Seděl jsem s otevřenou pusou a koukal jsem na muže mezi dveřmi. Na muže, díky kterému se mi před pár lety změnil cely život. Člověk by řekl, že bych ho viděl rád, když mi změnil život, ale on v té změně hrál tu zápornou roli... Myslel jsem si, že už ho nikdy neuvidím a že on už nikdy nechce vidět mě. A teď tady stojí v mé firmě, v mé kanceláři, mezi mými dveřmi, v mé pracovní době a vypadá na to, že by se mnou rád mluvil. Postavil jsem se a celého jsem si ho prohlédl. V obličeji vypadal tak, jak jsem si ho pamatoval, jen pár vrásek na obličeji mi přibylo. Ale v jeho tváři jsem zahlédl šťastný výraz, což jsem nechápal. Prohlédl jsem si i jeho oblečení... Bílá, už trochu opraná košile a černé kalhoty. Nejspíše oblekové. Z jeho oblečení jsem svůj pohled přesunul zpět do jeho očí.
"Co tady děláš?" Zeptal jsem se bez jakékoliv emoce. To mi připomnělo staré časy na střední... "Čekal bych milejší přivítání po tolika letech." Neznělo to zklamaně, ale jakoby se mi vysmíval. " Když vezmu v potaz to, jak to mezi námi skončilo, tak můžeš být rád, že jsem tě nevyhodil hned, jak jsi sem přišel," Myslel jsem si, že se chce udobřit, nebo si alespoň promluvit... A on se mi přišel vysmát. "Klid Nialle, chci se ti omluvit a popovídat si." Až teď jsem si uvědomil, že je tady stále Simon. Otočil jsem se na něj, on pochopil a místnost opustil.
"Tak si sedni. Dáš si něco k pití?" "Ne, děkuji." Posadil jsem se naproti jemu a čekal až něco řekne. On přišel, že si chce promluvit, tak proč bych měl mluvit já. "Jak se máš?" Povzdechl jsem si. "Mám se dobře, ale myslím si, že o tom jsi mluvit nechtěl." Teď si povzdechl on. "Máš pravdu, chci si promluvit o tom, co se tenkrát stalo,..." Podíval se na mě "...vím, že jsem to tenkrát přehnal. Ale musíš mě pochopit, byl jsi v pubertě a tvoje hormony byli zmatené a tak jsi si vymyslel, že se ti líbí kluci a prostě jsi nám to oznámil. Musíš pochopit, že jsme byli s matkou v šoku, než jsme pochopili, že jsi jen nevěděl. Včera u nás byla ta tvoje kamarádka z dětství, Mary, pamatuješ? Říkala, že je sama s že by tě ráda zase viděla a tak..." Už jsem to nemohl poslouchat. Nemohl jsem uvěřit tomu, co mi tady teď říká. Měl jsem ho plné zuby a nechtěl jsem, aby v mluvení pokračovat. "Tak a dost. Já nevím, jestli jsem se nevyjádřil, tenkrát, dost jasně, ale prostě jsem gay. Líbí se mi kluci, miluju kluky a taky, i když se ti to možná nelíbí, tak s kluky spím. Myslím, že vím, proč jsi vlastně přijel a ne, s žádnou holkou nebudu. Takže jestli je to všechno, tak prosím..." Postavil jsem se a zvedl ruku ke dveřím"... Támhle jsou dveře." Podíval se na mě pohledem, který vyjadřoval větu 'Myslíš to vážně?' Ale já se na něj nechtěl dívat a proto jsem pohled přesunul ke dveřím na které jsem ukazoval. On se zvedl a odešel, ale mezi dveřmi ještě řekl. " Však ty jsi to ještě rozmyslíš." Nemyslím si...
Odpoledne
Je půl čtvrté, přesněji 15:36 a já nasedám do auta, kde už je můj řidič připraven, aby mě odvezl domů. Upřímně se mi tam nechce. Nevím, co ode mne Thomas chce, ale určitě to nebude něco, za co bych měl být rád. Co jsem si odnesl z našeho 'vztahu' je to, že když není po jeho, tak je dost agresivní. Celou cestu jsem přemýšlel nad tím, jaké asi bude setkání s mým bývalým přítelem, proto cesta utekla rychleji,než jsem chtěl. Vylezl jsem z auta, když bylo 15:51 a před mým domem už stálo nějaké auto. Čekal jsem, že už tu bude čekat. Vešel jsem bránou dovnitř a přes zahradu jsem ho zahlédl. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatoval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hnědé vlasy upravené do 'vlny', hnědé upravené vousy a modré oči. Ty se mi na něm vždy líbili, díky nim vypadal jako hodný člověk, který by nebyl schopný nikomu ublížit. Bohužel opak byl pravdou a bohužel musím říct, že jsem to poznal na vlastní kůži. Ještě než jsem k němu došel, tak řekl větu, které jsem se tak bál. "Ahoj Nialle, kdo je ten Liam?"
