Star wars: My dark world

Zpátky na destruktoru

Už dvakrát zapadlo slunce a dvakrát vyšlo. Dny jsou tu krátké. Jeden den bych odhadl na 15 hodin.

Takže už jsem nejedl zhruba třicet hodin. Nejsem jen hladový, ale taky ... slabý. Když jsem prohledával okolí, nenašel jsem nic. Žádná zvířata, jen málo rostlin a skály. Ani stopa po nějaké civilizaci.

Musím se vrátit na tu loď. Nikdy jsem sice neviděl, že by tam skladovali něco jiného než zbraně, ale když je tam tolik lidí, nějaké zásoby tam musí být. Obejdu destruktor zezadu a zkusím se tam nějak dostat. Nemuseli by si mě všimnout.

Obešel jsem loď. Za tu dobu se už setmělo, takže mám větší šanci, že mě nikdo nespatří.

V lodi svítí na některých částech světla. I když je vzhůru nohama, spousta věcí stále funguje. Na mnoha místech také ještě něco hoří.

Dostal jsem se co nejblíže a začal jsem šplhat nahoru. Naštěstí dokážu to, co by obyčejný člověk nezvládl. Jenže při každém pohybu rukou cítím spálenou kůži. Měl bych si sehnat i nějaké léky.

Dostal jsem se na místo, kudy se dokážu dostat dovnitř. Je tu malá díra v lodi, ale dokážu se tudy protáhnou.

Když jsem vešel dovnitř, všechno bylo rozházené. Jsem asi v jednom z pokojů. Je to zvláštní, protože stojím na stropě. Musel jsem vyskočit výše, abych mohl otevřít dveře.
Na chodbě to nebylo o nic lepší. Ze stropu i ze země trčí kusy železa a dráty, které vedly elektřinu. Na některých místech dokonce pořád jiskří.

Vešel jsem do další chodby, která zahýbá více do středu lodi. Byla ještě v horším stavu, než ta první. Uviděl jsem na zemi tři stormtroopery. Všichni byli mrtví. Vzal jsem jim zbraně a zkontroloval baterie. Jen jedna byla dost nabitá, tu jsem si vzal.

Šel jsem chodbou dále, teď už z větší jistotou.

Najednou ke mě začaly doléhat zvuky. Zrychlil jsem v chůzi. Zní to jako boj! Ale s kým by Imperiálové mohli bojovat? Na téhle planetě ... nikdo tu není.

Zajímá mě, co se tam asi děje, ale můj prvotní cíl byl najít jídlo. Jenže destruktory jsou obrovské a já se tu ani nevyznám.

Prohledávám pokoje jeden po druhém. Někde tady přece musí být mapa, nebo nějaký plán lodi! A pak jsem našel jednu hologramovou mapu. Nejspíše patřila někomu z opravářů. A ano, zjistil jsem, kde skladují jídlo, jenže v tom byl háček. Nevede tam jiná cesta, než přes místo, odkud jsem slyšel výkřiky boje.

Pokud tama půjdu, nemám žádnou šanci ubránit se všem, ať už tam je kdokoliv.

Jenže jsem si vzpoměl na své oblíbené cestování v lodích patřící Impériu. Větrací šachty.

Vzal jsem si mapu i batoh ležící na zemi s sebou. Zbraň mám stále po ruce. Vydal jsem se do spletitých chodbiček větracího systému. Jenže tentokrát stormtroopeři nestojí pode mnou, ale nade mnou, díky tomu, že je všechno vzhůru nohama a to doslova.

Už jsem na místě. Ale mám takový pocit, že právě tady se odehrává ten největší boj. Jenže stále nevím proč.

Dostal jsem se do místa, odkud vidím, co se tam děje. Vojáci Impéria bojují proti sobě, všichni proti všem. V destruktoru nezbyla žádná funkční loď, dokonce ani záchranný modul! Těm, co přežili, brzy došlo, že pokud na tomhle místě zůstanou v tak velkém počtu, brzy jim dojdou zásoby. Proto se spolu začali rvát, ale nejen to. Střílejí po sobě a zabíjejí se.

Tohle všechno s lidmi dokáže udělat strach. Vím jaké to je. Ve strachu jsem žil několik let. Vlastně ... celý můj život byl doprovázen strachem. Ale Kanan mě naučil jak se ovládnout.

Vylezl jsem ze své skrýše. Všichni jsou příliš zaneprázdněni bojem o život, že mi ani nevěnují pozornost. Vládne tu naprostý chaos.
Přeci jen mě několik stormtrooperů zpozorovalo, ale stačilo mi použít sílu a odhodit je někam dál. Pryč ode mě.

Našel jsem několik beden a naplnil svůj nový batoh. Vystačí mi to asi na měsíc. Pak se do tohohle pekla budu muset vrátit.

Byl jsem už na odchodu, ale nenapadlo mě, že tu zůstal někdo, kdo stále plní rozkazy. A právě ten člověk mě uviděl a začal mě pronásledovat. Viděl jsem ho, jak mluví do vysílačky, měl bych co nejdříve vypadnout.

Utekl jsem z toho místa, ale on je stále za mnou a přidali se k němu i další a nebojí se střílet. Nemám čas se s nimi zabývat, musím zmizet z destruktoru.

Doběhl jsem k dveřím, které zůstaly zavřené a vypadají neporušeně. Pomocí síly jsem je otevřel a hned jak jsem byl na druhé straně jsem je opět zavřel.

Prede mnou jsou další dveře. Jenže ty se z ničeho nic otevřou a vyjde z nich Thrawn se zbraní v ruce.

A je tu další kapitolka. Snad se vám líbila, tak nezapomeňte na ☆. Mám vás ráda XD.