Shadows [Z.M.]

9. Kapitola

Chvíli jsem na něj bez jakéhokoliv náznaku nějaké emoce zírala, a pak propukla v hysterický záchvat smíchu. Po tváři mi stekla slza, jak moc jsem se smála.

Když už jsem skoro nemohla dýchat a jen se dochechtávala, otočila jsem se celým tělem k desce stolu, přitáhla si talíř se studenými vajíčky a slaninou, vzala vidličku a pustila se do nich. Najednou se mi ten hlad zase vrátil, když mi došlo, že je to celé jen hloupý vtip.

,,Málem si mě dostal, vážně se ti to povedlo. Mimochodem Nialle, ty vajíčka jsou super," vydechla jsem stále pobaveně.

Chvíli bylo ticho a já koutkem oka zahlédla jak se po sobě všichni koukají a krčí rameny. ,,Sony, vím, že jsi ve stresu a máš teď složité období, ale já ti nelžu. Myslíš, že bychom si tě sem přitáhli jen tak? Jsi dcera Allase, nejvyššího z nejvyšších. Patříš mezi Bohy, protože máš jejich krev. Jsi dědic vesmíru."

,,Tak poslouchej," zavrčela jsem a bouchla do stolu. Už mi to vtipné nepřipadalo, už to bylo spíše otravné. ,,Tohle by stačilo. Nejdříve to bylo vtipné, ale teď ne. Nejsem dcera Allase, ani žádného jiného Boha. Já nejsem Bůh. Přestaň si tu ze mě dělat šašky."

,,Sony-"

,,Mabel, už několikrát jsem ti řekla, ať ztichneš. Dokážeš to pochopit?!"

,,To teda nedokážu! Nebudu mlčet, když se chováš jako malé dítě! Můžeš konečně otevřít oči a podívat se na skutečnost? Nikdy si svoje rodiče nepoznala, nikdy, nic o nich nevíš. Vychoval tě Marty a Lena. A proč si myslíš, že tě tenkrát nedotáhl na Ferreru, aby ses identifikovala jako jedna z Nich? Protože věděl, kdo jsi."

Zamračila jsem se. ,,Už i ty? Jakým kouzlem tě očarovali? Já přeci-"

,,Ferrera se nikdy neměla dozvědět o tvém původu, dokud nebudeš schopna nastoupit mezi Bohy. Marty a Lena tě před nimi chránili, všechno věděli. Každý měl směny v práci tak, aby aspoň jeden z nich mohl být u tebe. I když si byla ve škole, pozorovali tě a hlídali," řekla Mabel s jasnou lítostí v hlase. ,,Měli jasný příkaz. Mezi Bohy si zůstat nemohla, Allas tehdy chtěl, abys vyrůstala tam, kde ti hrozí menší nebezpečí, někde, kde tě nikdo nebude znát jako jeho dceru. Marty s Lenou byli jeho spojenci, dříve to byli dobří vojáci, velmi vážení Stínotvorci, ale usadili se a ujali se tě na přání tvého pravého otce. Do sedmi si vyrůstala v sirotčinci, neměli v tobě vzbudit žádné podezření, potom přišli ti dva, aby tě vzali do svého společného života. Všechno ses měla dozvědět, až přijde ten pravý čas, což je asi právě teď."

Chytila jsem se za hlavu, která mne najednou prudce rozbolela a hlasitě jsem zaklela. ,,Co má tohle všechno znamenat? Co tu na mě všichni hrajete?" Otočila jsem se znovu na Zayna. Doufala jsem, že v jeho očích najdu něco, co mi aspoň trochu dosvědčí, že je tohle celé jen hloupý žert, ale nic takového tam nebylo. Byla tam jen upřímnost, ta nejčistší, co jsem kdy viděla.

Zděsila jsem se, mnohem více, než po probuzení u temných. Nikdy jsem nebyla tak vyděšená a tak mimo. Rozhlížela jsem se po všech ostatních s otevřenou pusou a jasným strachem v očích. Nakonec jsem skončila u Mabel, která mne ze všech překvapila nejvíc.

,,Prosím, řekni mi, že je to jen žert. Jen moc hloupý žert," vydechla jsem roztřeseně.

Zavrtěla hlavou a hned na to se přenesla na stůl. ,,Sony, poslouchej... Měla jsem to držet v tajnosti, dokud tvůj otec, Marty nebo Lena uznají za vhodné, proto jsem před kluky zprvu hrála blbou. Mrzí mě to, ale musela jsem. Když jsme včera přijeli sem a já zjistila, že to ví i oni, poznala jsem, že je čas. Kdyby nebyl, Allas by nikdy nedovolil, aby se to kdokoliv dozvěděl jen tak a už vůbec ne, aby po tobě pátrali a nakonec tě i našli."