Nevinné ptáče

4.

,,Takže, jak moc tě můžu svázat, aby ti to nebylo nepříjemné?"

    „Já-," zasekl jsem se „vím, že tohle slyšet nechcete..." odmlčel jsem se „a moc se za to omluvám a nechci, abyste kvůli tomu přestal ale-" zklamal mě hlas

    „Ty nevíš, že je to tak?" zeptal se, přičemž měl jeden koutek pozvednutý do sebevědomého úšklebku

    „Nevím, pane," použil jsem to oslovení, abych m připomněl, že vím, jaké jsou pravidla „nikdy jsem nic z toho nedělal a- a nevím..."

    „Neznáš své limity, to chceš říct?"

    Přikývnu, sklopím pohled „Ano, pane." Proklínal jsem se, za to, že vlastně nevím, kolik snesu.

    Přešel ke mně a zvedl mi bradu. Musel jsem hodně zaklonit hlavu, přeci jen stál a já seděl „I kdybych chtěl, tak bych tenhle tvůj výraz nedokázal popsat." Jeho pohled přešel z očí k mé lícní kosti, po které přejel prstem „Když jsem ti tehdy vrazil tu facku," začal „bolelo tě to hodně? Vypadal jsi, že se rozbrečíš."

    Nedíval se mi do očí, i přesto jsem ale pohled upřel někam za něj do tmy v místnosti. Nemělo cenu cokoli popírat „Taky že jsem chtěl."

    „A potom jsi brečel?" ptal se dál přičemž nespouštěl pohled z tváře do které mě uhodil

    „Ne," odpovím jednoduše a podle pravdy.

   „Přiměju tě se cítit tak, že nebudeš vědět, jestli umřeš bolestí, nebo slastí. Neříkám, že dnes, ale chci vidět, jak se zmítáš v poutech."

    Zrychlil se mi dech. Zaslechl jsem pobavené odfrknutí „Ty moje nevinné ptáče," prohodil a mě z toho tónu přeběhl mráz po zádech „Líbí se ti, když ti lichotím?" zeptal se.

    Nejradši bych se zdržel odpovědi, ale nechtěl jsem ho naštvat. Nepodíval jsem se na něj, ale smířlivě jsem odpověděl „Ano, pane."

     „Jsi nervózní z toho všeho, co bych ti chtěl dělat?"

     „Ano, pane."

      Prohrábl mi vlasy „Andy," oslovil mě „podívej se na mě." Poslechnu a upřu pohled do jeho očí „Bojíš se?"

     Zavrtím hlavou. Byl jsem zmatený, nervózní, ale nebál jsem se „Ne, pane," dodám, abych ho nenaštval.

      „To je dobře," prohodil a výskal mě u toho ve vlasech „není čeho. Stačí, když se mnou budeš mluvit. Řekneš mi, kdy ti to přestane být příjemné, ano?"

      „Ano," přitakám.

      „Seď tady." Přikáže a obrátí se. Řekl bych, že šel ke komodě s šuplíky, ale neviděl jsem nic z toho, co dělá. Jediné světlo přicházelo z chodby. Vrátil se ke mně a v ruce držel pruh látky. Věděl jsem, co s ním udělá ještě předtím, než mi s ním zavázal oči. Zhluboka jsem se nadechl. Vůbec nic jsem neviděl.

      „Posuň se dál. A lehni si," řekl a já udělal přesně, jak řekl. Uvnitř mě začínaly hlodat pochybnosti. Když jsem slyšel cinkat kov a kolem zápěstí mě sevřela ledová klepeta začínal jsem se bát. Za dalšího řinčení mi nějaký tlak vytáhl ruce nad hlavu. Srdce mi tlouklo rychleji a vnímal jsem, že jde slyšet, jak dýchám. Dřevěná deska mě sice nestudila, ale tvrdá, jako kámen byla.

