Nevinné ptáče

18.

Ucítil jsem nějaké doteky na tváři, které mě probudily, otevřel jsem oči a upřel je na Kometu usazenou na kraji postele. Zvednul jsem se do sedu, deka, která mi doteď zakrývala celé tělo se svezla do mého klína „Už musíš domů," usmála se a ohlédla na hromádku oblečení na nočním stolku „oblékni se, Michael tě odveze."

Nepatrně přikývnu, nepřišlo mi, že bych jí na to musel něco říkat.

Usmála se na mně „Měj se," prohodila

„Vy taky," zamumlám před tím, než odejde.

Natáhnu se pro první kus oblečení, bylo to velké, vytahané triko. Přetáhl jsem si ho přes hlavu a potom si oblékl boxerky. Nic dalšího už mi tu nenachystala. Ustlal jsem po sobě postel a sednul si na její kraj.

Ozvalo se pár úderů na dveře, po kterých se otevřely, stál v nich Michael „Vstávej." Nemluvil naštvaně, ale jeho přirozený hlas byl drsný. Navíc byl neustále zachmuřený. Postavil jsem se a rozešel se k němu, po pár krocích jsem ztuhnul. Nechtělo se mi do jeho blízkosti. Chvíli si mě jen prohlížel „Bojíš se mě?" zeptal se chladným tónem.

Chtěl jsem říct Já nevím, ale pak jsem si uvědomil, že to vím a rozhodně jsem nemínil tomuhle typu člověka lhát do obličeje „Ano, pane," přiznám se sklopeným pohledem.

„Věř mi, že nemusíš," odmlčel se „a teď pojď a buď té lásky a přestaň se tvářit, jako bych tě měl zabít," nečekal, že mu na to něco řeknu a vydal se pryč. Zhluboka jsem vydechl a následoval ho ven z domu.

Veku už byla tma, před domem byla přistavena bílá, dvoumístná Audi s pevnou střechou, vypadala jako prvotřídní sporťák. Když jsem k autu šel chodník mě studil do bosých chodidel, dosedl jsem na koženou sedačku spolujezdce. Vyřítili jsme se po příjezdové cestě, přičemž auto dostálo svým slibům, jelo tak rychle a čistě, jak se od káry za pět mega čeká. Líbilo se mi, jak to v něm vonělo novotou, to, jak mi tlouklo srdce, když téměř letělo po dálnici, to, jak mi řev motoru rozechvíval tělo. Sledoval jsem, jak se za oknem světla mění jen ve šmouhy uprostřed tmy noci „Víš, co děláš?" prolomil ticho Michael

„Jak to myslíte?" zeptám se a upřu na něj oči.

„Jsi s ním sice dobrovolně, ale jsi si jistý, že je to, co chceš?"

Pokrčím rameny a shlédnu na své ruce v klíně „Nejsem si jistý vůbec ničím," přiznám.

„Myslím si, že bys to se Sigmundem měl skončit," poznamená.

Nadechnu se „Ale jsem s ním šťastný," řeknu, přičemž se sám trochu divím, že je to pravda.

Ohlédne se na mě „Ty ho miluješ?"

Lehce zavrtím hlavou „To úplně ne..."

Upře oči na silnici „Dělat tě šťastného zvládne i jakýkoli jiný dominant."

Nakrčím obočí „Co proti němu vlastně máte?"

„Nic," odpoví „jen mám pocit, že váš vztah skončí katastrofou."

Projedeme bránou na Sigmundovi pozemky „Proč vám na mě tak záleží?"

„Nezáleží," odpoví jednoduše.

„Tak proč mi to říkáte?"

Zastaví před domem a upře na něm pohled „Nejde mi tu o tebe. Sigmund potřebuje někoho, kdo snese víc. Překročí tvé hranice a pak si to bude vyčítat. Nechci, aby se něco takového stalo jen, protože ty nevíš, co vlastně děláš. Skonči to dřív, než toho jeden z vás dvou bude litovat." Vystoupí „A teď polez," vybídne mě.

Vylezu z auta a vydám se směrem k domu. Zatavíme se u vchodu a Michael zvedne ruku, aby zazvonil, ale dveře se otevřou dřív, než to udělal. Stál v nich Sigmund, neměl učesané vlasy, což byl zvláštní nezvyk, navíc měl oblečený vínový župan. Vypadal, že právě vstal a na tváři mu nehrál zrovna nadšený výraz „Víc kraválu ta kraksna už dělat nemůže, co?" sykl místo pozdravu.

Michael se arogantně usmál „To bych o tvé čubce mohl říkat taky."

Sigmund mě pevně chytl za paži, ubránil jsem se bolestnému zaskučení pod tím pevným stiskem a vtáhl mě do domu, málem jsem při tom zakopl o vlastní nohy.

Michael se nadechl „No nic. Užij si večer," prohodil a poté se koukl na mně „Andy, doufám, že tohle není naposledy, co se vidíme," pousmál se a bez čekání na odpověď se rozešel ke stále nestartovanému autu.

Sigmund zavřel dveře a sjel mně od hlavy k patě pohledem „Jsi v pořádku?" zeptal se

„Ano, Pane."

Prohrábl mi vlasy „Dobře, běž si lehnout."

Přikývnu a vydám se do svého pokoje, kde sebou praštím na postel. Usnul jsem dřív, než jsem stihl nad čímkoli přemýšlet.