Nevinné ptáče

32.

Tohle byl trest. Takže jsem nemohl čekat žádnou férovost, ale i tak. Prostě mě tu takhle nechal. V téhle místnosti. Zkusil jsem znovu zatahat za svá pouta, ale k ničemu to nebylo. Mohl jsem se do nich klidně zavěsit a stejně to nemělo žádný efekt.

Ale věc, co mě mátla nejvíce byl fakt, že mi to přišlo i vzrušující. Má zvrácená hlava začínala dost fantazírovat. Spousta z toho tady mě stále děsila, ale některé věci už se mi pomaličku začínaly zdát lákavější, než na první pohled byly.

Všechna ta kůže. Provazy. Řetězy. Napadalo mě až moc způsobů, kterými bych chtěl být svázán.

Povzdechl jsem si. Když mě Sigmund nutil na něho čekat tak mi to vadilo víc než jakýkoliv výprask. Mít ruce zavěšené nad hlavou sice nebyl vrchol pohodlí, ale rozhodně mi to nějak závratně nevadilo. Ovšem dost špatně se mi stálo na místě, protože ten koberec opravdu kousal. Ani zdaleka se to neblížilo k nesnesitelnosti. Kdyby tu byl můj Pán, tak bych neměl vůbec čas na to vnímat stížnosti mých chodidel, ale když jsem nebyl zaměstnaný, tak mi to opravdu vadilo.

V místnosti samozřejmě chyběly hodiny, takže jsem neměl ponětí, jak dlouho trvalo, než se dveře do místnosti otevřely. Nemyslím si, že bych reálně čekal nějak dlouho, určitě to bylo jen pár minut, ale i tak mi to nepřišlo jako krátká doba.

Ovšem radost z toho, že je můj Pán zpátky mě poměrně rychle opustila, protože nepřišel sám.

„Svlékni se," pokynul Joshovi. Ten to bez jediné námitky udělal. Dokonce složil své oblečení do komínku, který položil vedle dveří. Pak se narovnal, dal ruce za záda a sklopil pohled.

Sigmund k němu přišel a položil mu prst pod bradu a lehce ho vybídl, aby k němu vzhlédl. Sevřela se mi hruď. Nechtěl jsem ho tady, a navíc jsem se nechtěl dívat, jak se k němu můj Pán chová stejně jako ke mně.

Josh upřel pohled do očí mého Pána. V jeho tváři nebyla žádná z emocí, kterou bych na jeho místě cítil já. Žádná nejistota nebo nervozita. Ale nebyla na něm vidět ani oddanost. Prostě nic. Jednoduše čekal, co mu řekne.

„Nejsem jako Michael, chci, aby ses na mě díval. Už jsem ti to říkal."

„Omlouvám se."

Byl tak úžasně vychovaná čubka. Jak já ho za to nenáviděl.

Sigmund se otočil na mě a pak se ke mně vydal.

„Proč je tady?" zeptám se lehce nasupeně.

Usmál se. Očividně mu má žárlivost přišla velice zábavná „Uvidíš," prohodil.

„Já ho tady nechci," zamručím, přičemž se můj vztek pomalu začal přelévat do zoufalství.

„Je to trest," poznamenal „nemělo by ti to být příjemné." Poodešel ode mě a vzal do ruky jednu z židlí, která stála u stěny místnosti. Pak ji postavil naproti mně, zhruba čtyři metry daleko „Sedni si," řekl Josovým směrem, který se s lehkým úsměvem na rtech uvelebil. Očividně mu nijak nevadilo, že je úplně nahý, spíš vypadal, že si užívá to, jak mě jeho přítomnost vytáčí. Odvrátil jsem od něj pohled a radši svou pozornost upřel na sbírku bičů a kožených plácaček, co vysela na stěně.

Sigmund ke mně zezadu přišel a políbil mě na krk. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu „Chci, aby ses koukal na Joshe. Nechci abys ho ignoroval," prohodil tiše.

Zavrtěl jsem hlavou.

„Andy," oslovil mě varovně.

Joshovi oči na mém těle mi nebyly příjemné. Nechtěl jsem ho tu.