Ezra Bridger i s Thrawnem byl odnesen purrgily na druhou stranu galaxie. Lothal byl osvobozen a Sabine s Ashokou se vydávají Ezru hledat. Bude Ezra ještě naživu? Co se stalo s Thrawnem? A zdědil Jacen jedijské schopnosti po svém otci?
Dozvíte se v k...
"Tak jo, Ezro, co jsi mi chtěl říct?" Ptá se Hera. Přicházím k ní s Ashokou.
"Jacen ... ovládá sílu."
Hera se na chvíli zarazila. Řekl jsem to dost narychlo, ale ona už to možná věděla.
"Myslela jsem si to." Na chvíli se odmlčela. "Ale nevím, co s tím."
"Mám nápad, ale nevím, jestli budeš souhlasit." Odpověděla jí Ashoka.
Hera si založila ruce křížem. "No?"
"Měl by se to naučit ovládat. A to znamená, že by měl mít mistra."
"Až pojedeme s Ashokou navštívit ostatní jedie, mohl by se k nám Jacen přidat a mohli by jsme mu najít učitele." Dopověděl jsem místo Ashoky. "Co ty na to?"
"Nikam Jacena samotného nepustím!" Toho jsem se bál. Hysterická máma. "Ještě k tomu k někomu cizímu ... A proč ho neučí jeden z vás?"
Podíval jsem se nervózně naAshoku a Ashoka na mě. Nikdo z nás se necítí na to, stát se mistrem.
"Já nejsem pravý jedi, nemůžu ho učit. Ale Hero ... neboj se, nedali bysme ho do rukou někomu cizímu, našli bysme pro Jacena toho nejlepšího učitele!"
"Ale ..."
"A já jsem svůj výcvik ani nedokončil, Hero. A navíc jsem nedržel světelný meč dlouho v ruce. Nebyl bych zrovna nejlepší mistr. Ale Jacen má talent, měl by ho využít!"
"Já ... si to promyslím."
"A nebo se ho zeptej."
"Kdo se má co koho zeptat?" Přiběhl Jacen akorát v čas.
"No, zlatíčko, zdědil jsi po tatínkovi vzácný dar ... a tihle dva chtějí, aby ses ho naučil ovládat."
"Jaký dar ... počkat ... já jsem taky jedi?!"
"Zatím ne. Ale jednoho dne by jsi mohl být." Řekla Ashoka.
"Super! A kdy začneme?"
Podívali jsme se na Heru. Je očividné, že svého jediného syna nechce pouštět pryč. Ale zároveň si uvědomuje, jaká je to pro něj příležitost.
"No ... nebude to tak jednoduché ... první ti budou muset najít mistra. Ale ... asi ode mě budeš dost daleko."
Jacen si to začal rozmýšlet v hlavě.
"A proč mě nemůže trénovat Ezra?"
"Já nemůžu, Jacene. Ještě svůj trénink jsem ani nedokončil. A navíc ... nikdy jsem nikoho neučil, asi by mi to ani nešlo ..."
"To nevadí!"
"Ne, měl bys mít opravdového mistra. Tak my ti dáme čas, odlétáme zítra ráno, tak si to s mámou promysli."
Řekl jsem a i s Ashokou jsme odešli.
"Víš, proč chce tebe."
"Jo. Vím. Učil mě jeho otec."
"Kanan je pro něj velký vzor. A ty jsi pro něj hrdina Ezro. Uvědom si, že on vyrostl na pohádkách a příbězích o tobě a Kananovi, nechce se tě jen tak vzdát, když teď potkal svého hrdinu."
"Já nejsem učitel Ashoko. Nikdy předtím jsem ..."
"Tak začni, Ezro. Měl jsi dobrého učitele, ty na to přijdeš. A navíc ... Už je jiná doba. Nebudete se muset skrývat."
Do lodi vešla Sabine, která mě z tohoto rozhovoru vysvobodila. Usmál jsem se na ni.
"Kam mě to táhneš?"
"Uvidíš."
Došli jsme k jedné zbořené budově na kraji města. Už z dálky jsem viděl, že jedna ze stěn je celá barevná.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Wau! To je tvoje práce?"
"Jo. Líbí se ti?"
Sabine dříve říkala, že možná oceňuji její malby, ale nerozumím jim. To se však změnilo, po čase stráveném s Thrawnem.
"Líbí se mi ti dva vlci. Černý a bílý. Je jasné, že znázorňují rovnováhu. A Taky ty skály v pozadí a západ slunce ... jako konec bojů a začátek nové, lepší doby pro Lothál. A uprostřed celá naše rodina ..." pohladil jsem malbu, jako by byla živá. Je v ní tolik emocí! "... opravdu vypadáme jako rodina. A ty lhotské kočky, jak vypadají přátelsky, to jen potvrzují. Je to nádherné!"
Nezmínil jsem bílou lhotskou kočku na mém rameni. Sabine tím chtěla vyjádřit, že už mě neovlivňuje temná strana síly. Už dávno jsem ji opustil.
"Jak jsi poznal, co jsem tím chtěla říct? Mimochodem ... všechno, co jsi řekl ... opravdu jsem to tak myslela, když jsem to vytvářela."
"Tvoje obrazy měly vždycky něco v sobě. Viděl jsem to, ale nedokázal jsem to pojmenovat. Možná ... je to trochu zásluha Thrawna."
Při vyslovení toho jména sebou Sabine trhla. Nemá na něj dobré vzpomínky. Nikdo. Kromě mě.
"Ale ... to neznamená, že jsem se změnil! Nejsem jako Thrawn! Nikdy nebudu ..."
"Já vím Ezro. Jen je to ... zvláštní."
"I pro mě."
... A další kapitolka je tady! A ten popis toho obrazu ... takhle ho vidím já. Nezmínila jsem, že se mi líbí, jak má Kanan položenou ruku na Heřině rameni a stojí těsně za ní. Je vidět ten vztah mezi nimi. A taky Chopper u Heřiných nohou, je poznat, že prostě patří k ní. A líbí se mi ten Ezrův pohled ... odhodlaný, ví co ho čeká, připravený obětovat se.
Já jsem prostě musela 😆😁, když ten obraz je tak dokonalý ...
Mám fakt ráda obrázky. Ale miluju i tu hudbu. Tak se těšte na další kapitolu. No.
