English teacher | j.hs

|17|

Pov. Yun Minji

Následovala jsem Yoongiho, který procházel parkem, dokud se nezastavil u jedné z laviček a posadil se na ní. Šla jsem tedy k němu.

„Stůj!" křikl až jsem se lekla ale zastavila jsem se na místě. Chvilku koukal do foťáku, dokud na mě nezamával, ať jdu k němu.

„Koukni," dal ke mně foťák s obrazovkou na které byla fotka, kterou teď vyfotil. Usmála jsem se a přikývla.

„Nádherný. Kde ses naučil fotit?" otočila jsem se k jeho obličeji. On je koukal do foťáku ale pousmál se.

„Nemám moc dobrý vztah s rodiči. Naučil mě to můj děda než zemřel. Mám s ním mnoho dobrých vzpomínek." otočil se zády ke mně a fotit tam něco. Mlčela jsem. Nechtěla jsem projevovat lítost, protože to by asi nechtěl a nikdy chtít nebude.

„A co děláš za práci?" zeptala jsem se. Na chviličku se zastavil a otočil se ke mě zpátky.

„To ti říct nemohu, promiň." zavrtěl hlavou a já se zamračila.

„Zeptala bych se proč, ale stejně bys mi nic neřekl." zavrtěla jsem hlavou a Yoongi se jen uchechtl a přikývl.

„Ale něco ti říct mohu." stoupl si a stál ke mě zády, zatímco já seděla na lavičce.

„Každý člověk má více osobností a masek. To si pamatuj." otočil se ke mně a pomohl mi vstát z lavičky.

„Teď to neřeš a pojď mi ukázat tvoje photography skills." zasmál se a už mě táhl dál po parku.

~~~~

S Yoongim jsme se vraceli ke klukům a smáli se vtipu, který Yoongi celý pomotal a vznikla z toho taková kravina které se momentálně smějeme.

„Yoongi ty jsi blbec." plácla jsem ho po zádech a on se jen smál dál. Kluci na nás koukali jak na zjevení, hlavně na Yoongiho.

„Kdo jsi a co jsi udělal se starým Yoongi-hyungem?!" vykřikl Jimin a ukázal na něj.

„Nic, jen neumí říct ani vtip normálně." smála jsem se a sedla si vedle Hoseoka. Oba jsme se po chvilce uklidnili a zapojili do konverzace, která tu probíhala. Nebo spíš jsem seděla vedle Hoseoka a přemýšlela. Yoongi mi tím zasadil brouka do hlavy. Určitě se to týká všech tady..

„Minji! Nepřemýšlej nad tím, nic nevymyslíš." zasmál se Yoongi a ostatní na nás hodili divné pohledy.

„Nad čím nemá přemýšlet?" zeptal se Namjoon a ušklíbl se na Yoongiho.

„Neřeš. To je mezi námi." odpověděla jsem. Slunko už pomalu začalo zapadat, tak jsme se rozhodli sbalit věci a podívat se na západ slunce.

Seděli jsme na kraji parku na trávě, odkud jsme sledovali západ slunce.

„Hej Yoongi," zašeptala jsem a slabě do něj drkla. Jen ke mně otočil hlavu a já ukázala na foťák. Opatrně si ho sundal a podal mi ho. Zvedla jsem se a stoupla si kousek za ně. Párkrát jsem je fotila a šla vrátit Yoongimu foťák. Kývla jsem na dík a šla si sednou za Hoseokem.

„Děkuji, že jsi mě vzal dnes sebou." usmála jsem se na něj a on jen přikývl.

„ Měla jsi šanci poznat tyhle paka a užít si odpoledne." zasmál se a ukázal na kluky, kteří se začali zvedat. Taky jsme se zvedli a zamířili ke kluků. To bych nesměla zakopnout. Ale ruce na mém pase zabránili odřeným kolenům.

Opravdu nejsem moc spoko s touto kapitolou. Zítra (v Korei už dnes) má Yoongi narozeniny.. Takže Happy birthday! :D