Shadows [Z.M.]

3. Kapitola

Vyběhla jsem ven, nebrajíc ohled na ještě trochu vlhké vlasy. Bunda mě hřála, ale conversky na mých nohou už moc ne. Výborně, Sony. Začátek podzimu, v noci zima jako kráva a ty si vezmeš zrovna plátěné kecky. Perfektní.

Trochu jsem se zatřásla, protože bylo vážně chladno a mokré vlasy tomu moc nepomáhaly. ,,Zatraceně."

,,Není čas na fňukání. Kdybys nebyla blbá a vzala si ty černý vyteplený kozačky, tak je vše v pohodě. Teď tu nehraj princeznu a pojď. Tohle není sranda, tady se nesmíme zdržovat," vyhrkla Mabel.

Zamračila jsem se a nechápavě se podívala vedle sebe. ,,Ty - ta, která neustále zdržuje a má přiblblé kecy - mi tady říkáš, že fňukám? Mabel, do háje, já vím, že tohle není jen tak a rozhodně nemám v plánu se tu hroutit nad zimou. Laskavě se uklidni! A co máš na srdci, tak mi řekni normálně a nechovej se jako malé dítě."

,,Já myslela, že ty na přednášky chodíš, ne, že je dáváš," rýpla si do mě.

Protočila jsem otráveně oči a pohlédla na budovy, jejichž kvádrové tvary obtékala studená záře měsíce. ,,Nebudu se k tomu už vyjadřovat," pronesla jsem odměřeně a rozhlédla se. ,,Pojď zpátky, musíme na střechu."

,,Na střechu? William na noc vždy zamyká dveře tím obrovským řetězem."

Pokrčila jsem rameny a opět se vydala zpět do paneláku. ,,Poradím si."

...

,,Vážně? Poradíš si? Tak to chci vidět," zasmála se Mabel.

Nabroušeně jsem k ní střelila pohledem. ,,Tak poslouchej... Je mi zima, chci spát a snažím se přemýšlet. Řekni další volovinu a vážně se naseru!" zasyčela jsem a má přítelkyně zvedla v obraně ruce. Věděla, že rezignace v hádce se mnou je nejlepší možná volba.

Asi deset minut jsem se zámek snažila otevřít kouzlem, bohužel nic nezabíralo. William je vrátný. Dřív to byl zámečník, bohužel už ale nastal čas na důchod a starce v jeho práci nechtěli. On zase nechtěl přežívat jen díky pár korunám, co mu chodilo za důchod, proto si našel nenáročnou práci vrátného a svou bývalou práci, která mu dozajista chybí, si vynahrazuje poctivým zamykáním střechy. Nikdy se mi nepodařilo z něj vymámit klíč, i přestože jsem se dost snažila, ani kouzla jsem z čiré podstivosti nepoužila.

Williamova práce byla natolik precizní, že i kouzlem šel zámek otevřít poměrně těžce. Rozhodně bych nad ním musela sedět aspoň půl hodiny, ale tolik času jsem momentálně neměla.

,,Williame Jayi Cornorre, jsi opravdu šikovný a já vždy obdivovala, jak dokážeš z těch malých ozubených koleček a všech možných kravin vyrobit něco takového, ale proč to dáváš zrovna na dveře, vedoucí na střechu?" vyprskla jsem naštvaně a postavila se na nohy. ,,Snad mi tohle promineš, chlape, protože já tam vážně potřebuju."

Prudce jsem zvedla nohu do vzduchu, spojila ruce v novém kouzlu síly a dveře vykopla. Zámek se rozpůlil, poslala jsem tomu kopu asi až moc velkou sílu, těžké řetězy se zaduněním dopadly na zem a dveře se s prásknutím odrazily od zdí. Trochu omítky spadalo na studené dlaždice, nad čímž jsem sykla a doufala, že si pan Tomers nebo dokonce William nevšimnou toho malého nedostatku.

,,Jdeme," řekla jsem a okamžitě začala stoupat po schodech nahoru. Nejdřív pomalu, poté trochu rychleji, přeci jen to byla celkem prekérní situace.

,,Kurva fix," křikla šeptem Mabel, které se v neviditelné tváři jistě zračilo zděšení. ,,Co se to děje?"

,,Už ses mě ptala jednou a na mé odpovědi se nic nemění. Já nevím," odvětila jsem tiše a snažila se ignorovat stále sílící bolest hlavy. Jemně jsem si promnula spánek ve snaze trochu zmírnit bolest, ale ta mě stále sužovala od krčních obratlů až po temeno hlavy. Zvrátila jsem hlavu dozadu, trochu s ní zakývala ze strany na stranu a promnula si krk. Nic nepomáhalo.