English teacher | j.hs

|30|

Pov. Yun Minji

Čekala jsem na Hoseoka, který mi psal, že v pět bude u mě. Seděla jsem na gauči a koukala na televizi. Jak nepřekvapující. Po tom, co se stalo před dvěma dny u kluků si toho pamatuji až moc.

Zvonek, který jsem dlouho neslyšela se ozval bytem, až jsem se lekla. Zvedla jsem se a šla otevřít dveře.

„Ahoj, dneska půjde ven, když je tam pěkně." řekl a já jen pokrčila rameny.

„Proč ne, jinak ahoj." usmála jsem se a do batohu dala důležité věci. Mezitím Hoseok čekal u dveří. Zamkla jsem a mohli jsme jít.

„Pojedeme tam do toho parku, kde jsme byly spolu poprvé. Jak jsme tam fotili." vysvětlil, když jsem seděla v autě trochu překvapená.

„To je fajn." odpověděla jsem a celou cestu jsme poslouchali rádio. Přišlo mi trochu podivné, že celou tu dobu byl Hoseok zticha a nezačal žádnou konverzaci.

„Jsme tu." pousmál se, když zaparkoval. Vystoupila jsem z auta a vzala si svůj batoh. I Hoseok si vzal svou tašku.

Pokračovali jsme parkem až k místu, kde byl ten krásný výhled na město. Bylo sucho, takže jsme se posadili na zem a já vytáhla po delší době své poznámky na doučování.

Celou dobu jsme se smáli a bavili. Nějakým způsobem jsem ráda, že jsem dostala možnost ho poznat. I když je to idol, není takový, jaké znám. I kluci jsou hodný, až mě to překvapilo.

„Minji?" luskl mi před obličejem Hoseok a uchechtl se.

„No?"

„Nevnímala si. Ptal jsme se, jestli to je dobře." pousmál se a ukázal na vyplněné cvičení. Po chvilce kontrolování jsem se k němu otočila.

„Tady nemá být I like you." zavrtěla jsem hlavou a škrtla.

„Je tam I love you." zasmála jsem se a přepsala to.

„A proč? I to, co jsem napsal by tam šlo ne?" zeptal se a nafoukl tváře jak dítě.

„Nebuď jak dítě," zasmála jsem se a slabě ho bouchla do rameny. „Je pravda, že by tam mohlo být, co jsi napsal. Ale! Pokud jsi četl celý ten text pozorně, jde o to, že je to milostný dopis nějakého páru, kteří jsou od sebe daleko a často se nevidí." pousmála jsem se a přeložila mu nějaké části.

„Třeba tady.. Je tam napsaný, že mu strašně chybí a chce, aby se zase brzy viděli." ukázala jsem na dotyčnou větu a on jen přikývl.

„Takže když se loučí, proč by napsal jen mám tě rád?" pootočila jsem na Hoseoka, který jen přikývl.

„Takže říkáš, že i to mé by tam mohlo být?" přikývla jsem a on se zaradoval.

„Pro dnešek bych to zabalil. Už je pozdě." protáhl se a ukázal na zapadající slunce.

„Pojď se ještě projít." vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Jen jsem překvapeně vykulila oči ale nechala jsem se vést parkem. Šli jsme vedle se a on mě pořád držel. Nevadilo mi to ale co tak najednou?

„Neboj, já ti neuteču." zasmála jsem se a on se jen zastavil.

„Já vím, jen chci jistotu, že tu furt jsi." pousmál se a my stáli u nějaké fontánky. Jak to, že jsem si jí předtím nevšimla?

Hoseok mě vedl okolo ní a na tváři měl pořád úsměv.