? Tuším, že si nemohl ale tohle je opravdu moc Hoseoku." řekla jsem a snažila se ovládat.

„Vždyť si byl i u toho, jaký mám na vás názor! Proč ses rozhodl mi to najednou takhle říct, a ještě takhle!" zakřičela jsem a mé oči zaplnily slzy.

Objetí, které jsem opravdu nechtěla mě zlomilo.

„Omlouvám se, ale jinak to nešlo." řekl a dál mě objímal.

„Tvůj názor je tvůj názor a já ho budu respektovat."

„Takhle jsem Hoseok-hyunga ještě neviděl." chechtali se za námi kluci a on uhnul a já udělala krok a nahnula se ke smějícím klukům.

„Hele abych se nezačala smát já vám s vaší angličtinou." probodla jsem je pohledem.

„Hele, jsem ráda, že jsme mi to "řekli" takhle ale už žádný tajemství, prosím." koukla jsem na Hoseoka, který přikývl.

„Mohla bych na tebe být naštvaná, ale kamarádi si odpouští ne?" zasmála jsem se.

----
S touto částí nejsem moc spokojená ale mám za sebou asi 3 dny stresu, běhání a únavy, že jsem nedokázala nic napsat. Snad mě za to omluvíte. c: