Breathing Darkness [Fack] CZ

°4°

Nemohl jsem jinak, měl jsem v sobě nějaký blok který mi zakazoval dát aspoň trochu na jevo své city. Prostě jsem tam jen seděl a brečel. Jsem prostě nicka, nic víc. Jen nicka.

„F-Finne ty brečíš?" Řekl za mnou andělský a ustaraný hlas. Otočil jsem se. Stála tam Sadie.
Sice jsem se s ní bavil ale že by jsme byli přátelé, to zase úplně ne. Nechtěl jsem aby ona byla ta první co mě uvidí brečet.

„Co se stalo, nikdy jsem tě brečet neviděla." Řekla a sedla si na kámen vedle mě. Objala mě a já ji po chvíli obětí opětoval.

„Kdybych ti řekl co se stalo vysmála by ses mi do obličeje." Řekl jsem a snažil se udržet vzlyky. Sadie se odtáhla a vražedně se mi podívala do očí.

„No Wolfharde asi tě to překvapí, ale já taková nejsem." Řekla upřímně a já se otočil zpátky k vodě.

„Jde o Jacka, já ho dřív šikanoval ale dělat jsem to nechtěl. A-ale musel jsem jinak b-by dopadl blbě a-a t-to bych s-si neodpustil a-ale o-on mě teď nenávidí a j-já to m-mám ú-ú-úplně ob-obráceně. Ale to on už-" Nedořekl jsem to jelikož jsem se rozbrečel....

Sadie mě pevně sevřela do obětí a já pomalu přestával brečet.
„Shhhh. To bude dobrý, nebreč." Uklidňovala mě a hladila mě po zádech. Tuto magickou chvíli přerušilo zvonění mého mobilu.

Vzal jsem ho do ruky a podíval se kdo volá. Mamka. Típl jsem to a zvedl se.

„Díky Sadie, je mi líp ale už musím jít." Řekl jsem a upřímně se na ni usmál. Úsměv mi oplatila.
„Kdybys cokoliv potřeboval, jsem tu pro tebe." kývl jsem a rozeběhl se domů.

„Jsem doma!" Křikl jsem a rozběhl se po schodech do mého pokoje. Hodil jsem si tašku na zem a sedl si na postel. Vzal jsem si svou kytaru a začal si něco drnkat.

Hrál jsem cokoliv mě napadlo. Vložil jsem do hraní snad všechny své city. Bylo mi o trochu líp než před tím.
„Pánii, ty muzikante." Řekla Peyton která se objevila ve dveřích.

„Aby se ti z toho vášnivého hraní nepostavili ještě víc ty tvoje sladké a slepené vlasy." Řekla se smíchem a já jen protočil očima.

Sedla si vedle mě a hlavu mi položila na rameno.
„Co se to s tebou děje mimi." Řekla a já si hlavu položil na tu její.
„Taky se sám sebe ptám mimino." Řekl jsem a dal jí pusu do vlasů.

Byla to pro mě víc jak moje kamarádka. Byla tu pro mě vždy, byla to celá moje rodina. Nikdy mě v ničem nenechala. Rozhodl jsem se že ji řeknu mé největší tajemství.

„Peyton, a-asi jsem se zamiloval." Řekl jsem a usmál se. Ale žádná odpověď se mi nedostavila. Pochopil jsem že Pey už spí. Možná to bylo znamení že ještě není vhodná doba ji to říct. Prostě jsem si jen položil hlavu na tu její a začal usínat. Nakonec jsem taky usnul.