Shadows [Z.M.]

10. Kapitola

,,To tě to vážně tak vyčerpalo, že prostě furt jen ležíš a spíš?" zeptala se Mabel hloupě.

Trochu jsem zvedla hlavu z polštáře a zamračeně se na ni zadívala. Neměla jsem to dělat, hlavou mi projela ostrá bolest a náhle jsem si zase připadala jako s hopíkem místo mozku, který se divoce odráží od stěn mé lebky. Se zasyčením jsem tedy položila hlavu zpátky na polštář a zavřela oči.

,,Je mi nějak špatně," zaskuhrala jsem.

,,Nemám dojít pro někoho z kluků?"

Uchechtla jsem se, přestože mi do smíchu vůbec nebylo. ,,Víš, že beze mne přeci nikam takhle nemůžeš," prohodila jsem. ,,Jsi ke mně připoutána."

,,Tak použij kouzlo, co já vím. Není na tebe vůbec hezký pohled, měla bych pro někoho dojít, doopravdy," řekla Mabel nazpět.

,,Tak to ti teda děkuju." Položila jsem si dlaň přes oči, protože jsem potřebovala co největší tmu. ,,Netuším, jestli teď dokážu sebrat dost síly. Je možný, že mi je v jednu chvíli hrozná zima a vzápětí neskutečné vedro?"

Mabel si povzdechla. ,,Jestli jsi nemocná, tak doufám, že je to aspoň chřipka a neumíráš. To máš určitě z těch plátěných tenisek! Venku je chladno a princezna si nevezme teplé boty."

,,Proboha, nepoučuj mě. Na to teď doopravdy náladu nemám."

,,Tak kouzli a všechno bude v pohodě," vyjekla napruženě má společnice, načež jsem si povzdechla a pokusila se se posadit. Podařilo se mi to, ale nehezky se mi u toho zamotala hlava. ,,V pohodě?"

Přikývla jsem a na chvíli zavřela oči. ,,Nevím, kdy naposled mi bylo tak špatně," šeptla jsem a položila si jednu ruku na břicho. ,,Bude to rychlé a slabé kouzlo, nezvládnu teď asi nic extrémního, takže si budeš muset pospíšit," řekla jsem k Mabel, která mě na to jen pobídla k čarování.

Natáhla jsem jednu ruku před sebe a stiskla dlaň v pěst. Soustředila jsem se, jak nejlépe jsem dokázala, přestože to šlo kvůli bolesti hlavy a břicha špatně. Po chvíli jsem natáhla prsty a otevřela oči, načež se otevřeli dveře od pokoje.

,,Hned budu zpátky," řekla Mabel a rychle se vrhla z pokoje za kluky.

,,To doufám," šeptla jsem si sama pro sebe a pak se zhroutila do peřin.

...

,,Už se probírá," zaslechla jsem starostlivý hlas Mabel.

Zamrkala jsem a pokusila se oči úplně otevřít, ale ostré žluté světlo mi to nedovolilo. Kolem byla tma, jediný zdroj světla byla stolní lampa s velkou žárovkou, jejíž světlo mi způsobovalo neskutečnou bolest hlavy. Tma znamenala noc nebo večer, což zase znamenalo, že jsem spala celý den.

Jakmile se mi podařilo alespoň trochu otevřít oči a zaostřit, před sebou jsem spatřila hned dva obličeje. Na levé straně byl Harry a starostlivě mi kontroloval tep na ruce. Natočila jsem hlavu k pravé straně, kde byl Zayn.

Otevřela jsem v údivu oči dokořán a společně s nimi i ústa. Jeho červené oko zářilo, druhé mělo pouze změněnou barvu na typickou modrostříbrnou. To červené bylo opravdu zvláštní, neměnilo barvu, jen vrhalo podivné odlesky a rudě zářilo. Vypadalo děsivě, jako by se mu duhovka otáčela, podobně jako ozubená kolečka ve strojích. Pulzovaly od něj drobné rudé žilky pokrývající skoro celou polovinu jeho tak pohledného obličeje.

Roztřeseně jsem vydechla. ,,Kalti maku lan," vypadlo ze mě, díky čemuž jsem na sebe strhla pozornost všech. Zayn párkrát překvapeně zamrkal, jako by se právě probudil ze zasnění a Harry ke mně prudce trhnul hlavou a zamračil se. Nechápavě se ohlédl za sebe na ostatní a pak zase na mne.