Shadows [Z.M.]

12. Kapitola

,,Kluci!" zahulákala jsem ze schodů a hned na to uslyšela dunivou ránu a klení. ,,Měli jste pravdu! Věděli to... Oni věděli naprosto přesně, kdo já jsem. Zjistili, že já o tom nemám ani ponětí a řekli mi něco, co mne mělo zmást. Myslela jsem si, že mluví o Nich, o Jejich konci, ale pletla jsem se," vyhrkla jsem, jakmile jsem dorazila do kuchyně. Mávala jsem zběsile rukama a začala se ztrácet ve svých vlastních slovech. ,,Mluvil o mne, o mém původu! Mám pocit... Chtějí... Ch-Chtějí-"

Přiskočil ke mně Niall, který si ještě mnul hlavu poté, co se leknutím udeřil o poličku. Chytil mne za ramena, přičemž v jedné ruce držel zbytek čokoládové sušenky a zadíval se mi nechápavě do očí. ,,Uklidni se, Sony, ano? Nádech, výdech," řekl klidně a já věděla, že bude lepší ho poslechnout. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. ,,Správně, holka... Teď," pustil má ramena, ,,nám můžeš pomalu říci, na co si přišla."

Přikývla jsem a poté se váhavě vydala ke stolu. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem vlastně ještě v pyžamu. ,,Zavoláte někdo Zayna? Potřebuju vás u toho všechny."

,,Já jsem tady!" ozvalo se od vchodu do kuchyně. Jakmile jsem se za ním ohlédla, ve světle lustru se zalesklo jeho rudé oko. ,,To tvoje řvaní se nedalo přeslechnout."

Zamračila jsem se a pak otráveně protočila oči, když pobaveně zvedal obočí. ,,No výborně," vydechla jsem a poté s vděkem převzala skleničku s vodou, kterou mi Liam jen tak přinesl. ,,Sedněte si, prosím. Potřebuju, abyste mysleli se mnou, já mám totiž stále tak trochu problém se se vším novým smířit a vlastně ani nevím, zda je tohle pro nás nějak zásadní nebo jen přeháním." Uposlechli mě a každý si pomalu sednul na židli. Niall dožvýkal poslední kousek sušenky a její obal hodil na stůl, poté mi věnoval vážný tázavý pohled. Nadechla jsem se a položila ruce na stůl. ,,Říkali jste, že to zjistili, že ví, kdo jsem, je to tak?" Za všechny pomalu přikývl Harry. ,,Ale necítila jsem z vás úplnou jistotu."

,,Vždy jsou malé pochybnosti," řekl kudrnáč.

Přimhouřila jsem na němu oči. ,,Ten muž mi tam řekl, že už nedopustí k další chybě. Už vím, co tím přesně myslel. Měla jsem za to, že tím mířil na Ně, ale mýlila jsem se," pronesla jsem pomalu. ,,Já... Podívejte, tohle není jen tak. Oni stoprocentně vědí, kdo jsem, už si tím jsem jistá - můžeme si tím být všichni jisti. Ale jejich plány jsou mnohem vyšší!"

,,Jak to myslíš?" ozval se Zayn, jenž si sedl vedle mě.

Obrátila jsem se k němu a kousla se do rtu. ,,Jak chceš zabránit tomu, aby nedošlo k žádné další chybě? Co může zamezit narození dalšího Boha?" Všichni na mě nechápavě zírali, po chvíli jsem už ze Zayna a Harryho cítila náznak pochopení. ,,Musíš zničit to, co je tvoří. Musíš zabít Bohy. Všechny."

Louis se prudce narovnal v zádech. ,,To ale nezvládnou!"

Věnovala jsem mu vážný pohled. ,,Jsi si  tím opravdu jistý? U mě se jim to málem povedlo."

,,To ale jen proto, že tvá síla je ještě stále skryta. Až ji jednou uvolníš, staneš se nesmrtelnou, stejně jako tvůj otec a ostatní!"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Myslím, že v tomhle případě mi nesmrtelnost nepomůže. Nezmiňovali by se o tom, kdyby nic neměli, kdyby alespoň neznali způsob, jak lze zabít Boha."

,,Má pravdu," prohlásil Zayn, pohled upřený do stolu. ,,Nemluvili by do větru."

Přikývla jsem. ,,Mysleli si, že už budu mrtvá, proto nebudu moci nijak šířit to, co mi řeknou. Ale díky Zaynovi a vám ostatním jsem tady a mohu se alespoň pokusit tomuhle zamezit."