8. kapitola

323 20 0
                                    

Strach.  To bylo to jediný, co jsem cítil, když se ozvalo klepání na dveře od mého pokoje. Co když tam bude on? To nezvládnu. Sesunul jsem se po zdi vedle dveří. Ptáte se proč už neležím v osteli jako před chvílí_ Tak to protože jsem si lehnul a zase se mi začaly vybavovat naše společné zážitky. Nesnáším to! Proč na něj musím pořád myslet. No abych to dořekl... Jak jsem začal zase vzpomínat, tak se mi chtělo brečet z toho, jak moc mi chybí.

 Takže jsem sebral všechnu odvahu a chtěl jít za ním, ale když už jsem měl ruku na klice a chtěl otevřít, tak se ozvalo klepání. No a přesně tak jsem se sem dostal. Na tu ne moc čistou zem a vedl dveří, na které někdo klepal. Pohnula se klika a  dveře se otevřeli. Ale nic se nedělo. Chvíli bylo ticho a potom do pokoje vešel. Vešel tam můj doktor. Myslel jsem, že je sám, ale za ním šel Niall a za nim Linsdey. Teda ze začátku jsem si myslel, že je to Linsdey, ale potom ,co jsem si všiml, že má jiné oblečení, jsem usoudil, že to bude to její ztracené dvojče, o kterém mi říkala. 

"Pane Horane, počkejte se svojí asistentkou chvíli venku prosím." Řekl doktor a Niall mi věnoval jeden pohled a potom se otočil a odešel. "Liame, stalo se něco?" Doktor mi tykal, což nebylo tak obvyklý, ale neřešil jsem to. "N-e, všechno v p-pořádku." Falešně jsem se usmál na doktora. Musím to zvládnout, přece já jsem tady ten silnější, tak nemůžu před Niallem dělat ubulenou trosku. Chci, aby zase bylo všechno  v pohodě a abychom byli zase spolu. "Takže mohu Pana Horana a jeho asistentku pustit dovnitř?" Na to jsem mu řekl jen jednoduché 'jo' a šel si sednout ke stolu. Otevřel jsem knihu a četl si, teda aspoň jsem se o to pokoušel. 

Po pár minutách se otevřeli dveře a vešel do nich Niall a za ním ta holka. Nic neřekl. "Dobrý den Pane Payne. Já jsem Janine, asistenka tady Pana H.." "Horana." Přerušil jsem ji tichým hlasem. "Ano zřejmě ho znáte, takže on tady s vámi teď něco vyřeší a já si sednu bokem a budu si vše zapisovat. Nebude vám vadit, když využiju vaši postel?" Zeptala se mě ta umělá ...ehm...holka. "Ne, v pohodě." Přesunul jsem pohled zpátky na Nialla. Podíval  jsem se mu do těch krásných očí, ale on uhnul pohlem. Má je pořád oceánově modré. Vždycky jsem se v nich ztrácel. Docela dlouhou chvíli bylo trapné ticho a tak jsem sklopil pohled zpět do knížky. kterou jsem křečovitě svíral v rukou. "Je zvláštní tě vidět s knížkou." Ozval se Niall. V tu chvíli ve mě hrklo. Má pořád stejný hlas. Vždycky jsem miloval jeho přízvuk. Předtím v té hale jsem si toho nevšiml, ale hlas se mu jemně třást. Podíval jsem se mu do očí a tentokrát jsme na sebe dívali dlouho, dokud jsem nepromluvil. "Jo no dlouho jsme se neviděli." ..... "Jo já vím, no ale my jsme tady kvůli práci, takže potřebuju se tě zeptat na pár otázek a potom mám pro tebe takovou n-nabídku." Při slově 'nabídka' se mu na obličeji objevila smutná grimasa. "Od tvého doktora jsem zjistil, že už jsi ehm no..zdravý... Možná některé otázky budou nepříjemné, ale potřebuji na ně odpověď." Řekl jsem tiché 'fajn' a Niall pokračoval.

Po dlouhém rozhovoru, který byl částmi fakt nepříjemný jsem se dozvěděl, že mám možnost letět s nima do Ameriky a tam mám mýt rande s nějakým klukem, kterýmu jsem se fakt moc líbil. Taky jsem se dozvěděl, že Niall je ředitelem v agentuře pro lidi, kteří hledají partnery nebo nějaký takový kecy. Ale docela mě nasralo, to jak o tom Niall mluvil úplně s klidem. Jako o tom, že mě někdo chce a že jsem se mu fakt moc líbil a takový ty kecy. Copak to pro něj je všechno tak jednoduchý? Tvářil se jaky bychom spolu nikdy nic neměli. Nebo jako by to pro něj nic neznamenalo. No, ale abyste byli v obraze, teď už odešli a já se mám do zítřka rozhodnout, jestli s nima poletím nebo ne. Ale asi jo, i když se mam sejít s  nějakým klukem, tak to přežiju a potom se zaměřím na Nialla.

________________________________________________________________________________

Ahoj všichni, tady Káťa. Jsem tady s další kapitolou a taky s omluvou. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale chuť k psaní jsem našla až když jsem psala tuhle kapitolu, protože jsem si konečně srovnala, jak to bude a jak to dopadne, takže se asi můžete těšit na další kapitoly, protože si myslím, že to bude fakt super. Jinak děkuju za všechny ohlasy a tak.. Jste úžasný <3

Káťa<3

Bezcitný 2 - NIAMKde žijí příběhy. Začni objevovat