English teacher | j.hs

|35|

Pov. Jung Hoseok

„Konečně." usmál jsem se, když jsem viděl jak kluci konečně odešli do dormu. Otočil jsem se na Minji, která už někam plavala.

„Neutíkej mi." zasmál jsem se a doplaval k ní.

„Neutíkám nikam, plavu když už." zasmála se. Pokroutil jsem nad tím hlavou a nechal to být.

„Oh, výřivka?" ukázala na menší výřivku vedle bazénu.

„Pojď, rychle." začala mě tahat za ruku a naléhat. Zasmál jsem se nad tím ale nechal se vést.

„Kdy sis sundala to triko? Ani jsem si toho nevšiml." zarazilo mě to, když jsem si toho všiml.

„Když jsi byl otočený zády, leží někde u lehátka. Hodila jsem ho tam." usmála se a po schodech sešla do menší výřivky. Než jsem do ní vlezl já, zapnul jsem ji. Sedl jsem si na proti ní sledoval ji.

„Miluji, když se mohu takhle uvolnit a nic neřešit. Všechny starosti jdou stranou a jsem tu jen já a mé myšlenky." zavřela oči a zaklonila hlavu.

„Víš co miluji já?" zeptal jsem se jí a ona sklonila pohled zpět ke mně.

„Tebe." poslal jsem jí vzdušnou pusu a mrkl.

„Nech toho.."

„Furt se červenáš nad každým komplimentem." zasmál jsem se. Ona se jen snažila koukat jinam než na mě.

„Noták." povzdechl jsem si a přitáhl si jí k sobě. Stála přede mnou a jen kulila oči. Dal jsem jí pusu a pustil.

„Nesnaž se být ještě víc roztomilá, jinak se zblázním." pokroutil jsem nad jejím nevinným chováním hlavou.

„Nejsem roztomilá!" sedla si vedle mě a bouchla do ramene.

„Jsi a nehádej se se mnou. Víš, že tuhle hádku nikdy neuhraješ na svou stranu." uchechtl jsem se a pohladil jí na hlavě.

„Noták, nejsem dítě!" plácla mě po ruce. Musel jsem se smát jejímu chování.

„Ale taky tě miluji." políbila mě na rty a tím mě umlčela.

„A pak že se furt jen stydím a jsem ostýchavá." vyplázla jazyk a zasmála se.

„Kdo ví, jaká jsi?" šibalsky jsem se usmál a ona jen pozvedla obočí

„Byl jsi takový vždy? Nebo ne?" složila si ruce na hrudi a usilovně se si žádala o odpověď.

„Možná~?" protáhl jsem a furt se usmíval.

„Takže jo, ale přede mnou si vždy mlčel, že?"

„Neděláš ze se nějak moc chytrou najednou?"

„A nejsi ty až moc tajemný?" vrátila mi to zpět. Povzdechl jsem si a zasmál se.

„Jak jsme se dostali až do této situace?" začala se smát se mnou.

„Netuším." spojil jsem naše ruce pod vodou a propletl je.

„Měla jsi někoho přede mnou?" zeptal jsem se a pořád ji držel. Ošila se a vyplašeně se na mě podívala.

„Co tak najednou?" zeptala se překvapeně.

„Jen tak."

„No.. Měla jsem ale to byly jen takové vztahy na týden nebo i den. A ty?"

„Než jsem se dostal k bighitu, měl jsem plnohodnotný dvouroční vztah. Ale vše se překazilo a ona mě opustila." povzdychl jsem se.

„To je mi líto." zmáčkla mou ruku a nepouštěla jí.

„Nic se neděje. Teď mám tebe a nevzdám se tě." políbil jsem jí a opatrně prohloubil polibek.

„Ale líbat umíš výborně." přitáhl jsem si ji za pas blíže k sobě a dal jí menší pusu na líčko.

„Oh vážně si to myslíš?" nahodila šibalský úsměv. Překvapeně jsem se na ní podíval, když se zvedla a stoupla si přede mě.

„Nebo je to snad mnou?" zamyslel jsem se a rozhodl se hrát její hru. Své ruce spojila za mým krkem a posadila se na můj klín.

„Kdo ví?"

„Víš, co je nadrženost?" zeptal jsem se a položil ruce na její záda a hladil je.

„Ne, co?" přiblížila se ke mně svýn obličejem, až jsme se dotýkali nosy.

„Nadrženost je nemoc a s tou se musí do postele."