Nevinné ptáče

38.

Sigmund se zastavil před vchodem do herny, v které jsme byli posledně. Otevřel dveře a vybídl nás pokynem ruky, abychom vešli. Josh to bez rozmyslu udělal, já už tak jistým krokem nešel. Můj Pán mě zastavil „Nenutím tě do toho, dobře?"

„Já vím," řeknu. Josh neměl pravdu, když tvrdil, že se Sigmund nezajímá, že se nenechá odmítnout. Mohl jsem říct ne, kdybych chtěl. Jenomže já mu věřil. Slíbil, že stejnou chybu neudělá znovu. Nechtěl by mi nikdy schválně ublížit, v tom špatném slova smyslu. A co se týče ubližování v tom dobrém slova smyslu, o něj jsem byl schopný na kolenou škemrat.

„Umíš luskat?" zeptal se.

Poněkud nechápavě jsem pronesl: „Umím."

„Fajn," usmál se „kdyby ses náhodou dostal do situace, kdy nebudeš moct mluvit, ale chtěl bys přestat, tak luskej. V jiných případech to prostě řekni."

„Luskání je mé záchranné slovo?" zeptám se.

„V podstatě."

„Ale říkal jste, že nechcete, abych ho měl."

„Nechci věci pokazit," prohrábl mi vlasy „proto ho máš."

Přikývnu „A to se dostanu do situace, kdy nebudu moct mluvit?"

Neurčitě se usmál „To se zeptej Joshe."

Můj výraz se jasně ptal, jestli to myslí vážně. A z jeho pohledu mi bylo jasné, že ano. Vlastně jsem začínal být opravdu rád, že mě nechal mít záchranný signál. Zhluboka jsem se nadechl a udělal jsem několik kroků hlouběji do herny. Sigmund mě následoval a zavřel za námi dveře.

„To je moc hezká sbírka," prohodil Josh, který stál u stěny oběšené biči, plácačkami, koženými pouty a maskami a fascinovaně si ji prohlížel.

„Díky," prohodil můj Pán, pak šel za ním a otevřel jednu ze skříní „Koukej na tohle," vybídl ho.

„Slušný," řekl uznale Josh na hromadu provazů, pověšenou na věšácích „máte je moc hezky uklizený. Ale chybí tomu barevnost."

„Na to mě moc neužije," přiznal.

„Můj Pán shibari miluje," poznamenal.

Pousmál se „Vždycky mu dávám na narozeniny nějaké lano, protože těch není nikdy dost."

„To je fakt," prohodil „neuvěřitelné množství jich musel rozstříhat jenom na mě. Visení nad zemí mě poněkud stresuje."

Připadal jsem si trochu na víc. Byl jsem nervózní ze scény, co měl Sigmund v hlavě a už bych se do ní rád pustil a poslouchání jejich uvolněného rozhovoru o svazování lidí mi moc nepomáhalo.

„Jo, není to pro každého. Taky mě svazování baví, ale rozhodně to nedělám tak umělecky jako Michael."

„Můj Pán mě tím většinou týrá," odmlčel se „když chce zkoušet něco hodně komplikovaného dělá to s Kometou. Tu to baví, což nechápu, většinou je to strašně na dlouho."

„K čemu je člověku tolik provazů?" zeptám se.

Sigmund se na mě otočil „Jednou ti to možná ukážu," prohodil a zavřel skříň, pak ke mně přešel a zastavil se těsně přede mnou. Musel jsem lehce zaklonit hlavu, abych mu viděl do očí „Chci, abys poslouchal příkazy, co ti bude Josh dávat, dobře?"

„Proč mi je nemůžete říkat vy?" Zeptám se a oči na moment upřu na Joshe, který se opíral o nízkou komodu s šuplíky. Z jeho úsměvu mi bylo jasné, že už přesně věděl, o čem to dnes bude.

„Nemá to důvod. Jen mi to přišlo zábavné."

„A bude to zábavné i pro mě nebo jen pro vás?" zeptal jsem se nejistě.

„To záleží na Josovi. A taky na tom, jak se budeš chovat. Sám víš, že to taky dost věcí ovlivní."

