Nevinné ptáče

51.

Leželi jsem spolu nazí v posteli. Hlavu jsem měl položenou na Sigmundově hrudníku. Z lehka mě hladil po paži. Peřiny kolem byly vlhké od našich mokrých těl, protože jsme se při cestě ze sprchy neobtěžovali sušením se.

Byl jsem vážně spokojený, do chvíle než se z pracovny začalo ozývat vyzvánění telefonu.

Sigmund zabořil hlavu do polštáře a pohled upřel na strop, povzdechl si.

Chvíli jsme jen v tichosti leželi a poslouchali ty otravné tóny zvonícího telfonu, co hrály pořád dokola.

"Co když to nezvednete?" zeptal jsem se.

Zhluboka se nadechl. "Měl bych tam jít."

"Mám pro to dojít?" zeptal jsem se a posadil se.

Usmál se na mě, "nemusíš." Už se chystal, že se zvedne, ale předběhl jsem ho. Vylezl jsem z postele a šel vedle do pracovny. Vzal jsem jeho telefon.

"Kdo volá?"

Mrknu se na displej: "Nějaký Henry," houknu. Vydám se zpátky "Henry Geissler," dodám, protože nějaký Henry mu asi moc neřeklo. Dojdu zpět do ložnice, "a už nevolá," poznamenám, když umlkne vyzvánění. Ale i tak Sigmundovi jeho telefon zpátky podám.

Koukal na zmeškaný hovor a chvíli váhal, jestli volat zpátky, ale nakonec číslo vytočil.

Trvalo jen vteřinku, než mu to Henry zvednul, "Ahoj, mám tu od tebe zmeškaný hovor, co jsi potřeboval? ... Nemám teď úplně čas to řešit. Napiš mi email, dobře? ... Já vím. To zvládneš. ... Ne vážně. ... Mhm. ... Ty taky."

"Kdo to byl?" zeptal jsem se.

Shlédl na dispej telefonu, mlčel, pak nepatrně zavrtěl hlavou: "Kolega z práce," odpověděl jednoduše a odložil mobil na noční stolek.

Jeho váhaní před tím, než odpověděl se se mi zdálo lehce podezdřelé, ale nemínil jsem se v tom víc šťourat.

Sigmund se postavil a ze skříně si začal vytahovat oblečení. "Chceš něco na sebe?" poznamenal mým směrem.

Pousmál jsem se a vydal jsem se za ním. Představa nošení nějaké jeho košile nebo trička se mi moc líbila. "Ano, prosím," prohodil jsem s úsměvem.

Podal mi ze skříně kraťasy a velké tričko. Mě bylo velké, na něm by určitě tolik neviselo.

Když jsme se oblékli, sedl jsem si na kraj postele a zadíval jsem se na Sigmunda. "Co teď?" Zeptal jsem se.

"Napíšu Pierrovi, aby mi převlékl postel," odpověděl a hned se do toho pustil.

"A pak?" prohodil jsem.

Zvedl na chvíli pohled od svého telefonu.

"Mám zůstat? Nebo chcete být sám?"

Po dobu toho, co dopisoval SMSku, mlčel, pak schoval telefon. "Chceš odejít?"

Zavrtěl jsem nepatrně hlavou: "Tak to není. Jen vás nechci od něčeho zdržovat."

"Už nechci dneska pracovat." Přešel ke svému nočnímu stolku a položil na něj svůj telefon. "Můžeme jít k tobě do pokoje a kouknout na nějaký film," navrhl, "nebo je něco jiného, co bys chtěl dělat?"

"Možná jít někam ven?" zeptal jsem se.

"Radši bych zůstal dneska doma. Nevadí?"

"Určitě nevadí. Film zní taky dobře," prohodil jsem a usmál se.

V koupelně jsem ze země sebral svoje svršky, co jsem tam ze sebe shodil, před tím, než jsem se přidla zs Sigmundem do sprchy. Pak jsme šli ke mně do pokoje, kde jsme si lehli do mé postele. Přesunutí se do mé ložnice bylo dobré rozhodnutí, protože by se mi rozhodně nechtělo lehat v čistém suchém oblečení do mokrých peřin.