Breathing Darkness [Fack] CZ

°12°

Druhý den

Ráno jsem došel do třídy a hned si všiml Madd a Peyton který si o něčem povídali. Maddie si mě všimla a zamávala mi, to udělala i Peyton když se na mě otočila.

S úsměvem jsem jim taky zamával. Podíval jsem se na naši lavici, Finn tam věci měl ale nebyl tam.

Rozhlédl jsem se po třídě a viděl ho. Stál tam ještě s nima. Matthew, Michael a Dave.
„Tak co Wolfharde? Co Grazerovi uděláš teď?" Řekl najednou Mitchell a já zkameněl.

Takže tohle všechno dělal jenom aby mi pak mohl ještě víc ublížit. Moje srdíčko vynechalo pár úderů. Jak jsem se do něj mohl zamilovat? Znova....

Odešel jsem ze třídy. Než jsem ale zašel za dveře Finn si mě všiml.
„Jacku to není tak jak to zní, prosím." Řekl Finn ale já ho ignoroval.

Před školou mě však Finn chytil za ruku ale já s ní cukl a Finn mě pustil.
„Co po mě ještě chceš?"

„To ti to není jasný?"

„Ne není, hodláš mi to někdy říct?"

„P-prostě chci-"

„Ty toho taky chceš hrozně moc. Prostě mě nech být, bude to lepší jak pro mě tak i pro tebe..."

Řekl jsem a rozběhl se pryč.

Byla docela zima neměl jsem na sobě ani bundu jen slabou mikinu a tašku jsem si nechal ve třídě.
Ani mě nenapadlo že promeškám vyučování. Ale tak co.

Po tváři mi sjelo pár slz ale já si je hned utřel a sedl si na lavičku.
Začal jsem potichu vzlykat, zrovna v tu dobu se z nebe spustilo několik sněhových vloček.

Ještě několik hodin jsem se utápěl v myšlenkách a bez hlavě chodil po parku, byla mi hrozná zima a venku už začínala být tma. Několikrát mi volala Maddie, Peyton, Jaeden, Noah, Wyatt, mamka ale já je prostě ignoroval a mobil si vypnul.

Došel jsem k tmavé uličce kde jsem se musel zastavit jelikož mě už bolely nohy. Pak jsem ale uslyšel vzlyky. Nebyli to nějaký slabý vzlyky šli dost dobře slyšet. Někoho mi to sakra připomíná.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Pak jsem ale u zdi starého domu na studené zemi viděl sedět Finna. Obličej měl schovaný za kolenami.

Pomaličku a opatrně jsem se k němu vydal. Chytil jsem ho za ruku kterou měl položenou na zemi.
„Finne?" Zašeptal jsem opatrně a on zvedl pohled ke mě. Měl zarudlé oči od pláče a vlasy tak třikrát víc rozcuchané než vždy. Na tváři měl velkou ránu.

Chytl jsem ho opatrně za tvář a ránu si prohlédl.
„Bavil ses se mnou jen abys mi pak znova ublížil?" Řekl jsem a snažil se zadržet slzy.

„Ne, chceš říct proč jsem ti ubližoval? S Matthewem, Michaelem a Davem jsme byli úžasní přátelé. Ale oni se změnili. Jednou začal Michael pomlouvat svoji bejvalku a oni dva se přidali. Pak ale Dave začal narážet do tebe oni se přidali říkali o tobě věci ve stylu že jsi teplej a že si nicka, chtěl jsem zasáhnout ale bál jsem se. Matthew si však všiml že se na tebe koukám a tak začal narážet do mě. Vůbec jsem nepochopil jejich jiný chování. Začali šikanovat slabší a vyžívat se v tom, řekli mi že jestli tě nezačnu mlátit tak začnou oni. Nebrali by na tebe vůbec žádný ohled. Proto jsem tě mlátil a urážel, protože kdyby ne. Nedopadl by jsi dobře."

Dořekl Finn a já na něj zůstal zírat. To mě jako celou dobu chránil a já ho za to nenáviděl. Otevřel jsem pusu abych něco řekl ale hned jsem ji zavřel, neměl jsem na to co říct.

„Jacku klidně mi nevěř. Ale víš ty co měl bys to vědět. Já jsem jinej, mám tě rád ale to je mi k ničemu když ty mě nemáš rád ani jako kamaráda. Jo prostě tě miluju Jacku, klidně to všem řekni. Finn Wolfhard je buzerant. Už na tom stejně nezáleží."

Řekl a stoupl si, odcházel. Rozhodl jsem se udělat tu nejšílenější věc která mě napadla.

Postavil jsem se a rozběhl se k němu. Chytl jsem ho za ruku a on se na mě otočil.
„Jacku já-" Nedořekl to jelikož jsem ho políbil.

Rychle jsem se od něj odtrhl a pustil jeho ruku. On se na mě nechápavě podíval.
„T-taky jsem jinej." Řekl jsem a trošku se usmál. Přistoupil ke mě blíž, jednou rukou mě pohladil po mé rozpálené tváří.

Políbil mě.

Cítil jsem se tak hezky, začal jsem pohyby rty opakovat. Z něžného polibku vzniklo líbání. Oddálili jsme se pak kvůli nedostatku vzduchu.

„Miluju tě." Řekl Finn a já se na něj usmál.
„Já tebe taky." Řekl jsem a objal ho. Obětí mi opětoval.
„Jacku, vždyť si celej zmrzlej." Řekl Finn a sundal si svoji něco jako bundu a dal mi ji.

Oblékl jsem si ji a usmál se na něj, znova.
„Děkuju." Řekl jsem a on se rozhlédl kolem sebe, sněžilo a všude bylo bílo.
„Kde bydlíš?" Řekl a já se na něj zhrozeně podíval. Chudák mamka ta musí být strachy bez sebe.

„J-já, mě se moc domů nechce." Řekl jsem a on se na mě znovu nechápavě podíval ale pak se usmál.
„Můžeme jít k nám." Řekl a chytl mě okolo ramen.

Společně jsme se pak vydali k němu domů.