Povzdechnu si

„Souhlasíš tedy?"

„Dobře."

„Hodný kluk." Pocuchal mi vlasy a vzdálil se ode mě. Šel si sednout do křesla, které tu posledně určitě nebylo.

Pohled mi spadl na Joshe, který se odstrčil od skřínky, o kterou se opíral a přešel ke mně „Nebude to poprvé, co někoho dominuju, takže neměj obavy, že nevím, co dělám."

Věnoval jsem mu ironický úsměv „Nemysli si, že ti budu dělat děvku."

„Víš o tom, že tě můžu trestat, když budeš drzý?"

Narovnám se „Zkus si to," vybídnu ho provokativně.

„Fajn." Jeho hlas byl najednou tak chladný, až mě to zaskočilo. Pak se napřáhl a vlepil mi facku, která mi trhla hlavou do strany. Sykl jsem bolestí a přiložil si dlaň na zarudlou tvář.

Chytl mě za zápěstí a trhl celým mým tělem, čímž mě otočil. Ani jsem nestíhal zpracovat, co všechno udělal a už jsem měl ruce scvaknuté za zády policejními pouty. Moje oči přelétly po místnosti a našly ty Sigmundovy. Loket měl položený na polstrované opěrce křesla a prsty sevřenými do pěsti si podepíral bradu. Od poslední hry došlo k slušnému přeházení rolí.

Na zátylku mě hřál Joshův dech „Prý si moc užíváš výprasky," pronesl „chceš abych tě něčím seřezal?"

Trhnu sebou, ale nenechal mě, abych se od něj vzdálil.

„Nechám tě si to užít, když mi to dovolíš," prohodil něžným hlasem a vtiskl mi polibek těsně pod ucho.

Zavřel jsem oči a svěsil hlavu. Bylo by tak snadně se tomu prostě poddat. A přiznávám, že jsem i chtěl. Jenomže nějaká má část prostě odmítala uznávat Joshovu dominanci.

Odstoupil ode mě a postavil se naproti mně. Chvíli jsem zíral na špičky jeho prstů. Neměl na sobě ani ponožky, nechápal jsem, jak mu nemůže vadit ten kousavý koberec. Pomalu jsem se mu podíval do očí. Měl na tváři ten svůj klasický provokativní úsměv.

„Udělej krok dozadu."

Nechápavě nakrčím obočí „K čemu-,"

Nechal mě to doříct „No tak."

Nevěděl jsem o co mu jde, tak jsem ho prostě poslechl.

Přistoupil ke mně blíž „Znovu."

Povzdechl jsem si a znovu ucouvnul.

Několikrát se to zopakovalo, dokud jsem nestál jen na krok od skřínky, která byla tak do pasu vysoká.

Přejel prsty mé tváře „Tak vidíš, že umíš plnit příkazy."

Trhnu hlavou dál od toho doteku.

Pousmál se. Pak mě z ničeho nic chytl nad koleny a zvedl mě ze země. Měl jsem pocit, že přepadu. Tak jsem nějak instinktivně obmotal nohy kolem jeho těla a vzhledem k tomu, že jsem se ho nemohl chytnout, tak jsem se jen namáčkl k jeho hrudníku. Posadil mě na komodu, co jsem měl za zády, ale necouvl ode mě dál. Pohledem se zahákl do mých očí. Jeho tvář byla neuvěřitelně blízko a můj dech se mísil s tím jeho. Očima jsem kmitl na jeho rty, které si navlhčil jazykem.

Nevypadalo to, že by chtěl tu mezeru mezi námi překonat. Tak jsem se rozhodl, že tentokrát budu já ten, který toho druhého políbí. Už nechybělo moc, aby se naše rty potkaly, jenomže mi přitiskl na ústa svou dlaň. Pak naklonil hlavu a vtiskl mi pusu na krk „Sigmund mi zakázal tě líbat na rty," zašeptal tiše vedle mého ucha „ale ani nevíš, jak rád bych to udělal." Odtáhl se a zadíval se mi do očí „Vyber si," prohodil a kývl hlavou na něco za mými zády.