Bezcitný 2 - NIAM

1. kapitola

Liam

Další den, co jsem s naší partou u mostu. Sedím vedle Mika, který právě vzal do ruky lžičku. Nasypal na ní nějaký prášek, který smíchal s nějakou, mě neznámou, tekutinou a potom to pomalu zahříval zapalovačem. Když bylo vše smíchané, tak jsem vzal jehlu, vše do ní natáhl (Nevím, jak se to jinak řekne :)) a  jehlu zabodl do žíly. Trochu tekutiny jsem vpustil do svého těla a poslal ji dál. Asi deset vteřin trval nástup drogy a potom bylo vše jiné. Nemyslím jiné, jako když v sobě nemám žádnou drogu, což se moc nestává, ale jiné tak, že jsem neměl klasickou euforii, ale vracely se mi vzpomínky.

...

  "Miluju tě Nialle." Usmál jsem se na něj, ale on posmutněl, je divné vidět ho, jak alespoň trochu vyjadřuje city, je takový jiný. "Taky tě -mám mo-oc rá-d L-i."  

...

  Nialle prosím, já to bez tebe nezvládnu, umřu jestli se neprobudíš." A v tu chvíli se to stalo, doktor chtěl Niniho odpojit, ale v tu chvíli se ten přístroj znovu rozpípal a dal tak vědět, že Niall dýchá sám a že jeho srdce samo pracuje. Jen jsem seděl a koukal, dokud se mu neotevrrli oči a on se nevzbudil. Doktor mu odpojil všechny nepotřebné přístroje, tím pádem jsem ho mohl po strašně dlouhé době obejmout. "Nialle tohle už mi nedělej! Nevíš jak moc jsem se o tebe bál!  

...

  "Nialle, o čem jsi si chtěl promluvit?" Zeptal se mě Liam. Usmál jsem se a řekl to. "Miluju tě Liame." Otočil jsem se, vzal si připravený kufr a odešel.  

...

Vehnaly se mi slzy do očí a proto jsem začal rychle mrkat, aby si toho nikdo nevšiml. Když se mi povedlo zastavit slzy, tak jsem se rozhlédl kolem sebe na své kamarády. V tu chvíli jsem si všiml, jak všichni vypadají. Velké kruhy pod očima, které jsou zapadlé a rudé. Tělo měli zesláblé, jako kdyby jim nefungovali svaly. V tu chvíli jsem si řekl, že to takhle nechci. Zvedl se a vydal se do  svého bytu.  po cestě plné pádů a motání jsem se konečně dostal do svého malého bytu. Vevnitř jsem rovnou zamířil do koupelny. Už se mi tolik nemotala hlavy, takže to bylo lepší. Podíval jsem se do zrcadla a zděsil jsem se. Vypadal jsem úplně stejně jako oni. Ty, kteří mě do těhlech  sraček dostali. Ještě na střední  jsem jeden posranej večer šel zpátky za Niallem, jenže jsem potkal Mika. Říkal, že bych se prý měl odreagovat a nabídl mi trávu. Tu jsem nepřijal, ale cigaretu jsem si dal s radostí. Potom jsme zašli do pár klubů, kde jsme pili, kouřili a bylo to fajn. No takhle to bylo každý večer a když začal poslední rok na střední, tak jsem přestal zvládat učení a začal to řešit drogama. Tak proto jsem teď tady. V koupelně si opláchnu obličej a jdu si lehnout.

Ráno - Liam

Vzbudím se u prostřed noci s příšerným záchvatem. Vím, co to je, ale chci být silný a ty drogy z šuplíku u postele nevyndat. Absťák jsem měl  jen jednou a to, když jsem byl na horách s rodiči a nechtěl jsem před nimi brát drogy. Snažím se to vydržet, ale je to nepříjemný, proto vytáhnu z šuplíku pytlíček s drogou a šňupnu ho( Né ten pytlíček, ale tu drogu :)). Zbav se toho. Najdi si někoho. Je to nechutný. Už je ti 24, měl by sis někoho najít. "Dobře." 

To jsem ale netušil, že to nebude tak jednoduchý...

___________________________________________________________________

Ahoj! Tak mám tady pro vás další díl, tentokrát jen z pohledu Liama, jelikož než se příběh trochu rozvine, tak bude ten "důležitější" Liam. Tak snad vám to nevadí :)

JINAK HROOOOZNĚ MOC DĚKUJU ZA POZITIVNÍ KOMENTÁŘE U PROLOGU. NESKUTEČNĚ SI TOHO VÁŽÍM, JSTE ÚŽASNÍ <3 A TAKY DĚKUJU, ŽE U PRVNÍ KNÍŽKY JE UŽ 1,74K PŘEČTENÍ. JE TO NEUVĚŘITELNÝ.

Káťa<3