English teacher | j.hs

|12|

Pov. Jung Hoseok

„Pojď, už bude zapadat slunce a já bych tě chtěla ještě vyfotit." zazubila se na mě Minji a zvedla se ze země. I já se zvedl a vydal se za Minji, která už mě vedla k jedné z laviček.

„Sedni a seď." řekla a já se tedy posadil a koukal na ní. Čekal jsem co se bude dít.

„Už dobrý!" zavolala a já tedy počkal, až vyfotí pár fotek. Zvedl jsem se tedy po chvilce a vyšel vstříc jí. Stoupl jsem si vedle ní a koukal na fotky, které mi ukazovala.

„Krásný, díky." usmál jsem a vzal jí foťák.

„Utíkej, ať ti slunce neuteče." zasmál jsem se a Minji nad tím jen zakroutila hlavou ale šla. Párkrát jsem ji vyfotil a to i z různých míst.

„Oh, nechcete vyfotit, společně?" ozvalo se za mnou. Když jsem se otočil, stál tam postarší pán s paní. Uklonil jsem se a dal jim foťák. Vysvětlil jsem jim co a jak a šel za Minji zády ke mě. Objal jsem ji okolo ramen a ona se na mě jen koukla.

„Kde máš foťák?"

„Za námi. Fotí nás." uchechtl jsem se a otočili jsme se k foťáku. Párkrát nás vyfotili a my se přebráním foťáku s poděkováním se rozloučili.

„Milí to lidé. Na takové lidi moc nenarazíš." řekla Minji a prohlížela fotky.

„To jo." usmál jsem se a podíval se nebe, které bylo různé barevné a po slunci ani památky.

„Musíš už jet nebo tu chceš zůstat?" zeptala se Minji a já pokrčil rameny.

„Chceš ještě něco fotit?" zeptal jsem se.

„No, mohla bych ještě něco nafotit a klidně ještě i tebe." mrkla na mě se smíchem a já tedy přikývl. Procházeli jsme celým areálem znovu a zastavovali na různých místech.

„Jestli už nemám plnou paměť tak to mám kouzelnou kartu." uchechtla se Minji a koukal do foťáku.

„Heh, co jsem říkala. Plno." zasmála se a já s ní.

„Tak pojedeme. Stejně už je pozdě." usmál jsem se a rozešli se k autu. Začlo být už trochu chladno, takže v autě byla taky zima. Zapl jsem tedy topení a nechal hrát playlist, který zrovna hrál.

„Díky za dnešní odpoledne i když jsme tu angličtinu nějak nepotrénovali." uchechtla se Minji a já se plácl do čela. Úplně jsem na to zapomněl.

„Promiň, úplně mi to vypadlo a tys byla zabraná do focení." zasmál jsem se.

„Tak nevadí, můžeme třeba zavolat přes FaceTime a mluvit anglicky."

„To není špatný nápad. Tak si mě přidej a můžeme zavolat třeba zítra."

„Tak dobře." usmála se vytáhla mobil.

„Úsměv!" zasmála se Minji a byl slyšet zvuk foťáku.

„Musím mít vzpomínku i v mobilu ne?" zasmála se. Jen jsem přikývl a dál se věnoval řízení. Zastavil jsem u jejího bytu a vystoupil z auta.

„Fakt díky za dnešek." usmála se a objala mě. Trochu jsem se zasekl ale hned jsem jí objetí oplatil.

„Tak se měj." řekl jsem a zamával jí.

„Ahoj Hoseoku!" zasmála se a zaběhla dovnitř.

Když jsem si sedl do auta, přední sedadlo nebylo prázdné ale byly na ní fotky z polaroidu. Zakroutil jsem nad tím s úsměvem hlavou a rozjel se domů.