Star wars: My dark world

Krátký let

"Notak, Jaci, použij Sílu! Udělej něco!" Teď cituju Zeba.

"Tak leť normálně a neotáčej pořád loď! Jak mám vůbec stát bez toho, abych nespadl?! Ezroooo!"

Usmál jsem se.

"A to po mně ještě chceš, abych stál na jedné noze?!"

"To je rovnováha Jacene. Ro - vno - vá - ha. Tak si ji udržuj."

I když jsem k němu zády, vím, že se na mě šklebí.

Létám někde nad hlavním městem Lothálu. Od přírody jsem nikdy nebyl zrovna nejlepší pilot, ale tentokrát létám schválně špatně. Chci Jacena naučit, jak najít klid, i když to vypadá, že to vůbec není možné. Ani nečekám, že by mu to dneska šlo. Jen se ho snažím připravit. Připravit na něco, co možná nikdy nepřijde. Ale nechci nic podceňovat, takový už mám instinkt.

Vždy, když už to vypadá, že konečně bude stát, schválně s řízením zahýbám a Jacen se vyvrátí. Kdyby mě teď viděla Hera, nejspíš by ani neváhala a sestřelila mě hned dolů. Samozřejmě by si první zajistila, ať se její milované lodi nic nestane.

"Já to zmáknu." Mumlá si pro sebe Jacen.

Pak ale loď poskočí (tentokrát to nebylo schválně, ale pšššt!) a Jacen ztratí rovnováhu, udělá několik kroků dozadu a přeletí přes zábradlí přímo do prázdné bedny.

Hned zapnu autopilota a běžím za ním.

"Jaci?"

"Jsem v pořádku."

Nohy a ruce mu trčí z bedny, ale zbytek těla se tam nějak ztrácí.

"Em ... Ezro?"

"Ano?"

"Pomůžeš ... mi?"

...

"Zatím mi ještě nešlo nic z toho, co jsi mi dal za úkol! To jsem tak levej, nebo mi prostě nemůžeš ani poradit, jak to dělat správně?! Mistře."

Poslední slovo vyslovil dost ostře.

"Promiň, Jaci. Jen jsem ti chtěl ukázat, co všechno bys během těch let mohl zvládnout. Nepočítal jsem s tím, že by ti to šlo hned od začátku. To nemohlo jít nikomu."

"Tak jsi mi to mohl říct! Že s tím nepočítáš."

"Jacene ... já ... jsem ti říkal, že jsem nikdy nikoho nic neučil. Promiň, příště si na to dám pozor."

"No ... to už je dobrý. Ale víš co? Já teď naučím něco tebe."

"Počkej ... co ..."

Vzal řízení lodi do vlastních rukou. Vypnul autopilota a zmáčkl několik dalších tlačítek.

Loď najednou zrychlila a začala klesat. Letíme přímo dolů, jako by jsme padali a Jacen se jen směje. Pár metrů před zemí to zvedl a já si utřel pot z čela. Věděl jsem, že by Jacen nenechal loď narazit, ale i tak ...

Letíme mezi skálami. Ty obří balvany typické pro Lothál mi taky chyběly. Jacen míjí jednoho za druhým a pak se oklikou začne vracet zpět k městu.

Nakonec loď ladně přistane a my vystoupíme.

"Jsi fakt dobrý pilot."

"Dík. Ale máma mi moc nevěří. Prý jsem ještě malej."

"Však jsi ještě malý. Ale neboj, to se časem zpraví." Rozházel jsem mu vlasy.

Oba jsme zaráz pohlédli k lodi, protože odtud bylo slyšet pípání. Podíval jsem se na Jacena a on na mě. Ti, co tuhle loď znají ví, že to většinou neznamená nic dobrého.

Jsme zpátky v kokpitu a na jedné z obrazovek bliká nově příchozí zpráva.

Jacen zmáčkl tlačítko pro přehrávání a na hologramu se objevil znak povstalců. Přesně takový, který Sabine malovala všude po stěnách.

"White wolf - Stínu. Musíme se sejít. Okamžitě!"

...
Omlouvám se za to, že jsem upravila jednu starší kapitolu, takže vám to teď asi nedává smysl. White wolf je jméno lodi, kterou vlastní Sabine.
No a tak jako vždycky ... snad se vám to líbí a čuuuus u další kapitoly XD.