      „Andy," oslovil mě. Slyšel jsem nějaké zvuky a pak ucítil teplo z jeho těla „uklidni se," zašeptal a jeho dech mě zašimral na tváři „zatím se ti nic neděje." Musel být nade mnou. Sklonil se ke mně a políbil mě na krk, chvíli jen rty laskal mou kůži, ale poté po ní začal přejíždět zuby, když mě lehce kousnul zalapal jsem po dechu

      Přejel dlaní po mých žebrech „Vypadáš tak křehce," zašeptal a zaryl do mě nehty, až se mi z hrdla vydralo bolestné zaskučení „bolí tě to?" zeptal se

      „Ano, pane," odpovím tiše

      „Hodně?"

     „Já- já nevím, pane." Znovu mi pevně sevře žebra, s přibývajícím tlakem se mi zrychloval dech. Potom do mě zaryl nehty a já vyjekl, divil jsem se, že mi kost ještě nepraskla.

    „Vadí ti to?"

    Neměl jsem ponětí. Opravdu jsem nevěděl. Byl jsem zmatený a měl v hlavě moc pocitů, ale nemohl jsem zase odpovědět, že nevím „Ne."

    Pustil můj hrudník a chvíli bylo jenom ticho. Potom mi na místa, kde mi musel právě udělat pár rýh nehty dal několik polibků.

    „Už nejsi tak nedotčený," zašeptal mi do ucha, jemně ho skousnul a přirazil pánví proti mému rozkroku.

    Z úst mi vyšel tichý sten. Jeho obličej byl u toho mého, tak jsem cítil to, jak se usmál. Zopakoval ten pohyb, moje reakce už byla hlasitější, než předtím „Tak nadržený," konstatoval. Přejel mi dlaní po hrudi. Potom jeho polibky začali putovat dolů bolestně pomalým tempem, přes krk, klíční kosti, prsní svaly. Sem tam mi skousl kůži mezi zuby, ale to bylo nic oproti tomu, občasnému otření se o můj rozkrok.

    Tiše jsem sténal. Dech se mi zadrhl v krku, když mi chytl rozkrok přes kalhoty „Ne že se mi teď uděláš," napomenul mě a přejel rukou po látce kalhot, chytl je za lem „zvedni se," řekl a já poslechl. Byl jsem úplně nahý. Teď jsem děkoval za tu pásku přes oči, protože jsem nemusel vnímat to, že on nepřišel ani o jediný svršek.

    Přejel celou mou délku jazykem a já se prohnul v zádech „P-pane," dostal jsem ze sebe, mezi steny, které byly odezvou na krátké polibky, kterými obdarovával můj penis.

    „Copak?" zeptal se, jako by nevěděl a začal sát mojí špičku

    „Já-," vzdychl jsem „udělám se."

    „Neuděláš," prohodil provokativně „ještě jsem ti to nedovolil." Vzal si vrchní část mého penisu do úst a mučivě pomalým tempem sjížděl nahoru a dolu

    Zatahám za okovy a ty zařinčí, dýchal jsem nepravidelně, plítce, lapal jsem po dechu, sténal a zakláněl hlavu dozadu „Prosím," špitnu „pane."

    Vyndal si můj penis z úst „Popros ještě," řekl mi a obkroužil mou špičku

    Zasténal jsem „Prosím," řekl jsem „nechte mě se udělat."

    Přejel prstem po mé naběhlé chloubě a já se prohnul v zádech. Bolelo to. Tak strašně jsem se chtěl udělat. Nevěděl jsem, že brečím, dokud se mi z hrdla nevydral vzlyk „Prosím, pane."

    „Udělej se kolikrát jen budeš chtít," zavrněl „hlavně mi dokaž, jak moc se to mojí děvce líbí," prohodil a vzal si můj penis znovu do úst, v ten moment jsem se udělal, ale on nepřestával. Sjížděl nahoru a dolů. Pohnul jsem se boky proti němu. Tak moc jsem mu chtěl vjet do vlasů a přinutit ho, aby zrychlil. Ale pouta mi v tom bránila. Prohýbal jsem se v zádech. Zakláněl hlavu. Sténal tak, že bych se nedivil, kdyby to vzbudilo celý dům. Řetězy, co mi držely ruce nad hlavou řinčely, protože jsem za ně tahal. Přirážel jsem Pánovi do úst a ani nevím kolikrát jsem se mu do nich udělal, než jsem úplně odpadl.