Star wars: My dark world

Lekce pro začátečníka

Už je to pár dní, co jsme přiletěli na Lothál. Hera stále dostává nějaké mise od povstalců, ale většinou má za úkol pouze bezpečně převézt nějakou zásilku a hned se zase vrací na Lothál ztěžovat život mě a Jacenovi. Učím ho všechno, co o řádu jedi vím. A on poslouchá, což je jen dobře a možná taky známka toho, že doopravdy jsem dobrý učitel.

Ze začátku jsem si vůbec nevěřil. Ale tak nějak samo se stalo, že jsem najednou už nebyl ten drzý kluk, co vyrůstal přežíváním bez rodičů. Jsem to pořád já a i když si to nechci nějak přiznat ... asi jsem fakt dospěl.

A taky ... pokaždé, co mě Jacen osloví mistře mi to dodá ještě více odvahy. Vím, že to dokážu, že budu dobrý mistr a z Jacena udělám opravdového jedie! Jenže ... ne vždy jde všechno úplně tak, jak by se čekalo ...

"Kdy dostanu svůj meč?"

Hluboký nádech ... výdech. Tuhle otázku trpím pravidelně třikrát do minuty.

"Jaci ... už přece víš, že světelný meč nedostaneš jen tak ..."

"No jo, ale kdy ho dostanu?"

"Až budeš připraven."

"A kdy budu připraven?"

"To poznáš."

"A jak?"

"Aaagh. Jedno ti řeknu ... teď ten čas ještě nenastal. A pokud se budeš ptát dále, budeš to jen a jen oddalovat ..."

"Jak jsi to říkal? Že se mám soustředit. A dál?"

A jak najednou zase poslouchá!

"Ano, soustřeď se, důvěřuj v sílu ..."

Jacen má zavřené oči a rukou míří na bednu s ovocem, kterou má pomocí síly zvednout.

"Důvěřuj v sílu ... ale jak?"

"Síla je všude okolo nás. V každé živé bytosti, provází nás celý život ... Ty tu sílu v sobě máš, Jaci. A je silnější než u obyčejných lidí. Jen ji vnímej a naslouchej jí ... Už to cítíš?"

Vždycky jsem si říkal, jestli někdy budu jako on. Jestli se taky stanu mistrem, jako Kanan ...

Teď vím, že mistr můžu být, že to dokážu ... ale jako on nebudu nikdy. Jsem jiný člověk. Mám jiné vzpomínky, vyrůstal jsem jinak. Ale vím už, co je správné a svoji temnou stránku jsem pohřbil někde hluboko, odkud už snad nikdy nevyjde ven.

Bedna se pomalu začala zvedat. Jenže Jacen otevřel oči a přestal se soustředit a tak zase spadla na zem, skoro se ani nezaprášilo.

"Viděls to!"

"Ne." Teď jsem ho naštval. "Přestal ses soustředit. Znova."

Nemohl proti tomu nic namítnout. Asi pochopil, že ho nebudu chválit za každý malý krůček.

Po půl hodině to vzdal, protože už se ani nedokázal soustředit a bednu zvedl sotva do půl metru.

"To nejde."

"Nejde ti to, protože tomu nevěříš." Namířil jsem ruku na bednu. "Ale ty to dokážeš, jen se musíš ..." Zavřel jsem oči. "... Soustředit."

Spojení se sílou je něco ... velmi zvláštního. Ale krásného, pokud se nepoužívá z té temné stránky. Pustil jsem všechny myšlenky z hlavy a tak svoji mysl uklidnil. To je ten důvod, proč je to pro Jacena tak složité. Je ještě malý a hlavou mu běhá tolik věcí, že je nedokáže odehnat a uklidnit se. Na tom budem muset ještě zapracovat.

Otevřel jsem oči a ruku nechal nataženou před sebe. Bedna se vznáší ve vzduchu nade mnou, jako by nic nevážila a Jacen se tváří ohromeně a uraženě zároveň.

Nechal jsem bednu pomalu spadnout dolů.

"Proč mi to nejde?"

"Teprve jsi začal, nemůžeš všechno umět hned."

"Ale já jsem se fakt snažil."

"Víš ... mě ze začátku taky nic moc nešlo. Ale Kanan zjistil, že nejlépe se učím pod tlakem. A byla to pravda. Když jsem byl v nebezpečí, dokázal jsem toho více. Ale není to jen o strachu. Neměl by to být strach, co v tobě probouzí Sílu. A to tě chci naučit."

"Hm."

"Já vím, že bys nejraději začal bojem se světelným mečem, ale já jsem ti říkal, že to nebude tak jednoduché. První se musíš umět ovládat. Ať neuděláš stejnou chybu, jako já."

"Jakou chybu?"

"Nesmíš nechat vztek a strach, aby tě ovládli. Protože pak už ovládáš temnou stranu Síly. Nebo ... spíše ona ovládá tebe."

Tohle Jacenovi nahnalo do očí strach. Ale já jsem mu to musel říct, musí přece znát možná rizika, aby se jim v budoucnu mohl vyhnout.

"Neboj, Jaci, to zmákneš. A už mám nápad, jak vylepšit zítřejší lekci." Šibalsky jsem se usmál. To si užiju. Fakt, že jo.