Bezcitný 2 - NIAM

17. kapitola

Byl jsem uprostřed temnoty. Seděl jsem na něčem měkkém a na dotyk jemném. Kolem mě byla jen tma, asi bych měl být vyděšený, ale nejsem. Je mi dobře. Na hrudi se mi rozprostírá příjemné teplo. Sice je docela zima a já jsem jen v tričku a kraťasech, ale je mi teplo. To je zvláštní, vždycky jsem býval ten, kterému často byla zima.

 "Není to nádhera?" Trochu jsem se lekl, protože najednou vedle mě někdo promluvil. Byl to Liam. CO TEN TU DĚLÁ? Díval se někam nahoru, tak jsem se tam taky podíval. Byla tam obloha plná hvězd. Najednou se jedna začala přibližovat a byla pořád blíž a blíž. Musel jsem zavřít oči z toho hrozného světla. Po chvíli jsem je zase pomalu otevřel. Nešlo to tak rychle. Najednou jsem byl nějaký moc unavený a ospalý. Byl jsem v nemocnici. Je to jasné. Když mě Thomas škrtil, tak jsem musel do nemocnice... Vedle postele stál doktor a sestra. Moment, to je máma. Tak dlouho jsem ji neviděl. Zvláštní, vypadá pořád stejně, jako když jsem byl na střední.  Pootočil jsem hlavu a tam seděl Liam. "Lia-me, co tu děláš?" Trochu ublíženě se na mě podíval,jako kdby nechápal, proč tu nemá být, ale neodpověděl mi. Byl tu taky Louis, který hodně plakal. Oba vypadali mladší...Jak když jsem byl na střední. I ten pokoj vypadal, jako ten, ve kterém jsem ležel, když se stala ta nehoda s autobusem na střední. Zvláštní... 

"Dobrý den Nialle. Jsme rádi, že jste po dvou měsících zpět." Řekl mi opatrně doktor. Nialle? Proč se mnou mluví, jak s dítětem? A já byl pryč dva měsíce? Sakra a co práce? "Já byl mimo dva měsíce? Sakra, co v práci, kdo se tam o to stará?" Všichni se na mě divně podívali. "To bude asi ještě z toho šoku..." Vysvětlil směrem k Liamovi. Potom přešel blíže ke mně. "...Nialle... Chodíš na střední, měl jsi nehodu s autobusem, potom ještě další tady v nemocnici. Operovali jsme tě. Toto je tvůj přítel Liam Payne a tvůj nejlepší kamarád Louis Tomlinson... Vzpomínáš?" On to byl všechno jen sen? Liam s drogami, já v práci, Thomas, Simon, Amerika... To všechno byl jen sen?Začaly mi stékat slzy po tvářích. "Vz-pomí-nám." Podíval jsem se na Liama. "Liame?" Více se ke mně přiblížil a chytil mě pevně za ruku. "Ano zlat...Nialle?" Pořádně jsem se na něj natiskl. "Zdál se mi dlouhý a hrozný sen... A chci se ti omluvit za to, jak bezcitný jsem." Liam se na mě usmál a chtěl něco říct, ale já ho přerušil. "Miluju tě." Podíval se na mě šokovaně. Začal plakat ještě víc, než do teď. "Já tebe Nialle."

________________________________________________________________________________Hello, takže to je konec... Nebo ne? Čekal tohle někdo? No rozepište se mi v komentářích. A mám jednu velmi důležitou otázku....MÁ TOHLE BÝT KONEC (JEŠTE EPILOG) NEBO CHCETE, ABYCH POKRAČOVALA...CO SE BUDE DÍT, JAKÁ BUDE JEJICH BUDOUCNOST A JESTLI SE NIALLŮV SEN NAPLNÍ????

Snad jsem vám moc nezkazila radost z Thomase a Niallovi práce, ale už je to tak :)

Káťa<3