Star wars: My dark world

Jak to všechno bylo

To nahoře je moje druhá nejoblíbenější písnička ze seriálu. Ten pocit, když víte, co se stane potom. 😢😭
(Po té scéně.)

"Mami? Odkud ty ho znáš?"

Ukazuje na mě. Ale více než on jsem překvapený já. Řekl ... mami?

"Promiň, úplně jsem zapoměla vás představit! Jacene, tohle je Ezra. A Ezro ... Jacen, můj syn."

Teď už vím, koho mi připomínal.

"Ty jsi Ezra?! Byl jsi padawan mého táty!"

"Ano ... byl jsem."

"Tak už to vylop Ezro! Kde jsi celou tu dobu byl?"

"Je to ... trochu na delší povídání. Destruktor ztroskotal na jedné hodně vzdálené planetě. Nebyla obydlená, ale naštěstí tam byla aspoň atmosféra.
Thrawn přežil a spousta trooperů taky. Byl jsem tam jen já, proti všem ... Dlouho jsem se skrýval, ale pak jsem si na chvíli našel přátele. Oni nevěděli, kdo jsem a jak to zjistili, byli jako ostatní. Chtěli mě zabít.
Dlouho jsem se snažil porazit Thrawna, ale vždy měl okolo sebe moc lidí. Až pak se jednou stormtroopeři vzbouřili a konečně jsem měl možnost to s Thrawnem ukončit. Ale ... Prostě už nemělo cenu spolu bojovat. Tak jsme se dohodli na "dočasném příměří"."

Rozpačitě jsem dal ruku za krk.

"Já vím ... dohoda s Thrawnem ... ale ... já jsem ani neměl s kým mluvit! Nechtěl jsem být sám. A vlastně jsme s Thrawnem hodně bojovali ... jako trénovali. Jenže ... pak mi začalo docházet, proč na planetě nejsou žádní obyvatelé. Nevím co to bylo, ale nakazili se všichni. Možná nějaký virus, nevím. Působilo to na mysl. Negativně. Naštěstí jsem byl mezi posledními nakaženými, ale zažil jsem to na vlastní kůži. Do hlavy se mi draly špatné vzpomínky a zlé iluze."

Jsem rád, že všechno už je za mnou.

"Už nás zbylo jen pár. Dostalo to i moje bývalé přátele a nakonec i Thrawna."

Že jsem mu vymlouval, aby se zastřelil, jsem jim radši neřekl.

"Myslel jsem, že to bude konec. Nikdo jiný nezbyl a mě jen pár posledních vzpomínek drželo na nohou. A pak ... myslel jsem, že se mi to zdá ... uviděl jsem loď.
Nebyla Impéria ... byli to pašeráci. Nevím, jak tohle místo našli. Odnesli si z destruktoru pár věcí, které se daly opravit, nebo užitečné součástky. Ani si nevšimli, že jsem se k nim přidal já. Z lodě jsem vystoupil na první planetě, kde zastavili. Tady. Doufal jsem, že bych se mohl k někomu přidat a ten by mě odvezl někam, kde to více znám. Ale nenašel jsem jiného člověka, co by vlastnil loď. A to je celé."

Hera říká něco o tom, jak je ráda, že jsem konečně zpátky a že jsem naživu a pak i s Jacenem odešla vedle, aby mohla kontaktovat Zeba, Rexe a Ashoku a říct jim o mě.

Podíval jsem se na Sabine a ona uhla pohledem. Je to kvůli tomu, že jsem jí nijak neodpověděl, když mě políbila. A teď nevím, co mám dělat.

Trapně ticho přerušil známý zvuk přijíždějící plechovky na kolečkách.

Něco zabrblal.

"Choppere! Tys ještě nezrezivěl? Jau! Proč ta elektřina? To měl být vtip? Ne ... jsi s tím pryč ... Choppe ... á ..."

Musel jsem utéct. Vzal si můj vtip moc osobně a teď za mnou jede a snaží se dát mi elektrický šok. Slyším Sabine, jak se směje, ale jen z dálky. "Au! Choppere ... Necháš toho?!" Musím však běžet dál.

"Hele, já to tak nemyslel, přísahám!"

Cosi zase zabrblal.

"Jo, promiň. Tak už to dej pryč a nemiř na mě!"

"Bíp bíp blrbr?!"

"Jo, slibuju, že tě už nebudu urážet."

A najednou brblá vesele.
Chopper odjel pryč a já zůstal stát na chodbě. Tohle byla moje kajuta.

Vejdu dovnitř. Na tohle místo mám tolik vzpomínek. Ale už nejsem malý. Neměl bych teď brečet!

Uslyšel jsem za sebou tiché krůčky. Otočil jsem se a ve dveřích stál Jacen.

"Ezro?"

"Ano?"

"Pověz mi něco o mém tátovi! Prosííííím!"

"Vždyť už o něm určitě víš všechno."

"Ale já to chci slyšet od tebe."