Bezcitný 2 - NIAM

9. kapitola

Niall

Od včerejšího setkání s Liamem dělám jen dvě věci. Brečím a přemýšlím nad tím, jak klidně se tvářil, když jsem mu říkal, jak se někomu líbí a jak se s ním chce sejít. Nechápu, jak může být tak v klidu po tom všem. Možná si to nepamatuje... Je to možný? Aby vám drogy ovlivnily mozek na tolik, aby jste si nepamatovali, některé vaše části života? Nebo třeba jen některé lidi?  Ne, to je blbost. Zvedl jsem se a šel se připravit na schůzku s Liamem, která bude už normálně v restauraci, protože ho dnes v 11:30 propouští.

Vystoupil jsem z auta a obešel ho z druhé strany, abych mohl Janine otevřít dveře. "Díky." Řekla a rozešla se k restauraci. Zabouchl jsem dveře a rozešel se za ní. Otevřel jsem dveře restaurace a rozhlédl se. Viděl jsem ho sedět vzadu u stolu pro čtyři. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil k němu. Momentálně se Janine nacházela za mnou a nenápadně se kontrolovala v malém zrcádku. Protočil jsem nad jejím chováním očima a sundal si kabát, který jsem pověsil na věšák vedle stolu. "Dobrý de, Pane Payne." Řekli jsme s Janine ve stejnou chvíli. "Dobrý den Janine..." Usmál se na ni. "..Nialle." Na mě se jen podíval. Sedl jsem si vedle Janine, která seděla naproti Liamovi. Je to logické, protože ona má u sebe všechny potřebné papíry, které musí Liam podepsat. 

"Takže Pane Payne, řekli jsme si vše, zítra buďte v šest ráno na letišti. Letenku dostanete až zítra. Budeme na vás čekat u Brány číslo 12. No a teď už bychom se mohli konečně najíst." Řekla Janine a my jsme souhlasili. Mávl jsem na číšníka, který hned vzal tři menu a přišel k nám. 

Když jsme si objednali, zvedl jsem se a s omluvou odešel na záchod. Zastavil jsem se před umyvadlem a díval jsem se na sebe. Bože Nialle! Přestaň na něj pořád myslet! Ale já.. Ne žádný ale ty prostě už nemáte šanci spolu být, právě podepsal tvojí smlouvu. Smlouvu o tom, že poletí do Ameriky, aby tam měl rande. A nemyslím si, že by se mu chtělo platit 20,000 dolarů, že na tu schůzku kvůli tobě nepřišel. Máš pravdu, nechám toho. "Už mi z něho asi fakt hráblo..." Řekl jsem zničeho nic a začal si sušit umyté ruce.

 "Mě z tebe taky dost hrabe." Ozvalo se za mnou  a já se hrozně lekl. Otočil se a viděl tam Liama.  "Nemluvil jsem o tobě..." Snažil jsem se to zakecat a doufal jsem, že  nic nepozná. "Jasně a ty zamyšlený pohledy na mě házíš, protože mám pěkný tričko viď." Uchechtl se. No kdyby si věděl, že máš  pravdu, protože to světlý, upnutý a hodně průsvitný tričko ukazuje to, co jsme už neměl nikdy vidět. Ani jsem si nestihl všimnout toho, že už nestojím u umyvadel s pohledem zabodnutým na jeho břišní svaly, ale natisknutý na zdi vedle záchodů s Liamovým obličejem až moc blízko u toho mého. "M..myslím, že jsme moc blízko." Pane bože, já se zakoktal! Jsem to ale blbec.

"Já si to ale nemyslím Nialle, nevíš jak hrozný bylo celých pět let přemýšlet o tobě a nevědět, kde jsi. Celou tu dobu jsem chtěl být s tebou, protože mě naštvalo, jak jsi tenkrát odešel. Kurva hrozně moc jsi mi chyběl a teď  tě mám tak blízko, ale zároveň tak daleko, že se z toho můžu zbláznit. Nemůžeme se prostě sbalit a odjet spolu?" Koukal jsem na něj s vykulenýma očima. Nevěděl jsem, co mám říct. "Ne-e to nemůžeme. Sakra Liame, teď jsi podepsal tu smlouvu a i kdyby ne, já nechci, teda chci, teda ne! Prostě zítra odletíme, ty budeš mít rande a potom se už nikdy neuvidíme." Zajímalo by mě, kde jsem sebral tu sílu na to mu to říct. 

"Dobře, ale teď udělám jednu věc pro nás oba a ne, že na mě budeš naštvaný " Nechápal jsem, ale stalo se to. Dal mi pusu, teda puso to začalo a skončilo po několika minutách, když jsem se od něj odtáhl. Podíval jsem se mu na oteklé rty od našich polibků a potom do oči. "Promiň." Řekl jsem jen a odešel ze záchodů ke stolu, kde už jsme měli jídlo. 

"Bože, kde jste tak dlouho byli?"Zeptala se Janine, když došel i Liam. "Ale spustila se mi krev z nosu a Li...Pan Payne mi s tím pomáhal." Řekl jsem a pustili jsme se do jídla. 

________________________________________________________________________________

Máme tady další kapitolu, děkuju vám za podporu a trpělivost. Love u <3

Káťa<3