Bezcitný 2 - NIAM

11. kapitola

Niall

Probudil jsem se kolem 8 ráno. Dnes jsem nemusel do práce, takže jsem nijak nepospíchal. Vstal jsem z postele a jen v boxerkách vyrazil do kuchyně. Z lednice jsem vyndal vajíčka a slaninu. Z poličky jsem vyndal pánev a začal vařit. Když byli vajíčka dozlatova hotové vyklopil jsem je na talíř, sedl si ke stolu a začal jíst. Po snídani jsem umyl nádobí a šel zpátky do ložnice, abych se oblékl a vybalil si. Vyměnil jsem si boxerky na spaní za nové. Vzal na sebe tepláky a tričko. Vyndal jsem z kufru špinavé věci a dal je prát. Ostatní jsem uklidil do skříně. Ještě jsem ustlal a vyrazil pro Maxe.

 Myslím, že nevíte kdo je Max. Max je moje 4 měsíční štěně, které jsem našel na ulici. Byl uložený v krabici s nápisem 'Vem si mě'. Věděl jsem, hned jak se na mě podíval, že ho tam nenechám. No a tak mám psa. Když jsem dlouho v práci, nebo někde pryč, tak se mi o něj starají sousedé. Jo sousedé. To jsem vám taky neřekl.

 Když jsem se sem přistěhoval, tak jsem si vybíral mezi tímto domem a tím vedle. No a když jsem se konečně rozhodl, že koupím ten vedle, tak mi prodejce řekl, že už je prodaný. Nedokážete si představit, jak naštvaný jsem byl, že jsem musel vzít dům, který se mi líbil míň.

 No a když jsem se nastěhoval, šel jsem vedle k sousedům abych jim objasnil, že ten dům měl být můj a že jsou v něm neprávem. Samozřejmě v té chvíli mě nenapadlo, že je to naprostá blbost, protože jsem měl hrozný vztek. No a prostě jsem tam zvonil asi pět minut, než se konečně otevřeli dveře. Koukal jsem se do telefonu a nevšiml si, kdo tam stojí a s pohledem do telefonu jsem si začal stěžovat. Řekl jsem přesně tuhle větu "Jak si dovolujete tady bydlet, když jsem tu měl bydlet já!" A v tu chvíli jsem zvedl pohled k docela hodně vykulenému Louisovi. Samozřejmě se naše setkání po pěti letech neobešlo bez slz. Dopadlo to tak, že jsme si povídali asi čtyři hodiny snad úplně o všem. Takže vedle mě bydlí Louis s jeho manželem, Harrym, kterého jsem si taky dost oblíbil a jsou to moji dva nejlepší kamarádi. 

Vzal jsem ze skříně vodítko a připnul ho Maxovi na obojek. Vyrazili jsme do parku. Chvíli jsem s ním běhal a potom si sedl a hrál si sním. Nevěřili byste, jak ostrý zuby má takhle malé štěně. Na rukou jsem měl už několik škrábanců a byl jsem připravený to Maxovi oplatit, když v tom nějam začal utíkat. Rychle jsem se zvedl, posbíral všechny věci a běžel za ním. Zastavil jsem se chvíli a rozhlížel jsem se, když jsem ho uviděl, jak skáče na nějakého muže, který byl ke mě zády. Rozešel jsem se za ním a byl jsem už skoro u něj, když jsem poznal toho muže, který si právě hrál s mým Maxem. "Maxi pojď sem prosím tebe." Zavolal jsem na něj. V tu chvíli se na mě podívali oba a mě se moje myšlenka potvrdila. Je to Liam. "Ahoj Nialle, ten je tvůj?" Ukázal na Maxe. "Jasně, že jo, ale vidím, že by byl radši tvůj." My oba Liame. Chvíli jsme si povídali a potom se rozhodli jít do kavárny.

Seděli jsme tam asi hodinu a půl a bylo to úžasný. Bavili jsme se konečně o něčem jiném než je práce a já si to nesmírně užíval. A to byla ta chyba. Ten den jsme se neměli potkat. Nebo možná měli? Kdo ví. Každopádně, jestli jsem byl do teď nejistý svými city, tak teď jsem do něj zamilovaný. Znovu. A mnohem víc.

________________________________________________________________________________

Takže máme tu další díl a já se hrozně těším jaké budou reakce. Nejen na tenhle díl, ale na celý příběh, který bude ještě dost zajímavý. Miluju vás lidi <3

Káťa<3