Breathing Darkness [Fack] CZ

°5°

„Finne... Finne. Finne! Finne kurva vzbuď se nebo ti nastavím budík na pátou hodinu ráno! A to nechceš!"

Křičela na mě Peyton až jsem se lekl. Lepší probuzení nemaj ani králové.....
„Pey, můžeš mi do řitě vysvětlit proč mě budíš takhle brzo?!" Řekl jsem podrážděně a hodil na ní nebezpečný výraz.

„Za prvé, protože můžu. A za druhé, jdeme do školy ty idiote!" Řekla a já vylítl z postele jak nějaká střela.

„Si děláš srandu? To si mě nemohla probudit dřív!?" Křikl jsem na ní a začal panikařit jelikož už bylo 7:50, tak pro mě je to sice brzo ale bohužel škola začínala v osm.

„Já se tě snažila vzbudit! Ale vždycky když jsem se na tebe podívala vybuchla jsem smíchy. Víš vůbec jak vtipně spíš." Řekla Pey a začala se hystericky smát.

„Ha, ha, ha." Řekl jsem otráveně a vzal ji za ruku. Běželi jsme společně do školy a ona se cestou málem zabila o koš.
Aspoň něco pozitivního za dnešek.

Dorazili jsme do školy a hned šli do třídy. Každý seděl po dvojicích tak jak jsme rozdělení na projekt. Všichni už něco zapisovali nebo tak něco.

„Taylorová, Wolfharde? Nechcete mi něco vysvětlit?" Řekl učitel a Pey začala rudnout. Měla kousek k výbuchu. Bohužel ne vzteky....

„Když pane učiteli ono to jinak nešlo. Vtipnějš nespí ani můj pes." Řekla a pak vybuchla smíchy, mě však do smíchu nebylo a tak jsem se prostě vydal ke svému místu.

Sedl jsem si a položil si hlavu na lavici. Tak moc jsem nechtěl do školy kvůli němu, ale zároveň jsem ho potřeboval vidět.

„Taylorová, prostě se posaďte a pracujte." Řekl klidně učitel a dál se věnoval své práci.
„Sednu si, to jo. Ale že bych pracovala to vůbec." Řekla Pey a sedla si na židli.

„Asi si toho moc nenaspal viď." Řekl ten hlas a já se po chvilce probudil z transu.
„C-co?" Vykoktal jsem ze sebe a podíval se na Jacka.

„N-no ž-že m-máš kruhy pod očima." Řekl a nervózně se podrbal na zátylku.
„J-jo, no ehm moc ne. Domů jsem přišel pozdě a pak přišla Pey a usla mi na rameni." Řekl jsem pohotově.

Jsem ten kluk který se neroztejká ani před tou nejkrásnější ženou světa. Tak proč neumím mluvit před Jackem?!

„Budeme teda pracovat na tom projektu?" Zeptal se Jack a podíval se na papíry na stole.
„Jo, jasný." Řekl jsem a usmál se.
„Ty se umíš i smát?" Zasmál se Jack a já se začal smát taky.

Jeho úsměv bylo to nejkrásnější co jsem kdy viděl.