Shadows [Z.M.]

7. Kapitola

*Zaynův pohled*

,,Jsme tu, Sony," řekl jsem po dvě a půl hodině cesty.

Nedostalo se mi žádné odpovědi, což bylo divné. Otočil jsem tedy hlavu jejím směrem a zjistil, že spí. Povzdechl jsem si a vylezl z auta.

,,Pomohla bych ti s ní, bohužel když spí, tak nemám žádnou moc. Teď můžu jen mluvit a hýbat se a čekat, než se princezna uráčí probudit," ozvala se Mabel, když jsem chtěl vylézt z auta.

Ohlédl jsem se na zadní sedačky a beze slova chápavě přikývl. ,,Já si poradím."

Neměl jsem žádný problém, síly jsem měl dost - možná ne tolik jako Sony, ale na normálního Stínotvorce opravdu hodně. Otevřel jsem kufr auta a jediným pohybem prstu se všechny tašky vznesly a vylétly z kufru za má záda. Zavřel jsem kufr a přesunul se k Sony, kterou jsem z auta opatrně vyndal. Dalším pohybem prstu jsem dálkové ovládání od auta zmáčkl, díky čemuž se pak stroj zamkl.

Šel jsem směrem k obyčejnému rodinnému domku, který byl kousek stranou od jiných obyčejných rodinných domků. Kufry letěly za mnou - díky pozdní hodině všichni ve vesnici spali, takže nehrozilo, že by to někdo viděl.

Upřel jsem zrak na bílé dveře a zašeptal: ,,Tady ten správný."

Hned na to se klika zaleskla a dveře se otevřely. Jakmile jsem vstoupil a znovu zavřel, dolehl ke mně smích z obýváku, který ovšem hned ustal.

,,Jsi zpátky nějak brzo," ozvalo se ihned z obýváku společně s dusotem nohou, jak se všichni zvedli, aby mne přivítali.

Uchechtl jsem se. ,,Nebylo to těžké."

Nečekal jsem, až přijdou, rovnou jsem začal vycházet schody do patra, abych ji mohl uložit. Pokoj už měla nachystaný - byl uprostřed všech ostatních, abychom všichni byli kolem ní a uvnitř se nacházel nový nábytek. Před odjezdem jsem jí povlékl peřiny, aby si mohla jít hned po příjezdu lehnout, což byl dobrý nápad.

Kdybych mohl, převlékl bych ji do čistého oblečení, ale nebylo to vhodné a navíc to bylo pyžamo, co na sobě měla - očividně utíkala rovnou z postele. Svlékl jsem jí tedy jen bundu a boty, trochu se zamračil nad dvěmi zaschlými skvrnkami krve na pyžamu a pak ji konečně uložil. Spokojeně oddechovala a já jí mezitím dal všechny tašky do rohu.

,,To je ona?" ozvalo se ode dveří, které jsem zapomněl zavřít.

Ohlédl jsem se a spatřil Nialla s ostatními kluky za zády. ,,Kdo jiný by to asi byl, Nialle? Nikoho jiného bych sem nepřitáhl."

,,Takže je to pravda. Existuje," prodral se před Nialla Liam a úžasné došel až k posteli, kde jsem stál já.

,,Cítil jsem tu energii už když jste přijížděli. Bože, je tak silná," řekl pro tentokrát Louis, který následně i s Niallem došel až k Liamovi. Sklonil se trochu nad postel a zahleděl se do jejího obličeje. ,,Shit, ona je i krásná."

Zamračil jsem se a založil si ruce na hrudi. ,,Kroť se, Tommo. Moc dobře víš, kým je. Máme ji chránit, ne šukat."

Louis jen protočil oči a zasmál se. ,,Klid, Zee, řekl jsem jen pravdu."

Chtěl jsem něco říct, přestože jsem měl ohledně Sony stejný názor, ale přerušil mě chraplavý hlas ode dveří. ,,Klid, pánové. Přeci se tu nepohádáme kvůli dívce, ať už je sebevíc krásná."

Prudce jsem otočil hlavu na stranu a trochu sklonil hlavu. Harry měl hodně autoritativní hlas a vlastně celé jeho působení, i díky tomuto byl náš vůdce. Největší podíl na tom měly však jeho schopnosti.